Článek
Na hlavním náměstí není ani živáčka. Jaro se začátkem dubna hlásí o slovo vytrvalým deštěm, a tak je Velký rynek i v odpoledních hodinách víceméně osiřelý. Rozlehlé a symetrické ploše ve tvaru čtverce dominuje radnice s věží, k jejímuž vchodu vede oboustranné zatočené schodiště.
Kolem dokola je náměstí lemováno pestrobarevnými domky, ale ty nejhezčí a nejzdobnější stojí napravo od radnice. Říká se jim arménské, protože je původně obývali arménští obchodníci.
Zámostí (polsky Zamość) bylo vůbec kosmopolitní město; bok po boku tu v době největšího rozkvětu žili Poláci, Italové, Němci, Rusíni, Řekové či Židé. Jak dopadla poslední ze jmenovaných skupin, je snadné si domyslet, vzhledem k událostem druhé světové války, která východní Polsko silně poznamenala.
Ale zpět na začátek. Zámostí si jako ideální město vysnil zmiňovaný polský velkokancléř Jan Zamojski. Měl moc, vizi i peníze, a tak pro něj nebyl problém nechat město vystavět doslova od píky uprostřed ničeho a daleko od hlavních zemských center. Oslovil italského architekta Moranda a v roce 1580 tak začalo vznikat město lemované prstencem pevných hradeb, přes které nepronikli ani Švédové za třicetileté války.
Arménské domy jsou těmi nejzdobnějšími na náměstí.
Hradbami připomíná Zámostí třeba český Terezín, opevnění se tu však nedochovalo v celé kráse. Zbyl z něj jen fragment, který ovšem i dnes odděluje historické centrum od novější zástavby.
Jádro s renesančními domy je od roku 1992 zapsané na seznamu UNESCO, město díky němu proslulo jako jedno z nejhezčích v Polsku. Navzdory přitažlivé pověsti sem ročně míří jen něco kolem 200 tisíc turistů, většinou domácích, ale také Němců, Italů, Francouzů či Izraelců.
Zavraždili tisíce lidí
Kousek za náměstím začínala místní židovská čtvrť. Z ní se ale do dnešního dne dochovala pouze synagoga, ve které sídlí muzeum. Místní židovskou komunitu nacisté za války zdecimovali, podobně jako v nedalekém Lublinu, který je centrem stejnojmenného vojvodství, a kde vzniknul vyhlazovací tábor Majdanek.
Zámostí je pro svou renesanční architekturu zapsáno na seznamu UNESCO.
V Zámostí zřídili nacisté ghetto a sběrnou oblast, kde shromažďovali zejména polské a židovské obyvatelstvo před deportací do koncentračních táborů. Ještě ve 30. letech minulého století tvořili Židé asi 43 procent populace města; žilo jich tu kolem 10 tisíc. Dnes už tato komunita v podstatě neexistuje.
Stranou od centra, v opuštěné rotundě, která vznikla v první polovině 19. století jako součást opevnění, prováděli příslušníci gestapa brutální výslechy, brzy se tu také začalo s popravami. Jejich obětí byli nejčastěji příslušníci místní inteligence, ať už učitelé, lékaři, či kněží, ale také partyzáni.
Synagoga je tím jediným, co zůstalo ze židovské čtvrti.
Nacisté se tímto způsobem snažili oblast „vyčistit“ a uvolnit pro německé obyvatelstvo. Odhaduje se, že v rotundě mezi lety 1940 a 1944 zavraždili kolem osmi tisíc lidí, vězením však mělo projít až 50 tisíc osob. Dnes jde o významný památník připomínající válečné hrůzy.
Hon na sošky
Jakkoli se události druhé světové války nedají od historie Zámostí oddělit, nemusí se návštěva města nutně pojit jen s temnou kapitolou dějin. Zajímavým prvkem jsou malé sošky roztroušené po centru, které připomínají místní kulturní a literární dědictví. Jde o postavy z básní Bolesława Leśmiana, který měl k Zámostí úzký vztah, jednu dobu tu žil a pracoval jako notář.
Z hradeb se dochovala jen část.
ProŽeny.cz
Pohled na starou část města vně hradeb
Jedna ze sošek se nachází u brány opevnění, další pak třeba na zábradlí mostu v městském parku a tak dále. Hon na postavičky může být zajímavým zpestřením návštěvy, polská města jako by se na podobné aktivity specializovala – Vratislav má své trpaslíky, Lublin zase kozlíky.
U brány opevnění se od místního průvodce dozvídám i další zajímavost. Zámostí prý posloužilo jako inspirace pro vznik švédského stolu. Při obléhání města nabídl Jan Zamojski coby protřelý diplomat nepřátelskému vojsku Švédů a králi Karlu X. Gustavovi uspořádání hostiny, nikoli však uvnitř města, ale vně hradeb. Dlouhé stoly byly plné nejrůznějších pokrmů, jedlo se však na stojáka, což Švédy zaujalo.
Sošky jsou roztroušeny po centru.
Existuje ještě jedna verze příběhu, podle níž byli do Zámostí pravidelně vysíláni švédští diplomaté. Zbytek už je shodný – zaujali je dlouhé stoly plné nejrůznějších pokrmů, a tak se rozhodli zvyk přinést domů a přijmout ho za svůj, díky čemuž vznikl švédský stůl tak, jak ho známe dnes. Nenápadné 60tisícové Zámostí působí hned světově.
Na švédské stoly jsem při návštěvě města nakonec nenarazil, na gastronomii si tu však nechávají záležet. Oblast se pyšní několika krajovými specialitami, třeba biłgorajskými pirohy nebo zamojskými klobásami. Nepřekvapí, že oblíbeným nápojem je na východě stále vodka. A ta dokáže za podobně deštivého dne, jaký jsem v Zámostí zažil začátkem dubna, pořádně prohřát nejedny útroby.
