Špína i chaos. U Káhiry s láskou na první pohled nepočítejte

Jde o jedny z nejznámějších a nejfotografovanějších památek na světě. Napsalo se o nich množství článků, publikací, studií, přesto dokážou naživo svou velikostí vyrazit dech. Návštěva pyramid v Gíze je zcela nutnou zastávkou pro všechny, kdo do Egypta vyrazí, ale při jejich prohlídce je třeba obrnit se značnou dávkou trpělivosti. Potřeba jsou i ostré lokty proti všudypřítomným a neodbytným prodejcům, kteří jsou turistům schopni vnutit snad i pouštní písek.

Cheopsova pyramida, zvaná též Chufuova či Velká, je jediný z původních sedmi starověkých divů světa, který přežil až do dnešního dne. Navzdory tomu, že jde o nejvyšší z hrobek, vlivem klesajícího terénu i lehce useknuté špičky působí menší než sousední Rachefova pyramida stojící uprostřed komplexu. Není divu, že si je řada lidí plete.

Až tváří v tvář ohromným kamenným blokům člověku dojde, jak vyčerpávající musela stavba pyramid být. A to navzdory tomu, že historikové už před více než dekádou vyvrátili do té doby všeobecně uznávanou teorii, že tu dřeli otroci. Nedřeli. Nálezy podle badatelů naznačují, že šlo o svobodné a placené dělníky, kterých se na konstrukci mělo podílet až 10 tisíc.

Chufuovu pyramidu si lze prohlédnout za nějakých 400 egyptských liber (zhruba 500 korun) i zevnitř. Panuje tam velmi vysoká vlhkost a dost zatuchlý vzduch, takže jako úkryt před žhnoucím pouštním sluncem nic moc. Hlavní pohřební komora, do které je třeba projít místy v podřepu po dřevěných lávkách nebo vyšplhat po krátkém žebříku, je nicméně strohá. Kdo čeká výzdobu jako v hrobkách v Údolí králů, bude značně zklamán.

Hned po opuštění pyramidy se na mě vrhá jeden z prodejců, kteří jsou opravdu na každém kroku. Prodávají šátky, vodu, jízdu na velbloudovi, proutěné košíky, nejrůznější cetky, zkrátka vše, co člověka napadne.

„Odkud jsi, kamaráde?“ začíná muž tradiční taktiku. Odpovídám, že z České republiky. „Počkej, počkej, něco ti dám, ať můžeš svým kamarádům tam u vás říct, aby taky přijeli,“ naléhá dál prodejce.

Moje snaha ho odrazit brzy ztroskotá, snad i vlivem velkého horka a únavy po návštěvě pyramidy. Rázem mám na hlavě bílý šátek a jsem o několik euro lehčí, když se nechám nachytat a důvěřivě dám prodejci eurovou bankovku v naději, že mi vrátí drobné. Na útěchu dostanu ještě dvě malé pyramidy jako bonus.

„Musíte pochopit, že tady vždy dostanete nějaké dary, které jsou zadarmo. Ale poté zaplatíte jakýsi manipulační poplatek za předání,“ vysvětluje náš průvodce Mohamed. „Berte to ale tak, že ti lidé jsou často velmi chudí a tohle je jejich jediný zdroj příjmů. Takhle jim pomůžete postarat se o rodiny,“ dodává. Ve výsledku je z toho docela úsměvná historka, ale dokážu si představit, že řadu lidí chování prodejců od návštěvy pyramid úplně odradí.

Kromě pyramid a Egyptského muzea, které by se letos snad už konečně mělo přesunout do nových a moderních prostorů, je nejnavštěvovanější káhirskou památkou Citadela. Z ohromné pevnosti, která se tyčí na vrcholu hory Mukattam, je nejlepší výhled na město, i když ho většinu času kalí lehký prašný opar.

Citadelu nechal vybudovat známý vojevůdce Saladin v roce 1176, symbolem egyptské moci byla pevnost na dalších 700 let. Nejprve měla výhradně vojenský a obranný význam, brzy se však stala i královským sídlem. Dnešní podobu jí nicméně v 19. století dal král Muhammad Alí, po němž je pojmenována i místní ohromná mešita, zvaná též Alabastrová.

Její stavba byla zahájena v roce 1839 a trvala 18 let. Zajímavostí je, že nikterak nevychází z egyptských vzorů, předobrazem jí byly mešity v Istanbulu. A opravdu má mnohem blíže třeba k Modré mešitě nebo chrámu Hagia Sofia než k jiným severoafrickým či blízkovýchodním svatostánkům.

Mešita je úchvatná hlavně zevnitř, kde překvapí ohromným prostorem a zejména bohatě zdobenými pozlacenými stropy s tmavě modrými kopulemi. Nejvyšší z nich dosahuje 52 metrů. Turisté se před vstupem musejí vyzout, samozřejmostí jsou také zakrytá ramena, případně i kolena.

Prohlídka Káhiry, nebo jakéhokoli jiného města arabského světa, by nebyla kompletní bez návštěvy tržnice v centru, takzvané medíně. Je to vždy značně syrový a nepřikrášlený zážitek. Stejně jako třeba pozorování dopravy na širokých silnicích podél Nilu, kde si každý jezdí, tak trochu jak se mu zlíbí. Tak to alespoň připadá západním turistům.

Náš průvodce Mohamed ale vysvětluje, že se řidiči vzájemně dorozumívají pomocí klaksonu. Je to taková automobilová morseovka a její pomocí lze vyjádřit opravdu pestré a často peprné věci, včetně urážek na adresu něčí matky. Nejvíce zarážející může pro Evropany být, když vidí, jak takový minibus zastaví přímo uprostřed křižovatky, vyskáčou z něj pasažéři a nikomu z účastníků provozu to nepřipadá ani trochu divné.

Na tržišti Chán al-Chalílí panuje podobně úsměvný chaos. Kdo už někdy v nějaké muslimské zemi byl, ať už v Turecku, Tunisku či Maroku, tak moc dobře ví, jak ohlušující a vyčerpávající může návštěva bazaru být. Ze všech stran se na člověka sesypou prodejci nabízející koberce, tepané lampy či vázy, trička, koření, kuřivo…

Základem je smlouvání, i když i tady lze narazit na trhovce, kteří mají ceny pevně dané a o jejich snížení se odmítají bavit. Někde se dá dokonce zaplatit i kartou. Je přece jen vidět, že tohle je tržiště v jednom z největších afrických měst a modernita se neúprosně vkrádá všude.

I tak tu ale lze pořídit úžasné věci, které by v Evropě stály mnohonásobně víc. A tak si třeba autor tohoto článku odvezl ručně tkaný koberec v přepočtu asi za 800 korun, který by leckterá západní designerská firma prodávala klidně za osm tisíc.

Návštěva autentické a chaotické Káhiry je zkrátka silná, a tak není divu, že po tomto zážitku často prahnou i klienti cestovních kanceláří, kteří do Egypta míří na dovolenou. „Nově si ho mohou dopřát i turisté, kteří vyrazí do letoviska Marsa Matrúh u Středozemního moře, kam budeme pořádat zájezdy po celé léto,“ informovala mluvčí CK Čedok Kateřina Pavlíková.

„Nejoblíbenější je vyjma návštěvy jednoho z divů světa i prohlídka slavného Egyptského muzea, kde kromě tisíce starověkých artefaktů lidé uvidí také pohřební masku faraona Tutanchamona. V hlavním městě pak nesmíte vynechat ani velký trh Chán al-Chalílí nebo Citadelu s Alabastrovou mešitou,“ dodala Pavlíková.

Mohlo by se vám hodit na Firmy.cz: Zájezdy do Egypta