Hlavní obsah

Spatřit polární záři je nepopsatelný zážitek. Vyrazte za ním do Laponska

Polární záře je odpradávna předmětem bájí, legend a pohádek. Není se čemu divit. Když se obloha před původními obyvateli severských oblastí rázem zbarvila do jasně zelené, fialové či červené barvy, museli si světelné úkazy nějak vysvětlit. Dnes už sice víme, jak polární záře vzniká, fascinovat nás ale nepřestává. Vhodnou destinací k jejímu spatření je třeba nejsevernější finská provincie Laponsko.

Foto: Martin Vlk

Polární záře nad finskou vesnicí Äkäslompolo.

Článek

Liščí oheň, to je doslovný překlad finského slova „revontulet“, které Finové v běžné mluvě používají pro polární záři. Původ má ve staré legendě o polární lišce, která běhá po zasněžené severské přírodě tak rychle, až ocasem vytváří jiskřičky a ty se následně vznášejí do nebe. Od dob, kdy vznikaly podobné legendy, již uplynulo mnoho let a už nějaký ten pátek víme, že je to se vznikem polární záře tak trochu jinak.

Jedna z posledních autentických divočin

Podcasty a pořady

Jedná se o dlouhý a komplikovaný proces, na jehož počátku stojí takzvané protuberance (erupce) vznikající vlivem nerovností v magnetickém poli Slunce. Ty následně uvolní sluneční vítr, který letí vesmírem a během několika dní dorazí k Zemi. Magnetické pole Země sice většinu větru odrazí zpět do vesmíru, část ale zachytí a po spirálách jej stáčí směrem k magnetickým pólům Země. Tam interaguje s atmosférou a vyzařuje elektromagnetické vlny světla, kterým říkáme polární záře.

Hra barev

Ty jsou někdy statické, jindy naopak doslova tančí po obloze. I jejich barva bývá mnohdy odlišná. Záleží na tom, které částice slunečního větru a atmosféry se navzájem srážejí. Zatímco z částic slunečního větru hrají při vzniku polární záře nejdůležitější roli protony a elektrony, u atmosféry to mohou být atomy kyslíku či ionty dusíku. Nejčastějšími barvami polární záře jsou zelená, fialová a žlutá. Výjimkou ale nejsou ani odstíny růžové, bílé nebo třeba červené.

Foto: Martin Vlk

Podívaná na obloze v Laponsku bývá mnohdy fascinující.

Kam se tedy za tímto světelným úkazem vydat? Největší šanci budete mít pochopitelně v polárních oblastech, jakými jsou kupříkladu skandinávské země, Kanada nebo Aljaška.

Sobům obětoval takřka celý život. Čekat na své stádo je fascinující, říká finský pastevec

Muži

Pokud jste si ale až do teď mysleli, že polární záře vzniká pouze na severní polokouli, mýlili jste se. Zahlédnout ji můžete také na jihu. S trochou štěstí na ni narazíte třeba v Austrálii, na Novém Zélandu či v Antarktidě. Severní a jižní záře rozlišujeme i v odborných názvech. Zatímco prvně jmenovaná nese jméno aurora borealis, té druhé říkáme aurora australis.

Zkuste štěstí v Laponsku

Vhodnou a pro Čechy relativně dostupnou destinací k pozorování polární záře je Finsko, konkrétně jeho nejsevernější provincie Laponsko. Množství lidí ze všech koutů světa se do této destinace každoročně vydává jen kvůli ní. Aby ne, potenciální šance, že ji zde uvidíte, podle serveru finland.fi činí až 200 nocí v roce.

Tuto statistiku je však potřeba brát s dostatečnou rezervou, sejít se totiž musí celá řada faktorů. Tím nejdůležitějším je počasí. Polární záře vzniká ve vysoké atmosféře, nejčastěji ve výškách okolo 100 kilometrů nad zemským povrchem. Pokud je tedy oblačno, máte smůlu. Přes mračna vznášející se o několik desítek kilometrů níž neuvidíte zhola nic.

Foto: Martin Vlk

Nejlepší viditelnost polární záře je zpravidla v přírodě, daleko od umělého osvětlení.

Počasí nenaplánujete, pravděpodobnost spatření ale můžete zvýšit tím, kdy se do Laponska vydáte. Největší šanci budete mít zhruba od září do března. A protože je pro viditelnost polární záře nutná tma, špatnou volbou pro její lov nebude ani období polární noci, kdy Slunce nevychází nad obzor. Její délka se odvíjí od toho, jak vysoko nad polárním kruhem se zrovna nacházíte. Zatímco na jeho pomezí trvá sotva den, v nejsevernější finské vesnici Nuorgam ji musí trpět od 26. listopadu do 17. ledna.

Chcete zážitek na celý život? Vyjeďte dělat arktického průvodce za polární kruh

Muži

V mrazu i v teple

Kromě mraků je nepřítelem aurory borealis i umělé osvětlení. Chcete-li si užít její krásu naplno, vymaňte se z jakýchkoliv rušivých elementů a vydejte se hluboko do přírody. Nezapomeňte ale na kvalitní vybavení, za polárním kruhem totiž může být během zimních měsíců pěkná kosa.

Foto: Martin Vlk

Pohled na polární záři z proskleného iglú.

Pokud sníte o polární záři, ale klepat zuby se vám moc nechce, existuje ještě jedna varianta. Můžete využít služeb jednoho z hotelů, který nabízí ubytování ve formě prosklených iglú. Ty se nacházejí v dostatečné vzdálenosti od všech světelných ruchů a díky prosklené střeše vám umožní vychutnat si majestátnost aurory borealis klidně z pohodlí zahřáté postele.

Takovou službu najdete například v hotelu Northern Lights Village v Saariselce. Za jednu noc v iglú pro až čtyři osoby tady sice necháte přinejmenším 370 eur (přes 10 tisíc korun), vzpomínat na ni ale budete ještě dlouho.

Magický zážitek

Sámové, tedy původní obyvatelé Laponska, měli z polárních září odjakživa strach a rychle se před nimi schovávali. Věřili totiž, že jsou to duše zemřelých a že když je spatří, budou muset odejít do věčných lovišť s nimi.

Pokud se vám někdy podaří polární záři zahlédnout, zkuste se od této myšlenky oprostit. Ochudili byste se o jednu z nejkrásnějších a nejmagičtějších věcí, kterou lze na naší planetě spatřit.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám