Článek
Malebná slovenská vesnička Vlkolínec leží ve středním Slovensku na úpatí Velké Fatry. Osada sestávající z původních dřevěných domů s malovanými fasádami je od roku 1993 zapsána na Seznamu světového dědictví UNESCO.
Vlkolínec je administrativní částí města Ružomberok. První písemné zmínky o vísce, která má kořeny už v 10. století, pocházejí ze 14. století. Většina dochovaných budov se pak datuje do 19. století. Turisté dnes mohou ve Vlkolínci obdivovat 43 dřevěných zemědělských usedlostí, kostel a školu.
Podle Independentu navštíví vesničku až 100 tisíc návštěvníků ročně, což je jeden z důvodů, proč místní touží po vyřazení z prestižního seznamu. Problémy způsobují i značné regulace ze strany institucí památkové péče, které vážně zasahují do každodenního života obyvatel.
„UNESCO nás proměnilo v turistickou zoo. To, co mělo být oceněním, se stalo nejen břemenem, ale živoucí noční můrou,“ uvedl pro Mirror jeden z vesničanů.
„Zařiďte, aby nás z toho UNESCO vyškrtli, žilo by se nám lépe. Kvůli přísným předpisům nemůžeme chovat domácí zvířata a obhospodařovat pole jako dřív,“ uvedl pro Denník N 67letý fotograf přírody Anton Sabucha, který je nejstarším obyvatelem Vlkolínce.
Ve vsi trvale žijí jen čtyři rodiny, které si stěžují jak na přílišné regulace, tak na turisty, kteří přes zákaz vstupují na soukromé zahrady a fotí je v oknech.
Většina staveb ve vesnici byla prohlášena národní kulturní památkou, a platí tak pro ně nejvyšší forma památkové ochrany. Organizace OSN ale uznala, že pokud jde o negativní dopady turismu, je vesnice Vlkolínec dost zranitelná.
