Sklep v Šatově vyzdobil jednoruký umělec

Zvenčí objekt ležící asi dva kilometry od rakouských hranic působí nenápadně, ale jakmile sestoupíte po schodech do podzemí, které je místy hluboké až osmnáct metrů, začne to ve světle žárovek hrát všemi barvami. Appeltauerovy malby a texty vznikaly v letech 1934 až 1968 na objednávku majitelů, kteří v nevyužívaném sklepě provozovali vinárnu. Jen těžko byste na stěnách chodeb a salonků hledali místo, které by zůstalo ležet „ladem“.

Prostory přitom byly před třemi sty lety vyhloubeny kvůli těžbě písku. Byl tak kvalitní, že se vozil až do Vídně, kde se přidával do štukové omítky. Potom sklep, v němž se celoročně drží teplota osm stupňů, zřejmě sloužil ke skladování ovoce a zeleniny. Až v roce 1884 v něm kovář Tunkl nechal vybudovat boxy pro pány a dámy k posezení i tancování a zprovoznil v něm vinárnu, která fungovala do roku 1945.

Ve dvacátých letech 20. století získali podnik manželé Thajerovi, do jejichž dcery se Appeltauer platonicky zamiloval. Aby jí mohl být co nejblíže, nabídl se, že bude sklep zdarma krášlit. Nikdy nedostal volnou ruku a tvořil na objednávku majitelů vinárny podle předloh — pohlednic, obrazů a fotografií. Jediné dílo, o kterém sám rozhodl, je portrét jeho lásky, Rosy Thajerové, kterou po odsunu Němců v roce 1945 už nikdy neviděl.

Sám, ačkoli také Němec, směl v Československu zůstat, protože měl českou manželku. Když šatovské JZD v 50. letech minulého století ve sklepě znovu otevřelo vinárnu, musel dřívější obrazy, které namaloval pod vlivem fašistické ideologie, upravit. Hitler se zdviženou pravicí tak přišel o knír a jeho hajlující ruku nahradil jeřáb. Místo hákového kříže se objevil obraz propagující dvouletku 1947 až 1948 a německá orlice byla „zamaskována“ dílem s názvem Modrý pozdrav z Radhoště.

Práci, která byla v zimě a ve tmě už tak dost náročná, mu na začátku druhé světové války zkomplikovalo zranění. V boji přišel o levou ruku a barvy si od té doby držel pod zbytkem podpaží. Než se v roce 1965 do podzemí zavedla elektřina, musel si navíc vystačit se světlem svíček, které prý nosil připevněné na klobouku. Studené a temné prostředí sice nepředstavovalo ideální pracovní podmínky, ale i díky němu je většina obrazů dodnes ve skvělém stavu.

Zásluhu na tom má také metoda zvaná hlinka. Protože usazeniny mořského písku z třetihor byly sice tvárné, ale barvy na nich hůř držely, před jejich nanesením umělec vytvořený reliéf natřel vodním sklem. Kvůli průchodu do sousedního sklepa, kde panovala vyšší teplota a vlhkost, však některá díla chytla plíseň. Musela být restaurována a průchod byl zazděn. Nejstudenější místností Malovaného sklepa je takzvaný šmajchl kabinet, kam byli odváděni opilí pánové, kteří obtěžovali společnost, aby se vzpamatovali.

Nejstarší díla hned u vchodu vznikla na motivy pohádek O Šípkové Růžence, O Červené karkulce, Sněhurka a sedm trpaslíků a Perníková chaloupka. Na své si ale při prohlídce přijdou hlavně dospělí. Lechtivými motivy je vyzdoben zmíněný šmajchl kabinet, pánský salonek krášlí obrazy s tématem myslivosti. Kromě několika budovatelských děl a těch vytvořených na základě dobových pohlednic Vídně či Znojma zdobí stěnu první chodby například i pohled na Prahu přemalovaný z protektorátní stokoruny.

V této části sklepa najdete zamřížovanou jámu, do které pánští návštěvníci údajně schovávali své milenky, když za nimi do vinárny dorazily manželky. Poblíž se nachází hudební salonek s Appeltauerovým autoportrétem.

Druhá chodba, která sloužila jako zázemí vinárny, je vyzdobena především texty básní a citátů. Na jejím konci je bývalá třicet metrů hluboká šachta jako pozůstatek těžby písku a zbytek plechovek s barvou, kterou používal Appeltauer. Takzvané růžové loubí zdobí portrét jeho lásky Rosy.

Do konce října si lze Malovaný sklep prohlédnout s průvodcem každý víkend, od listopadu do dubna pouze na objednávku. V horní části, kde je o poznání tepleji, je možné ochutnat vína šatovských producentů vyrobená speciálně pro tuto příležitost.