Podél Dyje do Znojma za výhledy, vínem i koupáním

Po žlutě značené turistické trase pro pěší s názvem Cesta Jaroslava Krejčího jsme podél řeky prošli více než desetikilometrový úsek. Ten začíná u rozcestníku naproti vinici Šobes a končí pod znojemským hradem. Stezka s převýšením něco přes dvě stě metrů není náročná, ale terén se rozhodně nehodí pro kočárky, cyklistům je navíc vjezd přímo zakázán. Za kilometrovou odbočkou stojí vyhlídka Devět mlýnů, ke které se dostanete od parkoviště u hotelu Vinice Hnanice po zelené turistické značce.

Hnanice, kde najdete více než sto vinných sklepů, letos slaví 820 let od založení. Ve středověku ležely jako první obec za zemskou hranicí na významné obchodní stezce. Z parkoviště za necelý kilometr dorazíte na vyhlídku nad kaňonem Dyje s názvem Devět mlýnů. Na tomto úseku řeky kdysi skutečně stávala řada devíti mlýnů — tři dávno zanikly, po zbylých šesti zůstaly jen nezřetelné stopy a názvy v mapách.

Většina objektů byla likvidována po druhé světové válce, kdy se Podyjí stalo se spuštěním železné opony přísně střeženým vojenským pásmem. Vyhlídka nabízí pohled na vinici Šobes na protějším břehu označovanou za jednu z nejstarších a nejkrásnějších v Evropě. Těží z jedinečného mikroklimatu v poloze na úbočí skalního ostrohu, který obtéká meandrující Dyje.

V nižší nadmořské výšce na jižním svahu je chráněna proti větrům, svou roli hrají také teplé dny a chladnější noci, mlhy i kamenitá, kyselá hlína na rulovém podkladě. Ten přes den nasává sluneční teplo a v noci ho zase vyzařuje.

Až do konce září je na vinici Šobes, kam vede most přes řeku, otevřen ochutnávkový stánek. Pěstuje se tu hlavně Rulandské bílé a šedé, Ryzlink rýnský a vlašský.

U následující vyhlídky jménem Sealsfieldův kámen vypínající se osmdesát metrů nad meandry Dyje je možné odbočit do další vyhlášené vinařské obce, Popic. Pochází odtud cestovatel, teolog, novinář a spisovatel Karl Anton Postl (1793–1864), který později přijal pseudonym Charles Sealsfield, prý podle někdejší popovické viniční trati.

Ještě než v roce 1823 jako syn rychtáře uprchl před metternichovským pronásledováním do Ameriky, na jednu z nejatraktivnějších vyhlídek NP Podyjí chodil čerpat inspiraci.

Za oceánem se živil jako plantážník, novinář a politik, psal cestopisy a knihy s indiánskou tematikou, s nimiž po návratu do Evropy v roce 1858 patřil mezi průkopníky. Na rozdíl od Karla Maye prostředí poznal na vlastní kůži, takže jeho popisy života indiánů a jejich boj proti rozpínavým bělochům v údolí Mississippi popisoval realističtěji. Jeho díla údajně obdivovala i Božena Němcová.

V Popicích naleznete jeho rodný dům rekonstruovaný v roce 2013, který v sezoně slouží jako muzeum a turistické informační centrum. Sealsfielda připomíná i nápis na kameni na „jeho“ vyhlídce. Dyje pod ní protéká výjimečně zachovalým hlubokým údolím a na protějším břehu jsou patrná rozsáhlá suťová pole tvořená obrovskými žulovými bloky. Asi o sto metrů dál narazíte na další vyhlídkové místo, od něhož cesta postupně klesá do údolí.

Poslední tři kilometry pod Kraví horou vedou víceméně po rovině, lesem a v bezprostřední blízkosti řeky, která má v těchto místech natolik slabý proud, že vypadá, jako by stála. Jakmile na protějším břehu spatříte kapli svatého Eliáše, znamená to, že historické centrum Znojma už je na dosah. Závěrečný úsek, kde opustíte národní park, vás provede kolem vodní nádrže s elektrárnou, pak už stačí přejít most směrem k hradu a ocitnete se před Muzeem motorismu.

Budova byla v roce 1878 postavena jako vodárna, ale na počátku třicátých let dvacátého století se přeměnila na vodní elektrárnu, která sloužila zhruba následujících třicet let. Muzeum s více než pěti tisíci exponáty v ní bylo otevřeno na jaře 2008. Kromě čtyřicítky předválečných automobilů, desítky motocyklů a jízdních kol v něm najdete traktory, parní stroje, motory pro pohony mlýnů, kočárky i šlapací autíčka. Zajímavostí je největší sbírka heverů u nás a možná i v Evropě.

Cestou ke znojemskému hradu na skále nad řekou, kam vás přivedou značené turistické cesty, minete gotický kostel svatého Mikuláše stojící na místě někdejšího románského svatostánku, který téměř celý lehl popelem při požáru města v roce 1335. V novém trojlodním chrámu bylo v prosinci 1437 veřejně vystaveno mrtvé tělo císaře Zikmunda Lucemburského, který na znojemském hradě pobýval během husitských bouří. Kostel tvoří jednu z dominant města při příchodu podél Dyje.

Přestože se do Znojma jezdí hlavně kvůli vínu, přímo v hradním komplexu, na někdejším prvním nádvoří, můžete navštívit expozici tamního pivovaru přístupnou každý den a blízkou podnikovou prodejnu. Technologické zařízení bývalé varny z roku 1930 vyrobené v plzeňských Škodových závodech bylo v roce 2010 prohlášeno za kulturní památku. Jen o několik desítek metrů dál na nejvyšším bodu skalního ostrohu stojí rotunda svaté Kateřiny z konce 11. století.

Nejvzácnější kulturní památkou Znojma je bývalá ústřední kaple znojemského hradu. Nejcennější jsou románské malby do suché omítky na stěnách jejího interiéru inspirované uměním byzantské říše. Novozákonní výjevy ze života Panny Marie a Ježíše Krista doplňuje galerie přemyslovských knížat včetně prvního českého krále Vratislava.

Rotunda svaté Kateřiny je do konce září přístupná denně kromě pondělí, v říjnu pak o víkendech, a to za příznivých klimatických podmínek. Za deště platí zákaz vstupu. Stejné otevírací dny platí i pro znojemský hrad, kde se ve středověku často odehrávala diplomatická jednání mezi panovníky českých a rakouských zemí. Díky mimořádně strategické poloze místa se tu první lidé usadili už ve čtvrtém tisíciletí před naším letopočtem.

Hrad vznikl v druhé polovině 11. století, aby střežil starou kupeckou cestu vedoucí z Rakous přes Kraví horu a údolí Dyje na sever. Během třicetileté války však pustl, v 18. století byl zbořen a na jeho místě byl postaven barokní zámek, který dnes využívá Jihomoravské muzeum ve Znojmě. Na prostranství u rotundy, odkud je skvělý výhled na údolí Dyje i na město, si v kavárně můžete vychutnat znojemské pivo, víno, kávu či limonádu.

Zajdete-li dál do „útrob“ města, nemůžete v historickém jádru minout další z jeho dominant — radniční věž z 15. století, vysokou šestašedesát metrů. V minulosti na ní každou hodinu strážný hlásil čas, společně s hradem byla také důležitou ochranou jižních hranic českého státu.

Z ochozu ve výšce dvaatřiceti metrů jsou vidět nejen pamětihodnosti města, ale také Pálava a za hezkého počasí i Alpy. V centru najdete bezpočet kaváren a restaurací, kde lze ochutnat víno od producentů z okolí.

Může se vám hodit na Firmy.cz: