Článek
Opat žďárského kláštera Václav Vejmluva (1670–1738) si na této zakázce vyzkoušel, co mladý architekt s neotřelým stylem, který předtím stavěl už pro cisterciáky na Zbraslavi a v Sedlci, umí.
„Byla to jeho první zakázka pro žďárský cisterciácký klášter,“ připomíná správce hřbitova a průvodce Ivo Pospíšil. Nakonec to byla jedna z mnoha staveb, které Santini v regionu zanechal.
Hřbitov vznikl v roce 1709 v době, kdy se šířila morová epidemie. Ta se nakonec městu vyhnula, i tak ale Krchůvek vzdálený pár stovek metrů od bran kláštera postupem času zaplnili nebožtíci. V běžných letech zde bylo podle pramenů pochováno 20 až 30 lidí ročně, při hladomoru v roce 1772 to však byly téměř dvě stovky lidí.
Při pohledu shora připomíná půdorys hřbitova tvar lebky. Původně ale měl tvar trojúhelníka a jeho tři kaple spojené obvodovými zdmi odkazovaly na Nejsvětější Trojici. Pozorní návštěvníci si všimnou, nebo jim to prozradí průvodce, že původní půdorys připomínají kameny poskládané v trávě.
„Symbolika trojúhelníku byla porušena dostavbou čtvrté kaple v roce 1755, ke které došlo z podnětu opata Bernarda Henneta,“ říká k rozšíření hřbitova Jitka Klementová, technička stavebních investic žďárského děkanství.
Dnes je hřbitov kulturní památkou, kde se už desítky let nepohřbívá. Hřbitov stejně jako slavný poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře získala římskokatolická farnost v restitucích a pustila se do jeho obnovy. Nejdříve bylo potřeba udělat něco s vlhkostí ohrožující zdi, později bylo nutné vyměnit mansardové střechy všech kaplí a také opravit zdi včetně stříšek.
„Obnova hřbitova začala v roce 2022 západní kaplí, do které již zatékalo kvůli dožilé a místy chybějící šindelové krytině. Nepůvodní bednění navíc způsobilo špatné provětrávání, což vedlo ke vzniku hniloby na některých částech krovu,“ připomíná Klementová.
Nové šindele
Poškozené prvky proto musely pryč – řemeslníci je buď vyměnili, nebo naprotézovali. „Následně byla položena nová šindelová krytina s dvojitým krytím a byly opraveny štuky, římsy i omítky,“ popisuje technička.
V roce 2023 došlo na jižní kapli, o rok později řemeslníci obnovili východní kapli a dvě ohradní zdi. Nakonec prokoukla v roce 2025 severní kaple a poslední dvě zdi. Zdařilou obnovu pak památkáři navrhli na cenu Patrimonium pro futuro.
Celková obnova vyšla téměř na 4,5 milionu korun. Farnost ji mohla uskutečnit díky podpoře ministerstva kultury, kraje, města, ale i mnoha drobných dárců. Výrazně pomohli i dobrovolníci z Anglie. A to nejen finančně, ale také při pracovních pobytech, kdy brali do rukou lopaty a další náčiní.
I oni přispěli k tomu, že sem nyní mohou proudit turisté. Do konce srpna je otevřeno denně, v září už jen o víkendech. Návštěvníci si zvědavě prohlížejí ústřední sochu Anděla Posledního soudu na vysokém podstavci, která ještě čeká na zásah restaurátorů. Pozornost budí také originály osmi soch přemístěných z nedalekého barokního mostu nebo historické kříže z náhrobků.
Záhada jménem Ulrich
Dolní hřbitov však zajímá kromě historiků či památkářů i záhadology. „Je možné, že tu byl pohřben i vrchní Jan Alois Ulrich, který měl podle pověstí po smrti strašit v zámku (bývalém klášteře) i v blízkém okolí. V jeho případě ale není jisté, jestli nebyl pohřben na Zelené hoře,“ líčí žďárský historik Stanislav Mikule.
Příběh neoblíbeného správce místního velkostatku, z něhož Arnošt Vašíček udělal ve Strážci duší upíra, očividně zaujal i populárního muzikanta Roberta Kodyma. Když před dvěma týdny vystupoval s Lucií na Horáckém džbánku v areálu zámku, kde Ulrich působil, hovořil o něm zasvěceně při jedné z pauz. Strašidlo pak vyzval, aby si jeden z hitů zazpívalo s kapelou.
