Porto nabízí víc než jen fotbal a skvělé víno

Stojím na vrcholu slavného mostu krále Ludvíka I. v samotném srdci Porta. Padesát metrů pode mnou se valí vody Doura a za mými zády duní jedna ze souprav metra, které přes most jezdí. Kdysi byla řeka dost divoká. Mnoho lodí v ní havarovalo a utopilo svůj náklad. Řada lidí, kteří se po ní plavili, za to zaplatila dokonce životem.

Jedním z nich byl například Joseph Forrester, talentovaný anglický obchodník a malíř. Zlepšil pěstování i obchod s portským do té míry, že mu král Pedro V. udělil titul barona. V roce 1862 se však jeho loď převrhla v peřejích řeky. Hořkou ironií je, že ho stáhl ke dnu opasek na peníze. Naopak ženy, které byly na palubě, zachránily krinolíny, široké sukně vyztužené kostěnými nebo kovovými kruhy. Zadržely vzduch a vzduchová bublina je pomáhala nadnášet.

Dnes už řeku zkrotily přehrady. Ale ještě v době, kdy tu postavili dvoupatrový most Ludvíka I. (1886), to byla hodně „zlobivá holka“. Místní radní neoslovili kancelář Gustava Eiffela, autora pařížské Eiffelovky, náhodou. Dokázala překlenout Douro mohutným obloukem z oceli, aniž k tomu potřebovala pilíře v řece.

Vybudovat pilíře, které by odolaly povodním a dalším rozmarům řeky, nedovedl tehdy nikdo. Proto vznikl most, který byl ve své době špičkovým technickým dílem. A ve čtvrtmilionovém městě, které má spolu s okolními aglomeracemi 1,8 milionu obyvatel, funguje dodnes.

Zdolat 240 schodů na vrchol věže Kostela kleriků, vysoké 76 metrů, je slušný sportovní výkon. Odměna stojí za to. Máte odsud krásný výhled na město. V historickém centru a kolem něj stojí zhruba třicet kostelů. Stačí ale, když navštívíte aspoň jeden z nich, třeba kostel svatého Františka (Sao Francisco).

Zvenčí je to strohá gotická památka, uvnitř velice expresivní baroko, které se valí ze všech koutů. Člověka obklopují obrazy, sochy, ornamenty i umělecké předměty. Hrají různými barvami včetně zlaté. Na výzdobu kostela tu použili tři sta kilogramů zlata. Nejsem věřící, katolická církev není mým oblíbencem, ale tato podívaná mě nenechala lhostejným.

V Ulici květin vcházíme do stylově zařízené degustační místnosti ViniPortugal, které je profesním sdružením portugalských vinařů. Vypadá to tady jako v knihkupectví. Lahve nejrůznějších vín leží srovnané na policích podle vinařských oblastí. Portugalsko je vinařská velmoc, která produkuje spoustu různých vín. Lidé u nás i v jiných zemích je znají. Vinaři je produkují v limitovaném množství a země není tak silná v marketingu jako třeba Francie, Španělsko nebo Itálie. Zde je mohou objevit.

Konají se tady ochutnávky, skupinové i individuální, ale najdete tu také čtyři výdejní automaty, díky nimž snadno ochutnáte až 30 vín, a to i v malém množství (víc na viniportugal.pt).

My jsme se someliérem okusili několik méně známých zelených vín (vinho verde). Na severu země se hodně pěstují, protože bílým odrůdám se ve zdejším kraji daří. Tato svěží, lehká a často ovocitá vína se výborně hodí k rybám a bílým druhům mas.

Stadion FC Porto je zajímavá, impozantní stavba a jeden z chrámů moderní doby. Má kapacitu přes 50 tisíc diváků, stál zhruba 2,5 miliardy korun a UEFA ho zařadila mezi pětihvězdičkové fotbalové stadiony. Odehrávají se tu zápasy Ligy mistrů, kterou FC Porto pravidelně hraje, ale i koncerty slavných kapel. Navštívit ho a prohlédnout si zdejší muzeum, které připomíná slavné okamžiky klubu, je nepochybně zážitek.

Ženy, které fotbal až tolik nezajímá, mohou mezitím navštívit nedalekou vilu Casa de Sao Roque. V jejích zahradách najdou kromě jezírek a jeskyní víc než 200 kamélií, vzácných keřů z jihovýchodní Asie s nádhernými květy různých barev. Některé z nich jsou sto a více let staré. Zajímavé je, že nekvetou na jaře, ale od podzimu do jara, tedy právě teď. Vila je zároveň galerií (casasroque. art).

Byl to pohled pro bohy: před knihkupectvím Lello stály fronty. Něco takového jsem naposledy viděl u nás před rokem 1989. Tady přitahuje návštěvníky originální stavba s nádherným secesním interiérem (1906). Jezdí sem odevšad, z celého světa, a to včetně mladých lidí. Ti si nepřicházejí prohlédnout jenom architekturu, polovina z nich si tu také koupí některou z nabízených knih. Lello vydává řadu z nich.

Některé mají pevnou vazbu, barevnou stužku, kapitálek, tedy ozdobu ve hřbetě, nebo zlatou ořízku. Jsou jako vzpomínka na doby, kdy knihy vládly světu příběhů a myšlení. Lello se věnuje i propagaci určitých titulů a autorů, třeba Josého Saramaga, portugalského nositele Nobelovy ceny za literaturu. Zároveň spolupracuje s americkým vydavatelstvím Time na propagaci autorů, kteří jsou nositeli této ceny nebo „jen“ významnými spisovateli.

Lidé z Porta občas žertují: město Coimbra studuje, Braga a Fátima se modlí, Lisabon se předvádí a Porto pracuje. Už v dobách Římanů žilo hlavně z obchodu, a to i mezinárodního. Jedním ze symbolů jeho hospodářského vzestupu v moderní době se stal Burzovní palác (Palácio da Bolsa), sídlo obchodní komory. Turisté sem jezdí jako na zámek, aby si prohlédli výpravně zařízené místnosti. Arabský sál, který se inspiroval maurským palácem Alhambra ve španělské Grenadě, je zlatým hřebem této prohlídky.

Připadá mi sympatické, že se palác nestal pouhým muzeem. Řadu historických místností tu velmi pragmaticky využívají dodnes včetně Arabského sálu. To, že palác vznikl v budově bývalého kláštera, mi připadalo tak trochu symbolické.

Most Ludvíka I. představuje nejjednodušší způsob, jak se z Porta dostat do protějšího města Vila Nova de Gaia, kde u řeky najdete všechny slavné výrobce portského vína. Lidé z Porta o Gaie špičkují, že nejhezčí na ní je krásný výhled na Porto.

Řada vinařství má anglická jména. To není náhoda. Angličané vyváželi portské do Velké Británie a zemí Commonwealthu. Díky vyššímu obsahu alkoholu (19 až 22 %) se totiž nezkazilo tak snadno jako běžné víno. Navíc se s anglickými jmény dobře prodávalo. Rozhodně ho však nevymysleli Angličané, ale portugalští mniši.

Zásluha Angličanů spočívala v tom, že pomohli stanovit pravidla pro jeho pěstování i prodej. Jako zdatní obchodníci ho proslavili v Británii, v Evropě a ve světě. Jak dobří jsou v marketingu, o tom svědčí fakt, že je hodně lidí považuje za „vynálezce“ portského.

Sklenička portského, kterou držím v ruce, má nádherně rubínovou barvu a lahodnou chuť. Víno voní po lesním ovoci a je harmonicky sladěné. Před chvílí jsme prošli sklepy vinařství Taylor’s. Sympatická průvodkyně se nám snažila vysvětlit složitou alchymii, díky níž se rodí různé druhy portského vína.

Záleží při ní na půdě, klimatu, počasí, poloze a výšce, v jaké vinná réva roste, na metodách zpracování hroznů, jejich fermentace a fortifikování vinné šťávy pomocí 77% vinné pálenky atd. Správně zvládnout tyto a další věci vyžaduje hodně zkušeností, ale i kus zmíněné alchymie a štěstí. Když pak ochutnáváme různé druhy portského, začínáme tomu trochu víc rozumět.

Z restaurace, která stála hned vedle vinařství, byl krásný výhled na řeku, rozzářené historické centrum Porta a rozsvícený most. Ideální místo pro romantiku, kterou tady navíc můžete prokládat portským, aby to bylo ještě romantičtější.