Článek
Ulicemi čtvrti Fukagawa v neděli prošlo 54 přenosných svatyní mikoši, které na zhruba osmikilometrové trase neslo asi 25 tisíc lidí. Nosiči se nejen nadřou, ale také pořádně promočí. Diváci velkolepé akce na ně stříkají kýble vody a zahanbit se nenechali ani hasiči. Záběry z bujaré akce zveřejnila agentura AP.
Voda je jedním z charakteristických prvků festivalu, jehož tradice sahá až do roku 1642. V srpnovém tokijském vedru, kdy se teploty pohybovaly kolem 27 °C, má polévání navíc příjemný vedlejší účinek – nosiče alespoň na chvíli osvěží.
„Váží to asi 500 kilogramů, takže si každý nese malý díl. Ale všichni jsme amatéři a trochu mimo rytmus, takže každý nese o něco víc. Zítra to bude bolet, ale stojí to za to,“ uvedl Kanaďan žijící v Tokiu Cameron Fraser.
Akce je známá také jako Mizukake Matsuri, tedy festival polévání vodou. Turisté, kteří se na něj přijedou podívat, by proto měli počítat s tím, že suchou nohou – ani se suchým oblečením – nejspíš neodejdou. Chránit se vyplatí především telefony, fotoaparáty a další elektroniku. Oblečení, kterému neuškodí pořádná sprcha, se též neztratí.
Při hlavním průvodu nesou účastníci ulicemi Fukagawy přenosné svatyně mikoši, v nichž jsou podle šintoistické tradice symbolicky přenášena božstva. Festival je tak nejen velkolepou podívanou, ale také náboženskou slavností spojenou s očistou a posilováním soudržnosti místní komunity.
Živé tradice
Podle Sory Sata z prefektury Kanagawa mají podobné slavnosti pro Japonce značný význam i dnes: „V období Edo, když přicházely požáry nebo různé katastrofy a pohromy, se lidé prostřednictvím festivalů semkli a spojili své síly s odhodláním vytrvat. Dnes, kdy tyto festivaly pokračují, si myslím, že i když rostou ceny nebo přicházejí nemoci, je důležité tyto dlouholeté slavnosti zachovávat.“
Centrem dění je svatyně Tomioka Hachimangu ve čtvrti Koto, jen několik minut chůze od stanice Monzen-nakacho. Fukagawa přitom stojí za návštěvu i mimo slavnosti. Patří ke starším částem Tokia a nabízí klidnější a tradičnější atmosféru než rušné čtvrti Šibuja nebo Šindžuku.
Dnešní Tokio láká především na futuristickou architekturu a služby, skvělou gastronomii a široké nákupní možnosti. Byla by ale škoda nezařadit i návštěvy chrámů, svatyní a zahrad, které lze spojit s ponořením se do stovky let starých tradic, právě jako je tomu v případě Fukagawa festivalu. V Tokiu se totiž v průběhu roku konají stovky festivalů a slavností.