Článek
„Jde o experiment, při němž chceme zjistit, jak dlouho led ve sklepení vydrží. Metoda zaledování sklepů se využívala ještě v polovině minulého století. Známe ji například z pivovarů nebo hospod,“ uvedl Lukáš Králík. A prozradil také, že myšlenka na vytvoření ledárny ho napadla během prohlídek s dětskými výpravami.
„Ve sklepě je místo, kde chybí podlaha, terén je vytesaný hlouběji. Víme, že středověké sklepy mívaly místo na ukládání ledu, který ochlazoval okolní vzduch, takže se tu mohly skladovat potraviny. A tady na Vízmburku to bylo právě toto místo,“ pokračoval správce hradu. Během prohlídek, kdy dětem vysvětloval funkci takové středověké lednice, si uvědomil, že by to příště nemusel jenom popisovat, ale reálně ukázat.
Na led s ruční pilkou
„Počasí nám přálo. Mrzlo, ale nesněžilo. Pod vrstvami sněhu totiž led přirozeně odtává,“ poznamenal Králík a přiznal, že nejprve na rybník vyrazil s pilkou na dřevo.
„Hned při plnění prvního vozíku jsem pochopil, že tudy cesta nevede. To bych se upiloval. Naštěstí mi pomohl tatínek s motorovou pilou. Kvádry nařezal, pak jsem je podběrákem vytáhl z vody a odnesl do auta. Na hradě mi s jejich odnosem do sklepa pomáhali brigádníci. Ale každý ten kus jsem měl v ruce. A že je těch ledových kostek přes stovku!“ doplnil Králík.
Přestože pracovní skupinka prokládala kusy ledu ve sklepení slámou, jáma zatím není zcela plná. K tomu by bylo potřeba asi dvojnásobné množství ledu. Díky poréznímu skalnímu podloží také není nutné obávat se zaplavení sklepa. Led bude odtávat postupně, takže vše stačí bez problému odtéct.
Správce památky Lukáš Králík na dně ledové jámy.
„Středověcí lidé se neorientovali ve fyzice, ale vypozorovali, že studený vzduch klesá dolů. Věděli, že díra s ledem vytvoří kapsu studeného vzduchu a ten výrazně ochladí okolí,“ pokračoval správce hradní zříceniny.