První vegetariánská horská chata v Alpách

Pěší turisté a horští cyklisté, kteří zdolají okolní les a dorazí až k Hündeleskopfhütte, jsou za své úsilí bohatě odměněni. Dostává se jim totiž dechberoucích výhledů na Allgäuské Alpy s impozantní horou Zugspitze. Chata je jako z pohlednice. Vlnící se ledovce východního Allgäu vám leží u nohou. Na obzoru se tyčí pozoruhodná věž farního kostela Pfroten a zdejší vřesoviště a jezera jsou prozářena slunečními paprsky.

Chata Hündeleskopfhütte vypadá jako tradiční horská hospůdka – ta, kterými je Allgäu tolik proslulé. Ale zdání klame! Manažerka chaty Silvia Beyer zvolila jinou cestu. Na konci května 2015 si Beyer – jež se narodila v Nesselwangu a je členkou Německé vegetariánské asociace – vzala půjčku na starobylou chatku v nadmořské výšce 1180 m, a proměnila tak svůj sen v realitu: Otevřela první vegetariánskou horskou chatu v Alpách. „Doba je na to perfektní – a to i v Allgäu,“ uvádí s naprostým přesvědčením.

Koncept vegetariánské horské chaty se s tradiční bavorskou kuchyní vzájemně nevylučuje, je tomu právě naopak. Spousta pokrmů typických pro oblast Allgäu ve skutečnosti neobsahuje žádné maso – od Krautkrapfen (zelné rolky) po klasické „Kaasspatzn“ neboli sýrové špecle. Majitelce se dokonce podařilo přesvědčit i místní obyvatele a několik z nich se tu dokonce začalo pravidelně setkávat.

Dnešní denní menu zahrnuje zapečené cuketové lasagne s mandlovou smetanou a Krautkrapfen. Zdejší rodačka a absolventka vědecké fakulty se při vaření pokrmů ze svého dětství, které vylepšuje svými moderními recepty, cítí šťastnější než kdy dřív. Její babička i matka byly obě vegetariánky. Babička Buck provozovala penzión a i tehdy svým hostům servírovala pouze pokrmy, které neobsahovaly maso, ryby, cukr ani bílou mouku. „Známá letecká akrobatka a podnikatelka Beate Uhse byla jedním z jejích hostů,“ vzpomíná Silvia Beyer.

Manažerka chaty se sama rozhodla přestat konzumovat maso, když jí bylo 12 let. Nicméně hosty se nesnaží přesvědčit o své pravdě. „Každý by měl mít svobodu v tom, co jí, a žít tak, jak si myslí, že je správné,“ dodává.

V Hündeleskopfhütte si zakládají hlavně na útulnosti, komunitním duchu a pohostinnosti. Spousta rodin se sem vydává v létě. Cesta je vhodná i pro kočárky. Kříž na vrcholku je skoro pořád viditelný, a tak motivuje i ty nejméně nadšené děti k tomu, aby pokračovaly v cestě. V zimě má Silvia Beyer připravenou sáňkařskou dráhu. Hosté si mohou pronajmout sáňky a vydat se dolů po svahu, a to je pak opravdová jízda!