Nejvyšší „bambus“ světa bere dech i po 20 letech. Je symbolem celé země

Kocháme se výhledem na Tchaj-pej z tajné zahrady v oblacích. Nachází se v patře, které bylo dřív běžným návštěvníkům nepřístupné a většinou se tu setkávaly pouze politické či obchodní delegace. Mělo to svou symboliku; celá metropole je odsud jako na dlani, a samotný mrakodrap navíc platí za jeden ze symbolů celého ostrova – figuruje na pohlednicích, ale objeví se i na prvních pozicích internetových vyhledávačů, kdykoliv zadáte heslo „Tchaj-wan“.

I dnes se ale do tajné zahrady v oblacích podívá jen hrstka běžných návštěvníků. Mohou sem vejít pouze ti, kteří si zaplatí vstup na nejvyšší venkovní vyhlídkovou terasu Skyline460, která se nachází ve výšce 460 metrů, tedy jen 48 metrů pod špicí budovy. V bezpečných prostorách tajné zahrady si turisté oblečou postroj s karabinou, která je nahoře bude jistit.

V první chvíli mi hlavou probleskne, že budeme nad Tchaj-pejí doslova viset – podobné atrakce jsou milovníkům adrenalinu dostupné už třeba v Dubaji nebo New Yorku. Výšky samy o sobě mi sice zas takový problém nedělají, ale představa propastné hloubky, od které mě dělí jediný krok, už tedy ano. Klid mi nedodá ani pokyn, abych si telefon uložil do průhledného obalu na krk a na nožičky brýlí si přidělal šňůrku. To aby mi nespadly kamsi dolů do ulic města.

Oddechnu si až po výstupu na ochoz, kde zjišťuji, že je Skyline460 zcela běžnou vyhlídkou. Tedy běžnou… Tou nejvyšší venkovní, jež je součástí budovy. K úplnému okraji navíc zbývá od zábradlí ještě několik metrů. Karabina připnutá k ocelovému lanku má v tomto případě spíše dodávat jistotu turistům, které by mohl překvapit ostrý vítr nebo snad i zemětřesení, které je na Tchaj-wanu běžným a častým jevem - sám jsem ho tu zažil. Mrakodrap je proti němu však dobře chráněn, ale o tom později.

Tchaj-pej se táhne až k obzoru, takhle vysoko už však doléhá jen zlomek jejích rušných zvuků. Žije tu přes 2,5 milionu lidí, ale přesto má v sobě metropole navzdory své velikosti jakýsi klidný element. Kdo je zvyklý na chaos jihovýchodní Asie, toho Tchaj-pej překvapí svou spořádaností a civilizovaností. Žádné divoké předjíždění, žádné troubení, ale řád. Nikoli však rigidní a svazující.

Vyhlídku Skyline460 několikrát obkroužíme, vyfotíme si městské panorama a poté zamíříme zpět dolů. Máme štěstí, protože vstup na venkovní plošinu na 101. podlaží mrakodrapu je relativní novinkou a počty návštěvníků jsou limitovány. Při špatném počasí je pak zavřeno úplně. Za lístek zájemci zaplatí rovné tři tisíce tchajwanských dolarů, což je přes 2180 korun.

Mrakodrap Tchaj-pej 101 dostal, jak leckomu už došlo, název podle počtu pater. Dříve se jmenoval Finanční centrum Tchaj-pej a byl oficiálně otevřen 31. prosince 2004, na konci letoška tedy oslaví druhé kulatiny. Ve své době šlo o první budovu na světě, které se podařilo prolomit výškovou hranici 500 metrů, a tedy nejvyšší budovu světa; předchozími rekordmankami byly věže Petronas Twin Towers v Kuala Lumpuru.

Během dvou dekád samozřejmě mrakodrap Tchaj-pej 101 o několik příček spadl - aktuálně mu náleží 11. místo. Některá prvenství si však zachoval. Jde o nejvyšší zelenou budovu na světě, a tím samozřejmě není míněna její barva, ale udržitelnost a dopad na životní prostředí. Svezete se tu také jedním z nejrychlejších výtahů na světě: z 5. do 89. patra vystoupá během pouhých 37 sekund.

Skutečnou libůstkou je ale obří tlumič mezi 87. a 92. podlažím, který pomáhá budově vyrovnávat otřesy při zemětřesení a chrání ji i před dalšími živly, například při tajfunech. Má podobu ohromné zlaté koule, která se pyšní průměrem 5,5 metru a váží úctyhodných 660 tun. Tlumič funguje na jednoduchém principu – pokud se do mrakodrapu opře z jedné strany vítr a budovu nakloní, závaží se vychýlí do opačného směru, čímž balanc vyrovná.

Podle místní průvodkyně jde o jediný takový tlumič, který si návštěvníci mohou na vlastní oči prohlédnout, a také o ten největší i nejtěžší na světě. Mrakodrapu by měl pomoci odolat větru o rychlosti přes 200 kilometrů v hodině a ustát i opravdu silná zemětřesení. To si koneckonců lidé mohli ověřit už v roce 2005, kdy Tchaj-wan zasáhl tajfun s větrem o rychlosti zhruba 110 kilometrů v hodině.

Před dvěma lety se zase obří kyvadlo divoce rozhoupalo, když na ostrov udeřilo zemětřesení o síle 6,8 Richterovy škály. Pro návštěvníky to zřejmě nebylo nic příjemného, ale mrakodrap se i díky tomu ukázal být skutečným zázrakem inženýrství. K vyrovnávání osy dopomáhá stavbě kromě tlumiče i její „bambusový“ tvar.

Tchaj-pej 101 je i skoro 20 let po otevření nejvyhledávanější tchajwanskou atrakcí, kam denně míří tisíce lidí. Nepřicházejí se sem ale jen kochat panoramaty. Moderní budovy musejí návštěvníky lákat moderními způsoby, a tak v hlavní observatoři nechybí andělská křídla na skle, před nimiž si mohou zájemci pořídit fotky, ale ani další selfie místečka jako zahrádka či různé dekorace vázané na svátky.

Mrakodrap má i svého vlastního maskota, kterým je zmiňovaný tlumič, ale v roztomilé dětské verzi. Toho si odsud mohou zájemci odnést coby suvenýr, kromě dalšího.

V budově se nacházejí jak kanceláře, tak ohromné nákupní středisko. I díky tomu se mohou lidé v prostorách Tchaj-pej 101 ztratit doslova na celý den. I když to by byla vzhledem k pestré turistické nabídce tchajwanské metropole poměrně škoda.