Pekarová s Vystrčilem ho milují. Pět důvodů, proč kouzlu Tchaj-wanu propadnete i vy

Tchaj-wan je moderní země s velmi milými lidmi. V Tchaj-peji a téměř v každém větším městě se domluvíte anglicky, a pokud ne, zvládnete to s místními rukama nohama. Na drtivé většině míst se dá platit kartou včetně na venkově. Ceny jsou tu takřka shodné s Českem.

Pravda, je to poněkud více, než kolik zaplatíte v populárních destinacích jihovýchodní Asie, jako jsou Thajsko, Vietnam či Indonésie, ale třeba oproti Japonsku je Tchaj-wan docela levný. Dopravovat se můžete místními rychlovlaky, které jezdí načas a jsou pohodlné. O vyspělosti země svědčí i to, že patří k velmocím, co se nejen počítačových čipů týče.

Tchaj-wan nabízí nespočet krásných míst k průzkumu. Najdete tu národní parky, lesy nebo kopce poseté malebnými čajovými plantážemi. Za návštěvu stojí třeba národní park Taroko se soutěskami a roklemi, nad nimiž ční skály vysoko do nebe. Krásnou procházku nabízí také rezervace Ališan s cypřišovým lesem; některé ze stromů jsou staré tisíce let. V oblasti se také nachází nejvýše položená tchajwanská poštovna.

Tchaj-wan ale dokáže uspokojit i milovníky pěších túr. Asociace Thousand Miles Trail napříč ostrovem značí různě náročné dálkové trasy, které ostrov křižují. Členové spolku se nechávají inspirovat i evropským turistickým značením včetně toho českého, a postupně dochází k rozšiřování tras.

Tchaj-wan v průběhu historie okupovaly některé evropské národy, ale i Japonci. Ti tu zanechali zdaleka největší otisk a přinesli s sebou i kulturu onsenů, tedy horkých pramenů. Ty tu sice byly i před příchodem Japonců, ale koupání v nich nebylo ničím masovým. To už aktuálně neplatí.

Horké prameny jsou rozesety po celém ostrově, najdete je i v blízkosti Tchaj-peje. A není nic příjemnějšího než se po náročném dni ponořit do horké vody a vypnout. Tchaj-wan je navíc oproti Japonsku uvolněnější. Zatímco v zemi vycházejícího slunce vás do některých méně turistických onsenů nepustí s tetováním, tady to žádný problém nepředstavuje.

Tchajwanská kuchyně je velmi specifická a hodně se odlišuje od jihovýchodní Asie, na jejíž jídla si už řada Čechů přivykla. Nejde přitom jen o ingredience, které budou pro řadu lidí nové, ale i o způsob jejich úpravy. Hodně se tu jedí ryby a mořské plody, všelijak smažené v těstíčku, často jsou součástí polévek. Populární jsou také knedlíčky – dim sum, gyoza či šumai plněné mletým masem, rybami či mořskými plody.

Vliv kontinentální Číny lze vysledovat v takzvaných hot potech, kdy se obsah kotlíků či kastrůlku vaří přímo na stole před strávníky, nechybí ale ani řada japonských pokrmů. Populární jsou také nejrůznější žvýkavé houby, zelí na česneku, korejské kimči, dýně, batáty či kořen taro. A nelze opomenout ani fermentované tofu, které má pověst jednoho z nejsmradlavějších jídel, které lze ve světě najít.

Ruku v ruce s jídlem jdou i nápoje, tedy zejména čaj. Populární je na Tchaj-wanu, podobně jako v Číně, zejména oolong, zelený čaj, který prošel částečnou fermentací. Ten má zejména u starší generace stále jakýsi obřadní charakter a pije se opravdu hojně.

Na druhou stranu vznikl na Tchaj-wanu i populární bubble tea. Nečekejte ale přeslazený barevný nápoj plný cukrů a se želé. Poctivý bubble tea je z černého či zeleného čaje, často s mlékem a doplněný o tapiokové kuličky. Má přirozenou a jemnou chuť a je velmi populární, zejména u mladší generace. Vyrábí se nicméně z čaje dovezeného třeba z Vietnamu, protože ten je mnohem levnější.

Co se týče tradičního čaje, sběr lístků si na některých místech můžete i vyzkoušet. Není to lehká práce, obzvlášť když to člověk nemá v ruce. Oproti sběračkám na Srí Lance jsou ty tchajwanské za práci i dobře ohodnocené. Ty nejlepší si během jediného dne dokážou vydělat i tisíce dolarů.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Zájezdy do Asie