Nejsmaragdovější místo v Thajsku vám vyrazí dech. Na mobilní signál tu zapomeňte

Khao Sok je v Thajsku se svými 739 kilometry čtverečními spíše menším národním parkem. Vzhledem k všudypřítomnému lesu ale vyniká naprosto výjimečnou biodiverzitou, která může na tak relativně malé ploše konkurovat i mnohem větší Amazonii; nikoli celkovým množstvím druhů rostlin a zvířat, ale jejich hustotou na jeden hektar. Pestrá škála zahrnuje třeba slony, opice či gaury, nejmohutnější žijící tury, anebo poněkud děsivě vypadající raflézii, jejíž červené květy patří k největším na světě.

Středobodem parku, jenž odděluje Khao Sok od dalších přírodních rezervací v okolí, je jezero Cheow Lan. Se svými 165 kilometry čtverečními opět nepatří k těm největším v Thajsku, přesto je natolik rozlehlé, že člověk ztratí pojem o prostoru už po několika málo minutách plavby.

Typické štíhlé a dlouhé loďky zvané ruea hang yao divoce čeří hladinu a posouvají nás dále do hlubin parku. Postupně mizí veškerý mobilní signál, což je jasným znakem toho, že jsme definitivně opustili civilizaci. Nevadí to, protože kolem je rozhodně nač koukat. Při březích jezera, jenž mění barvu od smaragdové po tyrkysovou, se zvedají mohutné kopce a kuželovité vápencové útesy porostlé zelení, výjev toliko typický pro jihovýchodní Asii. A nutno poznamenat, že je vskutku strhující.

Asi nejoblíbenější částí jezera je malá zátoka, kterou ohraničuje hned několik takových útesů. Říká se jim Khao Sam Kler neboli tři kamarádi a jejich popularitu lze vyčíst z toho, že se tady loďky postupně hromadí a turisté si z přídě panorama fotí. Ani já nejsem výjimkou. Po pauze cesta pokračuje.

Jezero Cheow Lan je vyjma okolních scenérií zajímavé i tím, že se při jeho březích nachází hned několik plovoucích hotelů, které nabízejí ubytování přímo v lůně přírody. Do jednoho takového máme namířeno i my - 500 Rai Floating Resort se nachází na úplně opačném konci jezera, takže trvá dobrou hodinu, než konečně dorazíme.

Náš dočasný domov je vidět už z dálky: v obloučku stojí jedna vedle druhé různě velké dřevěné vilky. Nejsou to typické vodní bungalovy známé třeba z Malediv, tyhle mají základnu nikoli na pilířích, ale na velkých plovácích, takže se celá konstrukce kolíbá ve vlnách. Když se k večeru přižene opravdu silná bouře, začnou se domy divoce houpat, dřevo se ohýbá, praská a vrže a odpočinek na lůžku se mění skoro v jízdu na horské dráze. Ale má to rozhodně něco do sebe.

Za bezvětří stačí vyběhnout na terásku a skočit do smaragdových vod anebo hupsnout do kajaku a projet se vlastním tempem po okolí. Při troše štěstí je možné zahlédnout nějakého zvířecího obyvatele, nejčastěji opice anebo zmiňované gaury. Podél břehů se pohybují i sloni, ale jsou poměrně plaší, a jakmile vycítí cizácké nebezpečí, prchají se skrýt do džungle.

Na krátké jezerní safari jsme vyrazili i na klasické motorové loďce. Ta však živočichy už z dálky odrazuje burácením motoru. Přesto se nám podaří zahlédnout pasoucí se gaury, vidíme i několik rodinek s mláďaty. Ta se upalují schovat jako první, zatímco mohutní samci na nás chvíli upřeně zírají a přežvykují. Pak rovněž mizí v bujné vegetaci.

Noci jsou tak blízko džungli klidné, nikoli však tiché. Kromě vytrvale řvoucích cikád je nad ránem slyšet houkání gibonů, kteří jsou v tuhle denní dobu nejaktivnější. Samozřejmostí jsou také různé ptačí zvuky. Kolem nás to zkrátka žije, zatímco se z okolního lesa zvedá mlhavý opar.

Do okolní džungle je možné vyrazit na trek. Připouštím, že jako někoho, kdo nenávidí hady, pavouky a další podobnou havěť, mě myšlenka na procházku pralesem trochu zneklidňuje. Průvodkyně však moje obavy mírní s tím, že hadi se bojí mnohem víc mě, zato se může stát, že se se mnou budou chtít sblížit pijavice, které jsou po dešti obzvlášť aktivní. Takže trochu z bláta do louže.

Při výletu do džungle ale nejde jen o procházku lesem, kolem jezera se totiž nachází několik jeskyní, které mohou turisté navštívit. Do jedné takové míříme i my. Zvířata po cestě nakonec nespatříme žádná, i giboni se ukrývají kdesi ve větvích a dávají o sobě vědět jen zvuky. Neodbytná je tedy hlavně vysoká vlhkost, která mi během pár minut zaleze pod oblečení.

Po zhruba dvou kilometrech nenáročného výšlapu se ocitáme opět na břehu jezera, kde stojí i několik příbytků místních. Nastupujeme na bambusový vor, který nás přiblíží k jedné jeskyni. V ní obdivujeme krápníkovou výzdobu a průvodkyně na mě několikrát mrkne, když pátrá po zdejších pavoucích. Pak následuje identická cesta zpátky do resortu.

Po nějakých dvou dnech se lodí vracíme k přehradě Ratchaprapha, od níž se na jezero Cheow Lan vyjíždí. Dokonalý digitální a civilizační detox je u konce a já odjíždím z divočiny s klidem v duši, protože si na mě nakonec nepochutnali hadi ani pijavice.