Článek
Norský projekt Scenic Routes vznikl s cílem udělat z běžných okresek cestovatelský zážitek. Podél 18 silnic bylo umístěno 170 uměleckých objektů a instalací. A právě silnice číslo 17 na pobřeží Helgelandu je považována za jednu z nejkrásnějších na světě. Časopis National Geographic ji zařadil mezi 101 nejkrásnějších vyhlídkových tras světa, Lonely Planet zase mezi deset největších zážitků v Norsku.
Lodě staví jako vikingové
Naše cesta začíná v Trondheimu. Přímo v přístavu stojí muzeum hudby Rockheim. Fasáda se po setmění barví do různých odstínů a uvnitř na návštěvníky čeká „stroj času“ hudebních dějin. Poslechnete si norský rock’n’roll, ale i hity prvního vítěze místní Superstar Kurta Nilsena. A pokud máte rádi tvrdší muziku, užijete si severské „metalové doupě“.
Kromě muzea stojí za procházku čtvrť Bakklandet s barevnými dřevěnými domky ze 17. století. K Trondheimu patří i jedna kuriozita – vlek pro cyklisty Trampe.
V oblasti Bindal leží malá vesnička Terrak. Dodnes tu vyrábí lodě tradičním vikingským způsobem. Prkna překládají jedno přes druhé podobně jako tašky na střeše. Tato klinkerová (překládaná) konstrukce získala nedávno dokonce statut UNESCO. Kvůli stabilitě se do kýlu přidávají až dvě tuny kamenů. Samozřejmě po spuštění na vodu.
Hory jako navigace
Skály na pobřeží Norska sloužily od pradávna jako navigace. Aby si mladí námořníci zapamatovali jejich názvy a tvary, vyprávěli si příběhy o zkamenělých trollech.
Nejznámější legenda je o Torgahatten, skále s velkou dírou uprostřed. Podle pověsti ji vytvořil král Sulis, když hodil klobouk, aby zastavil šíp protivníka. Ve skutečnosti tunel vyhloubil led a voda během poslední doby ledové. Další oblíbenou zastávkou je ostrov Vega a havraní skála Ravnfloget. Při cestě na vrchol musíte vyšlápnout více než dva tisíce schodů nebo vylézt via ferratu.
Hory sloužily v minulosti jako navigační body.
Na severu Helgelandu se nachází město Sandesjøen, výchozí bod k pohoří Sedm sester. Když budete mít hodně času a sil, můžete za jeden den zdolat všech sedm vrcholů, ale pozor na sníh.
Město je dnes centrem rybolovu. Loví se tu hlavně lososi, halibuti a tresky. Místní specialitou je boknafisk. Ryba se suší dva týdny v zimě na vzduchu, maso uvnitř zůstává částečně mokré. Pak se skladuje v soli a před vařením ho stačí jen chvíli napařit. Chutná jako čerstvá ryba.
Při cestě k ledovci Svartisen můžete zastavit v minipivovaru Raus. Vaří plzeňské pivo z místního i českého chmelu. Na každé plechovce je jeden unikátní příběh a nádherná fotka norské přírody.
Velké plány nacistů
Nacistické Německo napadlo Norsko v roce 1940. Pevnost Grønsvik byla součástí jejich atlantického valu. Dodnes na útesech stojí pozůstatky bunkru.
Jen o něco severněji, u ledovce Svartisen, vznikla už v roce 1916 vodní elektrárna. Proto tu nacisté chtěli umístit výrobu zbraní. Spojenecká operace Musketoon tyhle plány v roce 1942 zastavila, a s ní celý průmyslový rozvoj. Dnes sem míří turisté na druhý největší ledovec v Norsku, který je zároveň nejníže položeným v Evropě.
Výlet uzavíráme na Ureddplassen. Potopená ponorka, beton a moře. Elegantní betonová vyhlídka získala celosvětovou pozornost, když ji britský deník The Telegraph označil za „nejkrásnější záchodky světa“. Díky poloprůhlednému sklu vypadají pokaždé jinak – ve dne, v noci, v zimě i v létě.
