Na tichomořské souostroví jela na víkend. Kvůli covidu tam trčí už 18 měsíců

Sedmadvacetiletá Stephensová pochází původně z anglického pobřežního města Crosby v hrabství Merseyside. Dva a půl roku žila v Číně, a když světem začal obcházet koronavirus, rozhodla se před ním prchnout. Skončila na Tonze, odkud se chtěla vydat dále. V polynéské zemi, kterou tvoří přes 170 ostrovů, však uvázla.

„Jsem asi jedna z několika málo lidí na světě, kteří si nemuseli nasadit roušku,“ uvedla pro server CNN. „Za celou pandemii jsem ji nenosila a myslím, že bude docela zvláštní vejít do světa, kde ji tolik lidí nosí,“ svěřila se.

Během svého pobytu na Tonze, kde žije jen kolem sto tisíc obyvatel, si začala žena online dodělávat magisterský titul a aktuálně žije v domě, který hlídá rodině, jež se kvůli cestovním restrikcím nemůže vrátit. A přestože život na exotickém souostroví zní jako pohádka, ve které by se mnoho lidí toužilo ocitnout, podle Stephensové to tak idylické není.

„Není moc lidí, kteří by se dokázali ztotožnit s tím, že trčíte na ostrově bez přátel a rodiny, v zemi, ve které jste zůstali nedobrovolně,“ vysvětlila žena. Doplnila, že nemožnost vrátit se domů je poměrně izolující.

Poukazuje také na to, že ačkoli Tonga za celou pandemii nehlásila jediný případ nákazy covidem, stejně ji virus velmi ovlivnil. „Cítíte to všude kolem. Neznamená to, že jsme zcela nedotčeni.”

Dlouhé odloučení pro Stephensovou začalo na začátku roku 2020. Zatímco totiž byla v Jižní Koreji, počty případů začaly v Číně raketově narůstat. Situace nabrala na obrátkách a uzavřely se hranice, Britka se proto rozhodla, že bude dále cestovat, aby se při návratu do Číny vyhnula karanténě. Odjela proto na Fidži a z něj právě na Tongu.

Jakmile vyšla z letiště a nasedla do taxíku, oznámil jí řidič, že Fidži potvrdilo první případ nákazy koronavirem. „Měla jsem za to, že jde o nedorozumění. Přijela jsem do hostelu, kde mi řekli, že mě nepřijmou, protože jsem právě přijela z Fidži,“ vzpomíná žena. Brzy se dozvěděla, že Tonga zavede celostátní lockdown a nebude tak možné odjet.

„Trvalo asi týden, než se úplně zastavily lety. Tři týdny jsme tu měli skutečně intenzivní lockdown, během nějž jste z domu mohli jen jednou týdně kvůli nákupu. Celá země byla zavřená — obchody, restaurace,“ vysvětluje Stephensová.

Tonga v březnu 2020 vyhlásila stav nouze a od té doby zůstala všem cizincům uzavřená. Během prvních měsíců se Stephensová uklidňovala tím, že se vrátí do Číny, jakmile se otevřou hranice. Dokonce kvůli tomu nenastoupila na repatriační let do Evropy, protože si myslela, že půjde o rychlou záležitost.

„V tomhle prapodivném limbu jsem strávila šest měsíců. To na tom bylo asi nejtěžší. Pak jsem se tak nějak smířila,“ konstatuje s tím, že brzy pochopila, že se ke svému životu jen tak nevrátí. Mezitím na dálku pozorovala, co se děje ve zbytku světa a snažila se zaměstnat.

Koncem srpna by se měla Stephensová vrátit do Velké Británie. Ohledně svých plánů je už ovšem opatrnější. „Rozvrh letů se neustále mění, takže se snažím příliš nedoufat,“ připouští. „Odchod bude samozřejmě trochu hořký, protože jsem si tady začala pomalu budovat život. Jenže to není život, který jsem si dobrovolně zvolila,“ uvedla.

Stephensová má za to, že covid si cestu na souostroví nakonec najde. Obává se zejména o místní obyvatele, z nichž přes 22 procent žije pod hranicí chudoby a lékařská péče je značně omezená.

Stejný strach má z toho, že znovu někde uvázne. „Nevím, jak se budu cítit. Asi musím čekat a uvidí se, co se stane, jakmile budu zpět v normálním světě,“ uzavřela.