Na hory, nebo k moři? Francouzská Riviéra splní oboje

Po příletu na letiště v Nice přesedněte do autobusu číslo 770 a dalších osmdesát kilometrů, které do střediska Valberg v jižních Alpách urazíte asi za dvě hodiny, se už jen kochejte. A že je na co koukat. Valberg totiž leží uprostřed národního parku Mercantour s nejvyšším vrcholem přibližně ve dvou tisících metrech.

Krajinu tvoří nejen modřínové lesy, ale především rudohnědé břidlicové skály, které kouzlí neuvěřitelné obrazce. Ty několik milionů let tvarovala eroze a místní řeky. Když se do nich opře sluníčko, připadáte si téměř jako uprostřed Grand Canyonu v americkém Coloradu. Však se také zdejší spleti kaňonů a tunelů přezdívá „Petit Colorado Niçois“. Pokud trpíte kinetózou, vezměte si na cestu něco, co vám pomáhá. Silnice jsou klikaté a je škoda pokazit si dechberoucí krásu nepříjemnými pocity žaludku na vodě.

Samotné zimní středisko je určené převážně pro středně zkušené lyžaře a pro rodiny s dětmi. Střihat obloučky můžete na devadesáti kilometrech sjezdovek nebo si užívat zimní radovánky na běžkařských drahách, Big Air Bagu či ve snowparku. Na to jsou tu připravení opravdu na jedničku s hvězdičkou. Své malé ratolesti můžete zaparkovat v jeslích, klubech nebo je svěřit instruktorům, kteří jsou placeni nejenom za svůj lyžařský um, ale také za trpělivost.

Jestli se rádi procházíte na sněžnicích, zároveň však máte rádi hlavu v oblacích a zajímáte se o vesmír, budete nadšeni ze speciální „planetární stezky“. Vybrat si můžete dokonce ze dvou okruhů, na kterých lze objevovat sluneční soustavu reprodukovanou v měřítku jedna ku milionu.

Jeden metr se tu rovná milionu kilometrů ve vesmíru. Kratší verze trvá přibližně dvě hodiny a urazíte na ní asi tři kilometry. Pokud budete chtít zdolat celý okruh od Slunce k Neptunu, budete mít v nohách téměř deset kilometrů s převýšením tří set metrů.

Nice není jen vyhlášená přímořská promenáda a každoroční festival. Je to město tradic, umění a četných gastronomických překvapení. Své jméno dostalo po bohyni Niké, která ztělesňuje vítězství. Současná podoba jeho názvu znamená „krásný“ a opravdu se tu žije pěkně. Však se sem vždy stahovali známí umělci. Město hraje všemi barvami a v té asi nejžlutější ze všech budov například bydlel Henri Matisse. Velmi se tu líbilo i Niccolu Paganinimu a letní haciendu tu mají třeba Tina Turner či Elton John.

Jestli vám pastelové omítky budou silně připomínat italský styl, máte pravdu. Nice totiž bylo k Francii připojeno až v roce 1860 a zdánlivě svobodné volby tehdy neproběhly úplně košer způsobem. Někdo zkrátka zapomněl vytisknout hlasovací lístky s názorem „ne“.

Pokud byste chtěli v Nice ochutnat něco netradičního, určitě to bude zmrzlina ve zmrzlinárně Fenocchio na náměstí Place Rossetti. Mají tu desítky ledových pochoutek a mezi nimi třeba tu z černých oliv, jasmínu či levandule. Stejně netradiční je pak posezení v restauraci L’Oliviera. Zdejší majitel je blázen do olivového oleje a lije ho skutečně na vše.

Olej má sice absolutně prvotřídní kvalitu, ale úplně nečekáte, že vám s ním zakápne i dezert. Jestli jste fanoušky sladkého pokušení, možná vás zaujme, že v confiserii Florian připravují mistři cukráři kandované speciality a nebojí se na ně použít kromě tradičního ovoce třeba ani cuketové květy.

Slabou půlhodinku vlakem z Nice je to k další perle na Francouzské Riviéře – městu Antibes. Potkáte se tam nejen s milionářskými jachtami, ale také s krásnou přírodou a Picassovými obrazy, které nikde jinde neuvidíte. Obujte si pořádné boty, zkontrolujte, že máte ve fotoaparátu nabitou baterku, a vydejte se na procházku, asi pětikilometrovou, podél mysu Cap d’Antibes.

Čekají vás výhledy na malé zátoky lemované vápencovými útesy, divokou macchií a olivovníky. Výjimkou není ani pohled na rybáře a nějakého toho otužilce, který tuží své tělo i uprostřed zimy. Za dobrého počasí rovněž zahlédnete vrcholky jižních Alp, jejichž svahy jste před pár dny brázdili.

Nebudete jediní, kdo rád uvítá jaro tváří k moři. Společnost vám bude dělat i jedenáctimetrová socha z lakovaných nerezových písmen, která nese název Le Nomade. Sedí na hradbách pevnosti u přístavu. Posadil ji sem její autor Jaume Plensa. Nejen že chtěl přivítat všechny ty, kteří do Antibes připlouvají po moři, ale také se snažil vyjádřit vztah mezi slovem a lidským tělem.

Další zvláštností díla je skutečnost, že socha je průchozí. Krásně se na ni dívá ve dne, ale i v noci, kdy je překrásně osvětlená. Kdo má rád umění, bude nadšený z expozice Pabla Picassa, jehož kolekci můžete spatřit v Musée Grimaldi. V době, kdy tu mistr žil, měl tu i svůj ateliér. Právě v jeho prostorách se dnes díla, která se odtud nikdy nestěhují, nacházejí.

Může se vám hodit na Firmy.cz: