Článek
Autem se dá dojet nad obci Klapý, kde je placené parkoviště, a odtamtud vyrazit na dvaapůlkilometrovou pěší cestu na hrad. Rychlou chůzí lze přes slušné stoupání k jeho branám dojít za půl hodiny, rozumnějším tempem nebo v přítomnosti menších dětí počítejte zhruba s hodinou.
Do konce října je hrad přístupný od úterý do neděle, v závěru roku pak jen o víkendech. Jeho brány se rozhýbou každý měsíc v trochu jinou dobu. Kdo by chtěl vyrazit ještě v tomto týdnu, má příležitost od 9:30 do 18 hodin. Plné vstupné bez průvodce stojí dospělého 140 korun, snížené 110 a děti od 6 do 17 let platí 40 korun.
„Nevybrala jste si zrovna nejšťastnější chvíli k návštěvě. Na části hradu je lešení, a navíc se nám tu rojí mravenci. Děje se to jen pár dnů v roce a letos to tedy stojí za to. Na kameře na věži vidím jen samé hemžení,“ jsem varována rovnou při nákupu lístku. Co bude následovat, si ale stejně z popisu nedokážu představit.
Zřícenina hradu majestátně shlíží z vrcholu čedičového masivu o výšce 418 metrů. Vybudování hradu je dodnes tak trochu tajemstvím. Různé zdroje popisují jeho stavbu už kolem sedmého století, některé dokonce dříve, dnešní podoba hradu byla pravděpodobně vystavěna ve 13. století Lichtenburky. Hrad, který byl tehdy výrazně skromnější, byl znám jako Klapý.
Ve 14. století jej získal Zbyňek Zajíc z Valdeka a změnil jméno hradu na Házmburk podle německé podoby svého jména. Nechal jej rozšířit o hradbu, brány a Černou věž z lokálního tmavého čediče o výšce 26 metrů. Hrad díky své strategické poloze nebyl nikdy dobyt, v 15. století ale začal pustnout.
Od pokladny se můžete vydat k věži na levé straně, od které je krásný výhled na Milešovku a okolní vrchy. Napravo se jde k pozůstatkům středověké části hradu, kde bylo zřejmě hospodářské zázemí. Dnes se tu nachází posezení.
Odtud se stoupalo do horní obytné části hradu s palácem a Bílou věží. Čtyřboká věž má výšku 25 metrů a na jejím vrcholu je vyhlídkové cimbuří, které je přístupné po dřevěném schodišti. Během druhé světové války věž okupoval Wehrmacht a pozoroval z ní letadla.
Později sloužila do roku 1966 jako rozhledna, než byla kvůli špatnému stavu schodiště uzavřena. Opětovně zpřístupněna byla v roce 1997 s drobnými pauzami na další úpravy. Dnes je ve věži umístěn 3D model hradu a z cimbuří má být ten nejlepší výhled do okolí.
Jako od Hitchcocka
V tomto týdnu věž okupují rojící se mravenci. Chcete-li hrad navštívit kvůli výhledům, učiňte tak raději v dopoledních hodinách, kdy množství rojícího se okřídleného hmyzu podle místních ještě nedosahuje hororových rozměrů. Pokud jste ale zapálení entomologové či příznivci jedinečných zážitků všeho druhu, vyrazte v následujících dnech v pozdním odpoledni.
Při cestě k věži totiž oblečení návštěvníků aktuálně ztrácí své původní pestré odstíny a postupně se barví do černa. Pářící se mravenci z nebe padají obvykle po dvou a po dopadu čile koušou.
Už při vstupu do věže se jejich počty násobí a v nejvyšším patře se jedná o podívanou jen pro otrlé. Mraky létajícího hmyzu se vlní kolem prosklených dveří a při pokusu o jejich natočení cítím jedno kousnutí za druhým. Chvíli zvažuji výstup na cimbuří, ale protože scéna připomíná spíš záběr z „Hitchcocka“, po chvíli váhání z věže zbaběle prchám dolů a škrábu si mocně svědící kousance.
Nádherný výhled je naštěstí podél obvodu celých hradeb zříceniny. České Středohoří a Poohří jsou malebnými kulisami, kde v areálu zříceniny poletují endemičtí motýli přástevníci kostivaloví, šplhá kuna lesní, skáče saranče skalní a zahlédnout je možné i užovku obecnou.
Rojení mravenců už jsem v životě párkrát viděla, ale nikdy v podobném měřítku. „Je to tím pískovcem, ze kterého je horní část Bílé věže postavena, láká je. Za pár dnů bude po všem,“ dostává se mi pobaveného vysvětlení od zdejšího znalce, zatímco si z kdysi bílého trička smetám desítky mravenců. „Mám prostě štěstí,“ odpovídám s lehkou jízlivostí v hlase.
Musí se ale nechat, že na tuhle návštěvu hradu jen tak nezapomenu. Při odjezdu autem se z místa spolujezdce ohlédnu k siluetě hradu. A ejhle. Jsou tam. Mraky mravenců je možné spatřit trochu jako špačky i na několik set metrů.
