Hlavní obsah

Lednický park očima hlavního zahradníka

13. 6. 2021, 13:11
Právo, Markéta Mitrofanovová

Venkovním areálem lednického zámku ročně projde půldruhého milionu návštěvníků, kteří ve francouzské zahradě obdivují především tisíce rozkvetlých tulipánů a ornamentální výsadbu letniček. Na procházce kolem rybníka k Minaretu se zase nechávají překvapovat romantickými průhledy, které při tvorbě anglického parku vymysleli krajináři před více než dvěma sty lety.

Foto: Petr Horník, Právo

Lichtenštejnové kolem svého lednického sídla vybudovali jeden z největších evropských parků.

Článek

O to, aby v zahradě a parku, které jsou v rámci Lednicko-valtického areálu součástí seznamu světového dědictví UNESCO, bylo stále co obdivovat a aby škody napáchané lidmi, zvěří a přírodními živly byly co nejméně viditelné, se už dvacet let stará hlavní zahradník Oto Bernad s dvacítkou svých podřízených.

Při prohlídce jeho rozsáhlého pracoviště, které neopouští ani během dovolené, jsme si povídali nejen o rostlinách, ale také o lidské bezohlednosti, bobřím apetitu nebo o důvodech, které elektromechanika z Prahy vedly k tomu, aby se stal zahradníkem.

Foto: Petr Horník, Právo

Oto Bernad má na starost i palmový skleník.

Sešli jsme se u vašeho domu, který je kromě zámku jedinou obydlenou budovou v parku. K čemu původně sloužila?

Objekt z druhé poloviny 19. století byl na starých projektech a lichtenštejnských plánech označován jako Dům architektů. V podstatě šlo o stavební úřad, kde se překreslovaly a uskladňovaly mapy. Bohužel většinu z nich spálili lidé, kteří po odchodu německého obyvatelstva začali pohraničí znovu osidlovat.

Dole mám kancelář, kde papíruji, a nahoře dvoupokojový byt. Vzadu je zahrádka a za oknem si pěstuji sukulenty, které mě zajímají už od mládí. Možná si návštěvníci, když jdou kolem, říkají: „Tady asi bydlí zahradník."

Foto: Petr Horník, Právo

Benátská kašna v pravidelné francouzské zahradě

Jaký je rozdíl mezi péčí o vlastní zahradu a o tu zámeckou?

Obrovský. Když se vám doma nechce, tak keř ostříháte jindy, kdežto v práci jste neustále pronásledováni otázkou: Proč to ještě není? Park má 175 hektarů a pravidelná zahrada skoro devět hektarů a všechno vyžaduje dennodenní péči.

Pořád bojujeme s časem a doháníme přírodu. Když třeba zaprší, dva dny nemůžeme s půdou nic dělat, přitom hned, jak dokvetou tulipány, musíme je začít vytahovat. Návštěvníky nezajímají důvody, proč něco nejde. Nejvíc přitom kritizují ti, kteří zahrádku nemají nebo si udržují jen dokonalý anglický trávník.

Foto: Petr Horník, Právo

Zámecký park Lednice

A stíháte to?

Byl bych šťastný, kdybychom mohli zaměstnat aspoň o deset lidí víc, protože kvalifikovanou manuální práci žádný traktor ani sekačka nenahradí. Lichtenštejnové na přelomu 18. a 19. století měli v sezoně šestkrát víc zaměstnanců než my, takže si mohli dovolit například dokonalejší a bohatší ornamenty z letniček.

Foto: Petr Horník, Právo

Lidé do Lednice přijíždějí i za květinami.

Někdejší majitelé zámku si také nechávali vozit sazenice z různých koutů světa.

Zajímalo je, jestli by se exotické druhy dřevin daly pěstovat i u nás. Například z východu USA jim zahradníci přivezli třicet tisíc sazenic, které zasadili, a pozorovali, jestli se uchytí. Podařilo se to ořešáku černému nebo tisovci dvouřadému. Ten se vyznačuje dýchacími kořeny, které vypadají jako pahýly a pomáhají přijímat vzdušný kyslík. Ve floridských močálech, kde je tento strom doma, můžou být až metr vysoké.

Byl park pro Lichtenštejny koníčkem?

Ano. Například kníže Alois II. si údajně při návštěvách Itálie nebo Anglie a Skotska dělal poznámky a maloval obrázky. Prvky, které se mu zalíbily, chtěl mít v Lednici. Snažíme se co nejvíce zachovat podobu, která je naposledy zdokumentována v roce 1938, jenže úkolem zahradníka je také přizpůsobit osázení parku předpokládaným klimatickým podmínkám a vybírat rostliny, které přežijí pro další generace. Zaměřujeme se na domácí druhy jako babyku, javor mléč, dub letní nebo lípu evropskou, především ty, které se v parku samy rozmnožují.

Co se týká klimatu, je patrné, že bojujete hlavně se suchem. Je to tak?

Nejhorší byla léta 2015 až 2017, která se podepsala hlavně na stopadesátiletých stromech rostoucích u rybníka. Utrpěly ale i borovice staré jen několik desítek let, které mají seschlé vrcholky a postupně asi taky odumřou. Stromy oslabené suchem se totiž stávají snadnou kořistí kůrovce. Především v divočejší části parku pak najdete duby staré až dvě stě padesát let, které poznamenalo dlouhodobější sucho.

Louky, kde rostou, totiž do regulace Dyje v 70. letech minulého století bývaly pravidelně zaplavovány, jenže pak klesla spodní voda, na kterou už kořeny takhle starých stromů nedosáhnou. Je to podobné, jako když člověka na sklonku života přesadíte do jiného prostředí. Postupně chřadnou a odumírají a my na jejich místě vysazujeme nové dřeviny. Zároveň na několika místech shromažďujeme jejich pozůstatky, protože mrtvý strom může posloužit jako úkryt hmyzu a ptákům.

Foto: Petr Horník, Právo

Bobry je těžké uhlídat.

Jak jste se vypořádali s bobry, kteří vám přidělávají práci od roku 2005?

Z devadesáti procent už se nám jejich činnost podařilo podchytit a víme, kde zpravidla škodí, takže můžeme stromy oplotit nebo natřít ochranným nátěrem, dříve například i vlčím trusem.

Nejvíc jim chutnají vrby, habry a babyky, ale stane se, že — zřejmě ve stresu — okoušou třeba jasan. Anebo škodí na ostrovech, kam kvůli ochraně vodního ptactva, jako jsou husy, volavky, kvakoši či kormoráni, část roku nesmíme. Je to zkrátka věčný boj, protože se nacházíme v oblasti, kde proti bobrovi nemůžeme zasáhnout.

Foto: Milan Vojtek, Právo

Minaret z přelomu 18. a 19. století

Co zmůžete s hulvátstvím, které se projevuje, jak jsme viděli, například vyrytými iniciálami do kmenů mohutných platanů u Minaretu?

Nechápu, jak někoho může uspokojit, že poškodí tak nádherný kmen. Hodně lidí v areálu také nerespektuje zákaz jízdy na kole. Jakmile je na to upozorníme, většinou nás vulgárně, až agresivně pošlou do háje. Kolegyni jeden cyklista málem fyzicky napadl. Zákaz přitom není bezdůvodný. Kromě toho, že chrání ostatní návštěvníky, přispívá k udržování cest, které zvlášť po dešti jízda na kole poškozuje.

Podobné je to s obcházením zákazu vstupu na trávník v zahradě u zámku. Lidé ho porušují při pořizování fotografií anebo si přímo na parteru roztáhnou deku a udělají piknik. Hodně záleží na výchově. Někdo respektuje, že jde o prostor pro všechny, jiný si myslí, že svět patří jemu. A zdaleka nejde jen o mladší generaci. Pravidelně sem přichází starší paní krást kytky, a když ji přistihneme, vůbec nereaguje. Nejde ani tak o tu padesátikorunovou škodu, ale o to, že mezera na záhonu nevypadá dobře.

Co vás od profese elektromechanika přivedlo k zahradničení?

Vždycky jsem chtěl dělat něco se zvířaty nebo rostlinami, jenže rodiče tvrdili, že si mám vybrat obor, který má perspektivu. Po čase mě ale přestal naplňovat, tak jsem se nechal zaměstnat ve firmě, která se stará o pražské Letenské sady, vystudoval jsem střední zahradnickou školu a později i Mendelovu univerzitu v Brně, která má v Lednici zahradnickou fakultu.

Původní profesi ale pořád využívám. Pokud nejde o složitou poruchu, dokážu opravit veškeré stroje, závady v kotelně, která vytápí skleník, nebo na zavlažovacím zařízení v Maurské vodárně.

Foto: Petr Horník, Právo

Zámecký okrasný skleník s kovanými žebry a šedesáti tisíci skleněných tabulek patří k technickým unikátům.

Jak vás před dvaceti lety na jihu Moravy přijali?

Přijel jsem sem s tím, že se chci učit od zkušenějších. I když obor vystudujete, realita bývá většinou trochu jiná, protože každá zahrada má svá specifika. Ve škole se sice naučíte, že stálezelené dřeviny se nejlépe stříhají v předjaří, aby je nemohl ohrozit mráz, jenže v Lednici se tisy vždycky stříhaly na podzim. Ukázalo se totiž, že zimy tady nejsou tak kruté, a uškodit rostlinám naopak může silné jarní slunce. Jsem rád, že mám kolem sebe partu zahradníků, z nichž někteří v Lednici pracují třicet čtyřicet let, a když je potřeba, chodí nám vypomáhat i ti, kteří jsou už v důchodu.

Může se vám hodit na Firmy.cz:

Reklama

Související témata:

Výběr článků