Kvůli práci odešel z Česka do země dlouhého bílého oblaku. K ideálu má jeho nový domov daleko

Na Nový Zéland zavála Čecha práce v IT. Firmě, pro kterou pracuje, pomáhal před několika lety vybudovat pobočku v Aucklandu. Jeho přesun na druhou stranu planety se však značně zpozdil kvůli pandemii covidu; skoro to vypadalo, že se stěhování vlivem uzavřených hranic nikdy nedočká.

V minulosti žil Klouček nějakou dobu i na západním pobřeží Austrálie, o přestěhování na Zéland ovšem nikdy nesnil. Když ale v roce 2019 nastupoval do práce, naskytla se mu příležitost podílet se na otevření zmiňované pobočky v Aucklandu. Kvůli problémům ve vztahu byl pak následný přesun do ostrovní země jistým vysvobozením.

„Vždy jsem rád cestoval a pobýval někde delší dobu, žil jsem třeba i ve Španělsku. Abyste poznali místní kulturu zblízka, musíte na daném místě chvíli pobýt,“ říká Klouček v podcastu. „O Novém Zélandu jsem ale nesnil, ta nabídka přišla jako blesk z čistého nebe a já ji pouze přijal.“

Neznamená to, že by Klouček ke stěhování přistupoval chladně, na nové dobrodružství se těšil. „Moje nadšení asi přehlušilo veškerý strach, i když Austrálie a Nový Zéland jsou z kulturního hlediska od Česka dost daleko. Mentální nastavení lidí, jejich způsob přemýšlení i chování, je úplně rozdílné. Samozřejmě je nám to bližší než třeba v Indii nebo Číně, ale rozhodně si nejsme tak podobní jako třeba s Němci,“ konstatuje Klouček.

Ze začátku se proto musel postupně naladit na nové prostředí, podnebí, rozdílné tempo i pracovní morálku. Největší novozélandské město Auckland, kde pracuje a kde rok a půl bydlel, mu přitom úplně nesedlo. „Přijel jsem v červenci, což je na Zélandu nejchladnější měsíc. Vyšel jsem tenkrát z terminálu letiště, fičelo jak blázen a horizontálně pršelo. Říkal jsem si, kam jsem to proboha přijel,“ usmívá se Čech.

Na Aucklandu ho v následujících týdnech zaskočila kromě počasí i špatně fungující hromadná doprava. Město podle něj ve večerních hodinách navíc nežije tak, jak by se u metropole s 1,3 milionu obyvatel předpokládalo. „Ale zase jsou tam věci, které jsou super,“ tvrdí Klouček s tím, že svůj současný domov nechce nijak hanit.

Na Zélandu žije Čech už tři roky, aktuálně pobývá ve městě Pukekohe, které leží jižně od Aucklandu. Za tu dobu mu v mnohém spadly růžové brýle; do ideálu má podle něj země daleko. Například socializace s místními je prý prakticky nemožná.

„Je to samozřejmě moje zkušenost, ale Novozélanďané jsou docela rezervovaní. Sice s vámi prohodí pár slov třeba na zastávce, ale to je tak vše. Neotevřou se vám, nestanou se vašimi kamarády. I moji známí, což jsou další cizinci, to vnímají podobně,“ prozrazuje. Dodává, že ani na maloměstě není situace v porovnání s Aucklandem moc rozdílná.

V tom Klouček shledává zásadní rozdíl s Čechy. „My máme často krustu, kterou když prolomíte, tak jsme přátelští. Novozélanďané tu krustu na první pohled nemají. Vy si hezky popovídáte, třeba si i vyměníte čísla, ale ten člověk se vám už nikdy neozve,“ konstatuje s tím, že má proto kamarády zejména v mezinárodní komunitě.

Co je však Čechovi naopak sympatické, je přístup Novozélanďanů k životu. Na vše mají čas, s ničím se příliš nestresují a ani dlouhé kolony na cestě do práce jim vrásky nepřidělávají. Energii často čerpají z přírody, jejíž blahodárnost na psychiku pozoruje i Klouček. Podle World Happiness Reportu je Nový Zéland dokonce dvanáctou nejšťastnější zemí světa, Česko je dvacáté. „Je to určitě šťastný národ, neustále se na sebe usmívají.“

Na druhou stranu nevnímá Nový Zéland jako nějaký ráj na zemi. „Náš pohled je extrémně zidealizovaný. Když jsem přijel, najednou jsem začal slýchat, jak se někomu vloupali do domu anebo mu ukradli auto. Tohle jsem v Česku nezaregistroval, neznal jsem nikoho, komu by se něco takového stalo. Oproti tomu na Novém Zélandu jsem se během půl roku dozvěděl, kolik lidí má s něčím podobným zkušenost,“ vysvětluje.

„Docela nedávno jsem se také koukal na statistiky kriminality. Na Novém Zélandu je v porovnání s Českou republikou dvojnásobek vražd. Přitom u nás máme představu, že Austrálie a Nový Zéland rovná se nulová kriminalita. Česko je v tomto ohledu mnohem bezpečnější,“ tvrdí Klouček s tím, že podobné věci turisté samozřejmě nevidí a zaměřují se hlavně na přírodu. I proto zemi provází skoro nadpozemská reputace.

VŠECHNY DÍLY PODCASTU SLEPÁ MAPA NAJDETE ZDE

Jak složité bylo stěhování na opačnou stranu planety? Jak odlišná je na Novém Zélandu pracovní morálka? Udržují si obyvatelé díky všudypřítomné přírodě nadhled a dobrou náladu? Proč je složité navázat s místními přátelství? Je život ve dvanácté nejšťastnější zemi světa oproti Česku diametrálně odlišný? Jak se to má s kriminalitou? A mají turisté o Zélandu příliš zidealizované představy? Nejen to se dozvíte v kompletním hodinovém rozhovoru, tento článek slouží pouze jako výtah vybraných témat. Na interview se můžete podívat na videu, případně si ho pustit v audiopřehrávači v úvodu článku.

Baví vás cestovatelské příběhy a rozhovory? Máte k nim nějaké připomínky, výtky či pochvaly? Dejte nám vědět na adresu michael.svarc@novinky.cz a do předmětu uveďte „Slepá mapa“.