Korunovační klenoty stále ukrývají tajemství

Vystavení českých korunovačních klenotů je vždy vzácností, tentokrát byla tím cennější, že spolu s nimi byla vystavena také lebka svatého Václava a že se vše odehrálo ve svatovítské katedrále. Při posledních příležitostech, tedy v letech 2018 a 2016, byly totiž klenoty k vidění ve Starém královském paláci v areálu Pražského hradu, konkrétně ve Vladislavském sále.

Kolikrát se klenoty objevily pro širokou veřejnost v katedrále, to bychom spočítali na prstech jedné ruky. Poprvé se tak stalo v roce 1867, když se do Prahy slavnostně navrátily z Vídně. Následně se vystavovaly v roce 1929 při příležitosti 1000. výročí úmrtí svatého Václava, poté na počest obnovené Československé republiky v roce 1945 a ještě o deset let později.

Nyní tak mohli návštěvníci spatřit klenoty v katedrále po dlouhých 68 letech. Pozornost přitahují nejen krásou a historií, ale také tajemstvím - některé otázky totiž stále zůstávají bez jednoznačné odpovědi.

V katedrále si nejdříve všímáme ostatních vitrín, v jedné z nich se nacházejí pouzdra na korunovační klenoty. Nejstarší je obal na korunu, který nechal, stejně jako samotnou svatováclavskou korunu, vyrobit ve 14. století panovník Karel IV. Pouzdro je z kůže a na jeho horní části můžeme obdivovat krásnou heraldickou výzdobu - vpravo stříbrného lva v červeném poli, znak Českého království, vlevo černého orla ve zlatém poli, znak Svaté říše římské.

Ochranné pouzdro na žezlo pochází z 19. století, nejmladší je pak kožené pouzdro pro královské jablko. To vzniklo až v roce 1929, tedy u příležitosti tisícího výročí zavraždění svátého Václava ve Staré Boleslavi. Navrhl jej přední výtvarník František Kysela a prohlédnout si na něm můžeme střední znak Československa, tedy včetně znaku Slovenska a Podkarpatské Rusi.

V další vitríně se kocháme korunou, jablkem a žezlem, které český král Václav II. nechal zhotovit pro příležitost uložení ostatků svého otce Přemysla Otakara II. v Praze. Stalo se tak v roce 1297, devatenáct let po jeho smrti. Takzvané pohřební regálie jsou z pozlaceného stříbra, na koruně si můžeme všimnout bohaté rostlinné výzdoby i latinského nápisu, jenž v překladu zní: „Zde jsou kosti slavného Otakara, pátého českého krále.“

Následně procházíme kolem svatováclavské kaple, kde je vystavena lebka svatého Václava. Na ní spočívá zlatá čelenka, opět ze zmíněného roku 1929. Kdo se pozorně zadívá, najde na čelence zdobné české granáty, emailové znaky Čech, Moravy, Slezska i Slovenska nebo svatováclavskou orlici.

Poté už přecházíme k hlavní vitríně, kterou navrhl slavný architekt Josef Gočár, opět v roce 1929. Za sklem si můžeme prohlédnout jak meč svatého Václava, jenž hrál významnou roli při korunovaci českých králů, tak korunovační kříž, ten zase obsahuje řadu relikvií - část houby, kterou byl Kristus napájen, dřevěný křížek vyřezaný z Kristova kříže nebo kus provazu, jímž byl Ježíš spoután.

Vrcholem jsou uvnitř Gočárovy vitríny samozřejmě korunovační klenoty. Korunu nechal zhotovit Karel IV. z úcty ke svatému Václavovi a věnoval ji tomuto světci, odtud také její název: svatováclavská. Zhotovena je ze zlata o ryzosti 21 a 22 karátů, jednotlivé díly čelenky vybíhají nahoře do tvaru lilií, na nich se střídají vždy červené a modré kameny.

Na obloucích vidíme smaragdy, spinely a perly, ve vrcholovém kříži je usazen modrý safír s broušeným reliéfem ukřižovaného Krista. Po obvodu kříže čteme latinský nápis, v překladu zní: „Zde je trn z koruny Páně.“ Uvnitř kříže by se totiž měl opravdu nacházet trn z koruny, jíž byl mučen Ježíš Kristus.

Při posledním vyzvednutí klenotů, pro které je vždy potřeba účasti všech sedmi držitelů klíčů od korunní komory nebo jejich zástupců, došlo k rentgenovému průzkumu koruny - skutečně se zjistilo, že je v kříži schránka, kde by se trn mohl nacházet. Samotný trn se ovšem zatím nepodařilo definitivně potvrdit, nad korunovačními klenoty se tak stále vznáší jisté tajemství.

Zajímavostí je, že původní gotické žezlo a jablko z doby Karla IV. se dnes nacházejí ve vídeňské klenotnici. Jablko a žezlo, které si můžeme prohlédnout v Gočárově vitríně a které jsou součástí českých korunovačních klenotů, nechal zhotovit Ferdinand I. Habsburský v roce 1533 u augsburského zlatníka Hanse Hallera. Původně mu sloužily jako osobní říšské klenoty.

Ve druhé polovině 17. století se renesanční žezlo a jablko začaly používat pro české korunovace spolu s původní gotickou korunou. Díla z doby renesance jsou výrazně zdobnější, například na jablku si můžeme prohlédnout sfingy nebo výjevy ze Starého zákona včetně Adama a Evy. I to mohlo být důvodem, proč k výměně došlo.

Než opustíme prostory svatovítské katedrály, pokocháme se ještě pohledem na poslední vitrínu s královským korunovačním pláštěm. Ten si nechal ušít roku 1653 římský král Ferdinand IV. Habsburský, hedvábná nit je zde obtočená plochým zlatým drátkem a plášť zdobí i hermelín, tedy kožešina pocházející z lasice hranostaje. Prostor katedrály celý zážitek ještě umocňuje a při odchodu nám tak nezbývá než doufat, že se zde klenoty znovu objeví s menším odstupem než 68 let.