Kde neočekávají spropitné a ve kterých zemích může urazit

Spropitné je ve většině kultur vnímáno jako slušnost a odměna za služby, kterých se hostům dostává od číšníků, řidičů či zaměstnanců hotelů. V restauraci je za vhodnou sumu často pokládáno 10 nebo 15 procent z celkové útraty, v USA a Kanadě pak obsluha počítá minimálně s 20 procenty.

Liší se názory, zda by měl host platit spropitné automaticky, či pouze když je se službami spokojen. To by mohlo být vodítkem, proč dýško není v českém prostředí zakořeněné tak hluboce jako v jiných evropských zemích. V lepších restauracích je často spropitné již započítáno pod pojmem servisní poplatek, což podle experta na etiketu Williama Hansona znamená, že další dýško nechávat nemusíte.

Jako velmi milé gesto pak Hanson považuje odměnu za služby, které jsou zdarma v rámci pobytu, kupříkladu přivolání taxi, pomoc portýra se zavazadly či malá odměna pokojské.

Austrálie

Ve větších městech bývá automaticky započítán 10procentní servisní poplatek. Pokud se rozhodnete nechat dýško, nejspíš vás s ním hnát nebudou, ale neočekávají ho.

Argentina

V jihoamerickém státu je to zase naopak. Spropitné je v Argentině ze zákona zakázáno v hotelech i restauracích. Na druhou stranu zákon nemá být v tomto směru vymáhán, protože dýška tvoří majoritní podíl platu číšníků. Takže chcete-li, odměňujte, budou jen rádi. Vyžadovat to ale nemohou.

Belgie

Tamější platy jsou takové, že to číšníci a portýři nepotřebují. Zlobit se za 10procentní dýško nikdo nebude, ale není to nutné.

Francouzská Polynésie

Spropitné tam není obvyklé. Může se dokonce stát, že bude odmítnuto. Aby restaurace a jiné podniky cizincům v tomto směru pomohly, často najdete informaci o tom, zda je vítáno, přímo na účtu.

Singapur

Dýška podle vlády „nepatří k životnímu stylu ostrova“. Takže nabídka drobného spropitného sice může být přijata, ale větší sumy kupříkladu v restauraci jsou vnímány kontroverzně a nejsou doporučeny.

Švýcarsko

Podle zákona jsou v zemi poplatky za služby již zahrnuty v cenách, takže spropitné nechávat nemusíte. Rozhodně jím neurazíte, ale nikdo vás za jeho nepřítomnost nebude probodávat pohledem.

Japonsko

Pracovní morálka je v zemi velmi specifická. Japonci jsou na svou práci obzvláště hrdí a i zdánlivě „podřadné práce“ vykonávají s velkou pokorou a zadostiučiněním. Razí heslo, že aby se host cítil výjimečně, není potřeba žádné spropitné. Vysoký standard služeb je v zemi zcela automatický.

Nabídka spropitného Japonce dříve urážela, vnímali ji jako znamení toho, že je zaměstnavatel dostatečně neplatí, a tím si jich ve vašich očích neváží. Situace se však pomalu mění. Kupříkladu nechat v obálce menší obnos pro pokojskou či vyjádřit vděčnost soukromému průvodci, pokud jste byli opravdu velmi spokojeni, už nemusí být vnímáno negativně. Pochybujete-li v restauraci, prostě se diskrétně zeptejte personálu.

Čína

Dýško bylo v Číně velmi dlouho zakázáno a vnímáno jako úplatek. Značná část obyvatelstva tak spropitné dodnes považuje za urážku. Výjimku mají podle serveru Daily Mailu tvořit průvodci a řidiči zájezdových autobusů, které drobná hotovost spíše potěší.

Jižní Korea

I tento asijský stát patří k několika málo zemím, kde je spropitné považováno za vyloženě neslušné. A pravděpodobně bude odmítnuto. Prostě jiný kraj, jiný mrav.