Jízdárnu ve Světcích u Tachova málem odstřelili. Z ruiny se nakonec stal skvost

Novorománská jízdárna, kterou nechal postavit generál Alfréd I. Windischgrätz, teď září jako v roce 1861. „Když jsem do Světců zavítal poprvé, byla to ruina,“ vzpomínal plzeňský architekt Jan Soukup, jehož ateliér se na opravě významně podílel.

Po odsunu Windischgrätzů byla budova, tehdy ještě v dobrém stavu, zestátněna a usadilo se v ní pohraniční vojsko. „Pamětníci vzpomínali, že i oni tu mívali koně. Pak tu hospodařily státní statky, skladovaly tu obilí, byla tu tělocvična pro vojáky, nacvičovala se tu spartakiáda,“ připomněl její historii kastelán a průvodce Pavel Voltr.

„Ale místnosti byly vyrabované, jízdárna nezabezpečená, bez správce, budova nikoho nezajímala a byla v havarijním stavu. V roce 1985 byla dokonce určena k odstřelu,“ sdělil.

Podle Soukupa se v 90. letech bortily stěny, některé části úplně chyběly. „Ale výjimečný krov s takzvanou lucernou, což je prosklený hranolový světlík, jako zázrakem držel,“ pokračoval architekt.

V té době koupilo zdevastovanou stavbu město Tachov. „Návrh na zastupitelstvu prošel těsně s rozdílem pouze jediného hlasu,“ vzpomínal Soukup. V roce 2000 dostalo město první dotaci od ministerstva kultury, čímž odstartovala záchrana vzácné památky. Jde totiž o největší jízdárnu v České republice a druhou největší ve střední Evropě, po vídeňské.

„Nejdřív se dozdívalo, zajišťoval se krov a střecha, protože uvnitř zůstávala voda,“ popsal architekt. V posledních letech pak řemeslníci udělali novou elektroinstalaci, vzduchotechniku, osvětlení, podlahy a opravili fasády. Restaurátoři obnovili dřevěné stropní kazety v hlavním sále i malby.

„Je to zázrak, jak dnes vypadá. Ani největší optimisté by před lety neřekli, že tato budova bude vypadat tak krásně. Kdyby ji generál Windischgrätz viděl, měl by určitě radost,“ mínil kastelán.

Poprvé se návštěvníci dovnitř podívají už během velikonočních svátků. „Od dubna začínáme klasický provoz. Otevřeno budeme mít od středy do neděle,“ nastínil plány.

Chybět nebudou ani komentované prohlídky. „Ačkoli se tady už na koních nejezdí, budova je nezměněná. Jízdárnu budeme prezentovat od sklepa až po půdu, návštěvníkům ukážeme všechno,“ řekl Voltr s tím, že v podobném rozsahu nenabízejí prohlídky ani v jízdárně ve Vídni.

Turisté si prohlédnou halu, která je 40 metrů dlouhá a 20 metrů široká. Jen je dnes místo písku pokrytá dřevěnou podlahou.

„Probíhal tu výcvik mladých koní, mohli se tu projíždět vojáci, na koních se učily děti, jezdectví ke šlechtě prostě vždycky patřilo,“ vysvětlil kastelán. Ten pro tachovské kulturní středisko, jenž památku spravuje, pracuje téměř půlku svého života.

Dění v hale pozorovali hosté generála z lóží na ochozu. „K dispozici měli občerstvení a řešili politiku, diplomacii, sňatkovou politiku a domlouvali kšefty,“ odhadoval. Nejhonosnější byla knížecí lóže, jejíž těžké závěsy zde zůstaly jako pozůstatek po natáčení prvního dílu filmové série o Marii Terezii z dílny České televize.

„A hned vedle ochozu se nachází čtyři místnosti na krátkou možnost ubytování. Nejedná se o typické zámecké ubytovací prostory. Nezapomínejme, že jsme pořád u koní, takže vybavení bylo základní,“ upozornil Voltr.

Některé ztracené kusy vybavení se správě vrátily zpět, další dobové předměty sem darovali či zapůjčili místní. Komnaty jsou tak štědře vybavené. Jak přesně dřív vypadaly, ale Tachovští nevědí, fotodokumentace se nedochovala.

Obnovené jsou také stáje – s boxy pro koně mnohem méně prostornějšími, než je dnes zvykem – či byt kováře s kovárnou. „To bylo takové hospodářské zázemí pro provoz celé jízdárny,“ ozřejmil Voltr.

Návštěvníci uvidí také úplně nové expozice, které se týkají bylinkářství a Českého lesa. U jízdárny totiž v minulosti stával klášter a někteří z mnichů se bylinkářství věnovali.

Reprezentativní jízdárna, kam doteď zamířilo zhruba 7000 lidí ročně, se zároveň stane originálním multifunkčním centrem. Město počítá s koncerty, svatbami i dalšími společenskými a kulturními akcemi.

Celkové náklady na dlouhou rekonstrukci se vyšplhaly na zhruba 180 milionů korun. Šedesát milionů zaplatilo město, podobná suma pak šla z evropských peněz. Důležitou podporu poskytlo i ministerstvo kultury.