Článek
Historie Kōraku-en sahá až do roku 1687, kdy dal feudální pán Ikeda Tsunamasa pokyn ke stavbě nové zahrady. Základní práce trvaly do roku 1700, poté přišla na řadu realizace staveb a krajinných prvků. Naprostou většinu původního vzhledu z období Edo si zahrada podle dobových fotografií zachovala až do současnosti.
Kdysi sloužila jako příjemné útočiště feudálních pánů, kde často trávili čas a hostili návštěvy. Příležitostně do ní měli povolený vstup i prostí lidé. Roku 1884 bylo vlastnictví zahrady převedeno na prefekturu Okajama a zahrada byla následně otevřena veřejnosti.
Výrazné škody na jejím vzhledu napáchal tajfun v roce 1934 a nálety během druhé světové války, zahrada byla poté obnovena na základě četných historických plánů a fotografií. V roce 1952 byl Kōraku-en označen za zvláštní místo malebné krásy a je spravován jako historický kulturní majetek.
V průběhu roku se v zahradě konají desítky kulturních událostí. Kupříkladu v listopadu byla večerně nasvícena a otevírací doba byla prodloužena z tradiční podzimní 8.–17. hodiny až do 20:30.
Vstupné do rozsáhlé zahrady stojí dospělého 500 japonských jenů (67 korun), děti a studenti jej mají zdarma a senioři zaplatí v přepočtu 28 korun. V Japonsku je vstupné na historické památky celkově obvykle výrazně levnější než v evropských metropolích, někdy je dokonce zdarma.
V zahradě je možné obdivovat dům feudálního pána, několik čajoven a odpočinkových domů, třešňový, švestkový, javorový i bambusový háj, lotosové jezero, několik chrámů, rýžové pole, čajovou plantáž i jestřábí voliéru.
Kvete celoročně
Od března do dubna kvetou v zahradě třešně, na konci aprílu se obvykle přidávají azalky. V květnu se hlásí o slovo pestrobarevné rododendrony a pivoňky. V červnu nejen u jezera rozkvetou kosatce, které připomínají van Goghovy obrazy.
V červenci kvetou lotosy, v září myrta a od října do prosince se lze těšit barvami podzimního listí. Kolem Vánoc rozkvetou sasanky a na začátku dalšího roku kamélie a narcisy. Není tak období, kdy by v Kōraku-en nebylo nad čím žasnout.
Krásu sezonních květin podbarvují umně tvarované jehličnany a hlavní pozornost téměř vždy poutá největší rybník Sawa-no-ike s ostrovem, na který se dostanou jen pečliví zahradníci. Z mnoha částí zahrady je také výhled na půvabný okajamský hrad.
Na návštěvu zahrady si vyhraďte alespoň půlden, s piknikovým košem by se v ní dal ale s přehledem prolenošit i celý den. Drobné občerstvení je k dispozici i v zahradních obchůdcích se suvenýry, které v celém Japonsku opravdu umějí. Ochutnat můžete kupříkladu ve městě vyráběný řemeslný gin tonic. V Okajamě se dále nachází několik zajímavých muzeí a galerií, a je tím správným místem, kde nasát autentickou atmosféru Japonska stále ještě bez davů turistů.
