Jediný profesionální značkař: Nepříjemný strom je bříza, nejlepší buk, protože má hladkou kůru

„To už je hodně dávno,“ směje se muž, který žezlo jediného profesionálního značkaře v republice převzal v roce 2018. Stará se o management značení, financování a veškerou administrativu. Pod sebou má asi 1900 dobrovolníků. „Je to tak akorát. I když některé regiony hlásí nedostatek, jiné, například Praha, přetlak, takže na řádné proškolení zájemci čekají několik let,“ líčí Právu.

Nadšení malovat značky ale podle něj řadu zájemců opouští hned po první výpravě do terénu. „Ubyde klidně třicet čtyřicet procent z nich, když zjistí, že nejde jen o obyčejnou procházku. Denní porce pro dvojici značkařů činí pět až sedm kilometrů, ale ve skutečnosti se nachodí daleko víc,“ upozorňuje předseda rady značení, který práci venku bere jako příjemný relax.

Po zimě se už nemůže dočkat, až vezme dřevěný nosič s barvami, většinou ve skleničkách od přesnídávky, štětci, šablonami, zahradnickými nůžkami, pilkou na odstranění překážejících větví a konečně vyrazí do přírody. Stejně jako jeho dva bratři. „Čekáme na značkařské příkazy, to je takový papír s úkoly,“ vysvětluje zjednodušeně.

Práce má celý rok dost. Na začátku a na konci ho nejvíc zaměstnává nezbytná administrativa, do terénu vyráží od dubna. „Musíme počkat na hezké počasí a na to, až se příroda probudí. Dokud neroste listí na stromech, je všude dobře vidět, když obrazí, viditelnost se zhoršuje,“ poznamenává, podle čeho se při značení musí řídit. „Ale je to různé podle lokalit. V Krkonoších nepůjdeme v dubnu, kdy bývá ještě hodně sněhu,“ říká k termínům.

Nejčastěji se značky objevují na stromech. V obcích pak na sloupech veřejného osvětlení. „Nepříjemný strom je bříza. Značka je na ní špatně vidět, protože má bílou kůru. Když už ji tam musíme umístit, pro zvýraznění ji rámujeme hnědou nebo khaki barvou. Bříza má i tu nevýhodu, že se kůra loupe, tudíž značka dlouho nevydrží,“ vypráví Přílepek, který nejradši chodí po horských hřebenech a kochá se širými výhledy. Jako výborný na značení hodnotí buk, protože má hladkou kůru.

Vandalové naštěstí často neplechu nepáchají, říká. Daleko horší likvidátor orientačních bodů je kůrovec a těžba poškozeného dřeva. „Kde rostly jen jehličnany, zbyla holina, tudíž žádný objekt, kam by se daly značky umístit. Proznačit lokalitu je tak velice obtížné. Hledáme cokoliv, kam bychom mohli malovat, větší kameny, pařezy. Ale co leží při zemi, brzy začne zarůstat,“ krčí rameny Přílepek, který je rád, že někde se pily do kmenů zakousnou tak, že zbyde víc než jen pařez.

Pásové značení, které slouží k orientaci například i v Rakousku nebo Švýcarsku, začalo u nás vznikat před 135 lety. První česká značená trasa vedla ze Štěchovic na Svatojánské proudy. Podstatná část ale dávno neexistuje, zanikla kvůli Štěchovické přehradě, která byla napuštěna v roce 1943. Jako druhou vyznačil klub turistů trasu z Karlštejna přes Svatý Jan pod Skalou do Berouna, která se do dnešních dnů dochovala v nezměněné podobě.

V Česku se klikatí 43 987 km značených pěších turistických tras, 40 756,5 km silničních cyklotras nebo 149 km pro vozíčkáře. Zatímco do roku 2022 podle Přílepka přibývaly, loni tomu bylo naopak. Mimo jiné kvůli zákazu vstupu do vojenského prostoru Boletice. Šéf značkařů ale slibuje nové v Brdech nebo v Brně kolem řeky Svitavy. Lidé na vozíku se můžou těšit na další trasy v Domažlicích nebo v Poděbradech.

„Jdete do lesa, abyste něco viděla, měla zážitek, a je nesmysl koukat do mobilu a nevidět tu krásu kolem,“ reaguje hbitě na otázku, má-li značení v přírodě v éře chytrých telefonů s mapami stále smysl.

Klub českých turistů chystá na letošek některé novinky, například ubytovací aplikaci Nocleh, která má usnadnit objednávání ubytování. „Vyberete si libovolný počet chat na zvolené trase a hned se dozvíte, zda mají volno. V případě, že ano, na jeden klik objednáte všechny noclehy, případně vám systém vygeneruje nejbližší možnosti ubytování. Vedle turistických chat nabídne projekt i nouzová tábořiště, útulny a přespání u dobrovolníků,“ představuje Zbyněk Báča z technické rady klubu.

Do druhého roku existence vstupuje iniciativa Stezky z lásky, kdy dobrovolníci opravují či zprůchodňují stezky, obnovují povalové nebo kamenné chodníky. „V loňském roce se zapojilo přes 250 dobrovolníků, kteří se zúčastnili 15 akcí a opravili 27 kilometrů turistických tras,“ přibližuje předseda Klubu českých turistů Jiří Homolka. Letos jsou v plánu přibližně dvě akce každý měsíc.