Článek
Zatímco loňská sezona ve Víru byla krátká, letos to zatím vypadá, že se vyvede lépe. Po dvou týdnech práce na začátku ledna se místnímu oddílu z Víru podařilo připravit pro zimní lezce dvě věže. Ty zaleďují pomocí vody ze sousední řeky Svratky, kterou čerpají na vrchol a odtamtud rozstřikují.
V době našeho natáčení byly podmínky téměř ideální, teplota se přes den pohybovala lehce nad nulou, led tak nebyl lámavý jako ve velkém mrazu. „Je to teplota, kdy led změkne, ale netaje. Člověk to může snadno zkontrolovat tam, kde jsou v převisech rampouchy. Pokud rampouch nekape a je změklý, tak to vůbec lezení nevadí, naopak,“ hodnotil ten den podmínky vedoucí vírského horolezeckého oddílu Slávek Matuška.
Ledové stěny, o které se stará, jsou sice uměle vytvořené, a nenabízejí tedy srovnatelně kvalitní podmínky jako přírodní led, tahákem je však jejich výborná dostupnost, která šetří čas, a také zdejší zázemí.
„Je to trošku připodobnění ke sjezdovce – tady lezci kousek od stěny zaparkují, vystoupí z auta a div už u něj nenacvakávají mačky a jdou si zalézt, a pak mají zase stejně rychlý odchod,“ popsal s lehkou nadsázkou. Denně se tu ve třech turnusech vystřídá téměř stovka lezců a rezervační kalendář se rychle plní.
Pro zkušené i začátečníky
Zdejší trasy jsou oficiálním tréninkovým terénem Českého horolezeckého svazu, v polovině ledna se zde konalo i mistrovství republiky v ledolezení na rychlost. Vítěz Jan Mikel, který nejlépe zkoordinoval práci nohou a rukou, stihl zdolat zhruba 18metrovou trasu za 8,66 vteřiny.
„Jezdí sem všechny úrovně ledolezců. Ať už zkušení horalé, kteří to berou jako trénink před závažnějším lezením někde v horách, potom je to třída mírně pokročilých lezců, kteří tuto disciplínu teprve objevují, a sem tam je tu i pár začátečníků, kteří zkoušejí svoje úplně první kroky na ledu,“ shrnul vedoucí.
Do poslední kategorie spadala i redaktorka Novinek, kterou si vzal instruktor Matuška na chvíli pod křídla a v rychlokurzu ji zasvětil do základních pravidel bezpečného ledolezení.
„Začátečník, jako jste vy, by se měl nejprve naučit dobře používat nohy, než si vůbec zaslouží cepíny do ruky,“ vysvětloval Matuška ještě před naším lezením.
„Z vlastní zkušenosti vím, že všichni začátečníci se vždycky strašně těší na bouchání cepínem, ale než se k nim dostanou, musí perfektně pracovat s mačkami. Až má začátečník stabilní postoj, teprve potom může vzít do ruky cepín a celý pohyb sladit,“ říkal redaktorce.
Jak vysoko se zvládla dostat a jak jí to šlo, se můžete podívat ve videu. V přilehlé chatě se pak dá po výkonu zahřát čajem či polévkou, ale také si tam mohou zapůjčit potřebné vybavení ti, kdo ho nemají doma – od horolezeckých bot a maček přes přilby a sedáky až po cepíny.
Ledolezců přibývá
Matuška se lezení ve všech formách věnuje už 25 let. Co ho na tom baví? „Nevím. Mně přijde, že to je trochu taková forma sebetrýznění,“ smál se.
„Lezení se věnují lidé, kteří mají rádi vystavovat sami sebe nějakému diskomfortu, extrémním situacím. Chtějí zjistit, co zvládnou, je to takové praní se s výzvami. Horolezci hledají výzvy a hledají obtížnosti,“ popsal, jak je vnímá.
Obliba zimního lezení podle něj v Česku roste a komunita lezců se rozšiřuje. „Stoupá hlavně sportovní popularita a máme teď velice nadějnou mládežnickou reprezentaci. V juniorech máme velkou naději a budoucnost,“ těší ho.
