Článek
Isla de Tabarca měří na délku asi 1800 metrů, v nejširším bodě má pouhých 400 metrů. Přejít z jednoho konce na druhý je tedy otázkou několika málo minut. Co však ostrůvek postrádá na rozloze, to vynahrazuje přírodním i kulturním dědictvím, píše server CNN a dodává, že přehnaný rozvoj infrastruktury se tady nekoná.
Ostrov ale rozhodně není odříznutý, během hlavní sezony tu trajekty několikrát denně vyklopí davy návštěvníků, což představuje značný nápor. „V zimě k nám nikdo nejezdí,“ zkonstatovala místní restauratérka a šéfka pohostinské asociace APEHA María del Mar Valerová s tím, že podniky na ostrově jsou schopny uspokojit sotva 200 až 250 lidí.
S koncem sezony se ostrov vylidní, vyjma několika málo desítek obyvatel zbydou jen zmiňované kočky. „Ve vrcholném létě k nám míří šest nebo sedm tisíc návštěvníků, v opravdu vytížené dny je to i 10 tisíc,“ dodala Valerová.
Někteří obyvatelé tvrdí, že když odejdou turisté, ostrov se ztratí z dohledu, zejména co se dopravních služeb týká. Četnost spojů mezi listopadem a březnem drasticky poklesne, na což si místní stěžují, vysvětluje šéfka asociace rezidentů Carmen Martíová. „Je velmi těžké žít normální život, když se během jediného dne sotva dostanete na pevninu a zpátky,“ uvedla a doplnila, že starší obyvatelé kvůli přístupu ke zdravotnické péči raději ostrov opustili úplně.
Martíová rovněž podporuje zavedení elektronických vstupenek, což by úřadům poskytlo lepší představu o tom, kolik lidí na ostrov míří, a šly by tak lépe plánovat služby. Najít rovnováhu mezi cestovním ruchem a zachováním genia loci je výzva, které Isla de Tabarca čelí podobně jako řada dalších destinací.
Dominantou je i malý maják.
„Snažíme se ochránit několik cenných architektonických elementů, které na ostrově existují. Kromě historického centra přemýšlíme také o budoucím využití místní pevnosti,“ řekl šéf úřadu pro ochranu dědictví v Alicante José Manuel Pérez.
Útočiště pro Janovany
Během starověku byl ostrůvek znám coby Planesia, sloužil primárně jako orientační bod. Nejdůležitější období nastalo až mnohem později v 18. století. Janovany, kteří žili v tuniském pobřežním městě Tabarka, zotročili piráti, španělský král Karel III. se je však rozhodl vykoupit a přemístil je právě na ostrůvek u dnešního Alicante, který byl do té doby v podstatě prázdný. Na počest nových obyvatel dostal jméno Nueva Tabarca.
Král tu nechal vystavět vesnici a vojenskou základnu, která měla bránit nájezdům berberských pirátů. V 19. a 20. století však pevnost začala ztrácet význam, kvůli tvrdým podmínkám také nastala migrace obyvatel na pevninu.
