Dokonalý únik před vedrem? Překrásná soutěska u našich sousedů vábí k ochlazení

Nedaleko se ozývá zurčení vody. Už samotný zvuk mi napovídá, že se nám alespoň na chvíli podaří uniknout před horkem, které o uplynulém víkendu panovalo v Alpách. Více než třicetistupňová vedra nejsou bohužel ani v horách už ničím výjimečným, a tak je potřeba hledat úkryt v místech, do nichž se neúnavné sluneční paprsky nemohou plně prodrat.

Soutěska Sigmund Thun Klamm je jedním z nich. Není sice nijak zvlášť dlouhá – měří asi 320 metrů –, zato je velmi působivá. Po dřevěných lávkách turisté vystoupají 263 schodů, z nichž se jim naskýtají pohledy na zpěněnou tyrkysovou vodu a několik různě vysokých vodopádů. Ve skalách se drží přirozeně vysoká vlhkost, která i díky lesnímu porostu citelně snižuje teplotu. Obzvlášť příjemné je, když na návštěvníky dopadnou i odletující studené kapičky.

Přírodní klenot vznikal asi 14 tisíc let. Nejprve ustoupil mohutný ledovec, jehož práci následně převzala říčka Kapruner Ache, která do skály vyhloubila až 32 metrů hlubokou soutěsku. Turistům se zpřístupnila už v roce 1893, kdy tu místní průkopník cestovního ruchu Nikolaus Gaßner nechal postavit první lávky. Ještě mnohem dříve se však po proudu splavovalo dřevo, ve skalách jsou dodnes vytesané letopočty i značky dřevařů.

Jméno dostala soutěska po česko-rakouském hraběti, moravském a salcburském místodržiteli Zikmundu Ignácovi z Thun-Hohensteinu, jenž se otevření zúčastnil a místem byl naprosto uchvácen. „Rozbouřené vody se s ohromující silou řítí přímo proti nám,“ prohlásil tehdy šlechtic. Ani po více než sto letech jeho slova neztratila nic ze své výstižnosti. Voda je vskutku bouřlivá, i když je letošní léto poměrně suché.

V roce 1934 byla soutěska vyhlášena přírodní památkou, ale už o pár let později, v roce 1938, došlo k jejímu uzavření. V kaprunském údolí totiž začala výstavba rozsáhlého systému vodních elektráren a přehrad.

Současné dřevěné chodníčky vznikly až po rozsáhlé obnově, soutěska se znovu zpřístupnila začátkem 90. let. A stala se velmi vyhledávaným místem. Svědčí o tom zástupy turistů, které se pomalým krokem sunou přede mnou a stejně jako já obdivují ony rozbouřené vody a díky chladivému stínu úlevně vydechují.

Když brankou opustíme soutěsku, dojdeme k tyrkysovému jezeru Klammsee, zaklíněnému mezi alpskými kopci. Na protějším břehu vidím na malé pláži odpočívat skupinku plavců, o něco blíže se z lesního porostu do vod vrhá několik nudistů. I to je nakonec způsob, jak při aktuálních vysokých teplotách najít kýženou úlevu.