Hlavní obsah

Češka nachodila tisíce kilometrů drsnou divočinou. Medvědi ji děsí méně než splácení hypotéky

K přírodě tíhla coby rodačka z Krušných hor od dětství. Když si ale poprvé na Kavkazu přičichla k opravdové divočině, nalezla lásku na celý život. Od té doby trajdá Marie Šnajdrová všude možně. Kariéru ve školství pověsila na hřebík a místo ní vyrazila před lety na cestu kolem světa, prošla Pacifickou hřebenovku, Aljašku nebo Pacifickou severozápadní stezku. Daleko za branami civilizace nachází nejen klid, ale také inspiraci pro své malby a knihy. O putování divočinou vypráví Šnajdrová v nové epizodě podcastu Slepá mapa.

Slepá mapa: Mája ŠnajdrováVideo: Novinky

Stručně
Souhrn je vygenerován pomocí umělé inteligence.
  • Marie Šnajdrová se do divočiny zamilovala po výletu na Kavkaz, kde poprvé zažila náročné putování mimo turistické stezky.
  • Společně s kolegyní Alenou opustily učitelskou práci a vydaly se na roční cestu kolem světa, včetně přechodu Pacifické hřebenovky v USA.
  • Šnajdrová se věnuje ilustrování a malování, často tvoří přímo v divočině.
Článek

V přírodě trávila Šnajdrová vždy hodně času. Teprve výlet na Kavkaz z ruské strany ji ale nasměroval do opravdové divočiny. „Do té doby jsem navštěvovala třeba Tatry, kde ale člověk chodí po cestičkách a spí buď nahoře v chatách, nebo dole. Na Kavkazu jsme ale šli po stezkách, které se možná desítky let už nepoužívaly, takže už to vlastně stezky nebyly. A já se zamilovala. Byla to taková nádhera, že mi nevadila ani náročnost. Do hor mě to pak táhlo znovu a znovu,“ vypráví Češka v podcastu.

V té době pracovala Šnajdrová jako učitelka, ve sborovně se seznámila se svou cestovatelskou parťačkou Alenou Mahlejovou. Každá měla sice rozdílné zkušenosti, ale snad i díky tomu si hned padly do oka. Společně vyrazily na Island, kde si poprvé vyzkoušely vícedenní přechod divočiny.

Sledujte podcast Slepá mapa také na Instagramu, ať vám neutečou další zajímavé informace o chystaných dílech, kvízy či bonusový obsah.

„Když jdete na hranu, otevře vám to v mnohém oči, protože když budete vše hrát bezpečně, nikam se neposunete. Člověk potřebuje výzvy,“ vysvětluje Šnajdrová, co ji na putování napříč přírodou uhranulo.

„Je v tom vlastně taková jednoduchost bytí. V divočině člověk fakt řeší jen to, aby přežil, měl kde přespat, co jíst a pít a dostal se do bezpečí. Přežití tedy řešíme i v civilizaci, ale je to spíš o tom, že musíme do práce, abychom zaplatili nájem nebo hypotéku, mohli si koupit auto… Tohle mě děsí. Raději budu myslet na to, jak se chovat mezi medvědy. Je to zas jiný typ stresu, se kterým se mi ale možná žije lépe,“ tvrdí.

I proto se Šnajdrová a Mahlejová v jednu chvíli rozhodly, že učitelskou práci pověsí na hřebík a vyrazí na roční cestu kolem světa: přes Asii do Austrálie a na Nový Zéland a pak na přechod Pacifické hřebenovky, jedné ze tří nejznámějších dálkových tras v USA. „Nebyly jsme vyhořelé, před ničím jsme neutíkaly, naopak jsme utíkaly za něčím: za zážitky a za krásou,“ konstatuje.

Hřebenovka dlouhá přes čtyři tisíce kilometrů byla pro Šnajdrovou přelomovou zkušeností, byť v mnoha ohledech bolavou. „Poslední týden jsme ji už úplně nesnášely,“ směje se. „Ale asi dva dny po skončení se nám začalo stýskat. Je to nepřenosný zážitek, cesta se stane součástí vaší identity.“

Respekt k přírodě má stále

Ani po roce na cestách neměly Češky dost, naopak. V divočině nechaly kus sebe a potřebovaly si pro něj opět dojít. Zanedlouho proto vyrazily do Patagonie. Návrat zpět do vlasti z Jižní Ameriky jim ale zkomplikoval nastupující covid, kvůli němuž si musely dát nucenou cestovatelskou pauzu.

„Vrátila jsem se tehdy do Česka s tím, že už nechci jít do zaměstnání na plný úvazek. Místo toho jsem se začala víc věnovat ilustrování a malování. Byla to pro mě další nová výzva a krok mimo komfortní zónu. Nakonec se díky pandemii zrodil nápad jít pěšky Aljaškou,“ říká.

Foto: Petr Horník, Novinky

O svých cestách píše Marie Šnajdrová knihy.

Na návštěvu největšího státu USA vzpomíná Šnajdrová s láskou i respektem. „Aljaška je už vyšší dívčí, má specifické podnebí a je dost odlehlá, takže není jednoduché získat případně nějakou pomoc. Ale určitě nemůžu tvrdit, že teď už dám vše s prstem v nose. I Krušné hory mohou být velká výzva a respekt k přírodě je důležitý,“ konstatuje.

V cestovatelském portfoliu má Šnajdrová i málo navštěvovanou Pacifickou severozápadní cestu, která vede z Montany podél kanadských hranic až na břehy Tichého oceánu ve Washingtonu. Loni vyrazila úplně sama na putování Amerikou, trasu si přitom složila sama z existujících trailů. „Bude to znít pateticky, ale mám pocit, že mě na to připravovaly všechny mé předchozí cesty. Opravdu jsem zužitkovala, co jsem se dosud naučila.“

V divočině nalezla Šnajdrová sama sebe. Díky svým výpravám napsala několik knih, včetně pohádky Papuchalk Isgrín, kterou si i sama ilustrovala. „Nestala se ze mě žádná divoženka, ale určitě se raději pohybuji v divočině. Pro mě je větší výzva projít přes zaplněný Václavák a třeba nákupní centrum je fakt za trest. To si dám raději pár spadaných stromů v nějakém srázu,“ usmívá se.

Co člověk objeví daleko za branami civilizace? Jaké výzvy v divočině čekají? Je pěší putování po Aljašce to nejtěžší, co si může hiker dopřát? Co dělat při kontaktu s medvědy? A je divočina nevyčerpatelným zdrojem krásy a inspirace? Nejen to se dozvíte v kompletním hodinovém rozhovoru. Tento článek slouží pouze jako výtah vybraných témat. Na interview se můžete podívat na videu, případně si ho pustit v audiopřehrávači v úvodu článku.

Baví vás cestovatelské příběhy a rozhovory? Máte k nim nějaké připomínky, výtky či pochvaly? Dejte nám vědět na adresu michael.svarc@novinky.cz a do předmětu uveďte „Slepá mapa“.

Podcast Slepá mapa pravidelně přináší rozhovory o blízkých i vzdálených koutech naší planety, exotických kulturách, lokálních pamětihodnostech a jedinečných cestovatelských zážitcích. Pusťte si Slepou mapu třeba na Podcasty.cz, Spotify nebo na Apple Podcasts.

Poslechněte si i naše další podcasty:

Výběr článků

Načítám