Hlavní obsah

Čechy v Chorvatsku měla za paštikáře. Nakonec se do země provdala a s předsudky skoncovala

Chorvatsko je během léta taková malá česká exkláva. A právě to od jeho návštěvy dlouho odrazovalo Evu Ivetić Sitovou. Vůči zemi na březích Jadranu měla předsudky a odmítala se připojit k zástupu turistů, kteří o prázdninách míří zejména do Dalmácie. Ve 30 letech ale přišel zlom a Češka se do Chorvatska přeci jen vypravila. A jelikož je odříkaného chleba největší krajíc, nakonec se tam také provdala. Už tři roky žije v istrijské Pule. O tom, zda Češi zemi skutečně znají, hovoří Ivetić Sitová v nové epizodě Slepé mapy.

Slepá mapa: Eva Ivetić SitováVideo: Novinky

Stručně
Souhrn je vygenerován pomocí umělé inteligence.
  • Ivetić Sitová původně sdílela předsudky o Chorvatsku, jako že je plné paštikářů a přeplněných pláží.
  • Po seznámení s chorvatským manželem v Praze se Ivetić Sitová přestěhovala do Chorvatska.
  • Češka zmiňuje, že čeština otevírá brány do chorvatských srdcí, a vyvrací mýtus, že Chorvaté zdražují služby.
Článek

Dovolená v Chorvatsku je pro mnoho Čechů každoroční tradicí. Na rozdíl od jiných krajanů však Ivetić Sitová Jadran s rodiči nenavštěvovala. „Troufám si říct, že jsem patřila k té části Čechů, kteří do Chorvatska z principu odmítali jezdit, protože tam přece jezdí každý. Poprvé jsem se do země podívala až ve 30 letech,“ vzpomíná v podcastu.

Do oblíbené dovolenkové destinace zlákaly Češku chorvatské kamarádky, které poznala, když pracovala v Irsku. „Jedna byla ze Záhřebu, druhá z Krku. Říkala jsem jim, že až budou někdy doma, pojedu se za nimi podívat. Do té doby jsem přitom měla o Chorvatsku předsudky typu, že tam jezdí ti naši paštikáři, že je na tamních plážích narváno a že jsou Chorvati líní. Když jsem se s nimi skutečně setkala, hned mě to vyvedlo z omylu,“ tvrdí Ivetić Sitová s úsměvem.

Sledujte podcast Slepá mapa také na Instagramu, ať vám neutečou další zajímavé informace o chystaných dílech, kvízy či bonusový obsah.

Na první návštěvu Chorvatska v roce 2020 vzpomíná Češka pozitivně. I proto, že byl covid a všude bylo prázdno. „To mi jako introvertovi vyhovovalo. Díky kamarádkám jsem uměla i trochu chorvatsky a když jsem se pak bavila s místními, zjistila jsem, že kvůli lepší práci často odjíždějí do zahraničí.“

Skoro osudově pak v tomto kontextu působí setkání Sitové s jejím nynějším manželem, s nímž se seznámila v domovském Česku. „Byl taky jeden z mladší generace, kdo se rozhodl jet za prací do zahraničí. Působil v té době v Praze a zamiloval se do české kultury, hlavně do piva,“ konstatuje. „Když jsem tedy znovu zamířila do Chorvatska, bylo to z důvodu, abych poznala jeho rodinu a seznámila se s místem, kde se narodil,“ dodává.

Foto: novinky, Novinky

Eva Ivetić Sitová bydlí v istrijské Pule.

Češka připouští, že ji nakonec zlákala myšlenka vyzkoušet si život v zahraničí, rozhodujícím faktorem ale byly i náklady. „V Praze jsme měli malou garsonku, v Chorvatsku velký byt. Když jsme začali uvažovat o založení rodiny, přišly do hry praktické věci.“

Čeština otevírá bránu do srdcí

Ivetić Sitová připouští, že při prvním kontaktu s chorvatskou mentalitou došlo ke kulturnímu střetu. „Jsou jednak velmi spontánní, ale také dost hlasití. Byla jsem už kdysi v Praze na domácím večírku Chorvatů. Bydleli ve třetím patře, ale já už v přízemí slyšela hluk, jako by vypukla třetí světová válka. Když jsem došla nahoru, zjistila jsem, že diskutovali o dovolené v Thajsku, kde nezávisle na sobě byli, a řešili, co se jim tam líbilo. Nehádali se, jen prostě mluvili tímhle stylem,“ vzpomíná.

Češi jsou podle ní spíše uzavření a projeví se až po několika skleničkách alkoholu, kdežto Chorvaté v sobě mají temperamentní balkánskou povahu. „Dá se to celkem dobře vztáhnout na všechny Chorvaty, i když ti z pobřeží jsou ještě o kus hlasitější než ti z vnitrozemí,“ tvrdí Ivetić Sitová, která během uplynulých tří let navštívila v Chorvatsku spoustu míst, včetně těch méně frekventovaných.

I na základě této zkušenosti usuzuje, že většina Čechů Chorvatsko doopravdy nezná, přestože ho navštěvují každoročně. „Znám sice Čechy, kteří nebyli jen v Dalmácii, ale většina se pohybuje v okolí Makarské. Na jednu stranu to chápu, protože už tam mají zázemí, ale autentické Chorvatsko je to spíš v zimě, když turisté odjedou,“ tvrdí Ivetić Sitová.

Dodává, že Čechů si Chorvaté považují a čeština rozhodně otevírá dveře do chorvatského srdce. „Když jsem se přestěhovala, cítila jsem se dobře přijata. Přeci jen Češi v Chorvatsku, to už je nějaký pojem a vnímají nás lépe než třeba takové Srby,“ míní.

Zároveň vyvrací mýtus posledních let, že se Chorvaté snaží turisty natáhnout a záměrně zdražují služby. „Ceny se opravdu zvyšují, protože se zavedlo euro, došlo k inflaci. Ale je potřeba si uvědomit, že draho je tam především pro Chorvaty, Češi přijedou na týden či dva a dovolená je přeci od toho, aby se utrácelo. Určitě to není o tom, že by se vás někdo snažil oškubat,“ míní Ivetić Sitová.

Jak se od sebe liší jednotlivé oblasti Chorvatska? Co dělají Chorvaté žijící na pobřeží Jadranu v zimě? Co mají Češi a Chorvaté společného a v čem se naopak liší? Jak se to má se stereotypy? Jak se zdražování podepisuje na vnímání Chorvatska? A co je pravdy na zprávách o ohnivých červech, žralocích a medúzách v moři? Nejen to se dozvíte v kompletním hodinovém rozhovoru. Tento článek slouží pouze jako výtah vybraných témat. Na interview se můžete podívat na videu, případně si ho pustit v audiopřehrávači v úvodu článku.

Baví vás cestovatelské příběhy a rozhovory? Máte k nim nějaké připomínky, výtky či pochvaly? Dejte nám vědět na adresu michael.svarc@novinky.cz a do předmětu uveďte „Slepá mapa“.

Podcast Slepá mapa pravidelně přináší rozhovory o blízkých i vzdálených koutech naší planety, exotických kulturách, lokálních pamětihodnostech a jedinečných cestovatelských zážitcích. Pusťte si Slepou mapu třeba na Podcasty.cz, Spotify nebo na Apple Podcasts.

Poslechněte si i naše další podcasty:

Výběr článků

Načítám