Článek
Raganova cesta na Mauricius byla poněkud zašmodrchaná. Absolvoval totiž nultý ročník medicíny, u které ovšem nezakotvil, protože ho nakonec přivábilo finančnictví. „V druhé firmě, kde jsem pracoval, mě oslovil klient, abych mu pomohl s restrukturalizací společnosti, a právě to mě na Mauricius přivedlo poprvé,“ vysvětluje Čech v podcastu.
Původně týdenní služební cesta se ovšem poněkud protáhla. Raganovi došlo, že obchod v podobných destinacích lze dělat, jen když je člověk na místě, na dálku to podle něj příliš nefunguje.
Sledujte podcast Slepá mapa také na Instagramu, ať vám neutečou další zajímavé informace o chystaných dílech, kvízy či bonusový obsah.
„Po 14 dnech jsme se vrátili do Česka a na Mauricius jsme vyráželi zhruba každého půl roku na měsíc. V konečném důsledku se stalo, že už jsme s manželkou na ostrově zůstali. Všechno ale bylo takové nechtěné, zkrátka souhra náhod,“ konstatuje Čech s tím, že o životě v tropech nikdy předtím nepřemýšlel.
Už v té době nicméně koketoval s výrobou rumu, a tak padlo rozhodnutí o přestěhování se i z tohoto důvodu.
„Chtěli jsme se tomu věnovat naplno, přičemž bylo potřeba naší každodenní přítomnosti. V korporátu jsem tehdy už nepracoval,“ přibližuje Ragan a dodává, že změně působiště tak nic nebránilo.
„Manželka s tím jakžtakž souhlasila, ale nadšená nebyla. Tehdy jsme si to vůbec neuměli představit. Ale moje maminka mi řekla, že dokud naše dcera nechodí do školy, můžeme si dělat, co chceme.“
Na náturu si zvykal
Přestěhování na Mauricius mělo pro Ragana původně ryze praktický účel. „Žije se tam pomaleji a vůbec mě to nelákalo,“ směje se otázce, zda prahnul i po změně životního stylu. „Ale když někde žijete osm let a nejsou to galeje nebo vyhnanství, tak si na tom najdete pozitiva. Pro mě to bylo třeba potápění anebo lidé. Dodnes jsme s některými Mauricijci jako rodina,“ konstatuje.
Jiří Ragan strávil na Mauriciu osm let. Dodnes se tam vrací kvůli výrobě rumu.
Ragan by také neváhal označit ostrov rájem na zemi. „Je tam opravdu nádherně. Co se týče dovolené, je to naprosto bezpečná destinace. Lidé jsou příjemní, otevření. Spíše vám pomůžou, když se ocitnete v nesnázích. V neposlední řadě tam ani neroste nic jedovatého a nežije tam nic, co by vás chtělo zabít,“ vyjmenovává.
Stěhování se přesto neobešlo bez kulturních nárazů, což je podle Ragana pochopitelné. „Možná byste to nečekali, ale na Mauriciu jsou i hory, kde je zima. Bydlí tam ti nejbohatší a nejchytřejší, aby utekli před horkem. Je tam takové londýnské počasí. Když jsme s manželkou kupovali pračku, zaskočily nás přímotopy v nabídce. Až později jsme pochopili proč je nabízejí,“ dodává Čech s tím, že on s rodinou bydlel u moře.
Kulturní rozkol nastával zprvu i kvůli rozdílné mentalitě. Ragan, vycepovaný z korporátního prostředí, si dlouze zvykal na laxní náturu a pohodovější pracovní morálku místních.
„V momentě, kdy se vám něco takového děje, tak jste nepříčetný. Ale s odstupem času mi došlo, že v Evropě jsme vlastně ze všeho až moc ve stresu. Přitom věci vždycky nějak dopadnou. Takže jsme se s manželkou poučili, že je zbytečné se něčím moc zabývat,“ tvrdí Čech. Nadhled si prý zachovává i po návratu do vlasti.
Tančit, jak místní pískají
Pro Ragana se hlavní náplní během pobytu stal rum. Založil si vlastní značku, se kterou sbírá i nejrůznější ocenění. O alkoholu, který je pro Mauricius signifikantní, přitom před příjezdem nic moc nevěděl.
„Já tam svoji palírnu nemám, to by ani nešlo, ostrovu vládne v tomto ohledu několik rodin. Mám ale spoustu přátel, kteří mi umožňují výrobu, takže si kupuju líh a dělám si závěrečný blend. Úplně otevřeně: vždy musíte trochu skákat, jak tam pískají. Znamená to, že se snažím nemít produkci v prosinci a lednu, kdy mají palírny na ostrově špičku,“ popisuje Ragan.
Za nošení dříví do lesa výrobu vlastního rumu na ostrově, který je produkcí tohoto nápoje proslulý, nepovažuje. „Vyrobili jsme něco unikátního. Pro nás byla primární chuť; klasické rumy mi vzhledem k mému roku na medicíně až moc připomínají dezinfekci. Takže používáme maceráty a výrobek ochucujeme. Kvůli tomu náš výrobek ovšem legislativa EU nebere jako rum, nýbrž jako třtinový destilát,“ vysvětluje.
Rum je pro Ragana dodnes pojítkem s Mauriciem, přestože ostrov s rodinou v roce 2018 opustil a žije opět v Česku.
„Ani tentokrát nešlo o plán. Ale došlo nám, že dcera neumí pořádně česky a nedostala by se kvůli tomu ani na střední školu. A když přišel covid, bylo vymalováno a už jsme v Česku zůstali,“ uzavřel.
Je Mauricius Švýcarskem Afriky? Jak se popasuje Čech s tamní mentalitou? Pustí si obyvatelé cizince k tělu? Jak se na ostrově podniká a jak velkou překážkou je rozdílná pracovní morálka? A jak se to má s rumem? Nejen to se dozvíte v kompletním hodinovém rozhovoru, tento článek slouží pouze jako výtah vybraných témat. Na interview se můžete podívat na videu, případně si ho pustit v audiopřehrávači v úvodu článku.
Baví vás cestovatelské příběhy a rozhovory? Máte k nim nějaké připomínky, výtky či pochvaly? Dejte nám vědět na adresu michael.svarc@novinky.cz a do předmětu uveďte „Slepá mapa“.
Podcast Slepá mapa pravidelně přináší rozhovory o blízkých i vzdálených koutech naší planety, exotických kulturách, lokálních pamětihodnostech a jedinečných cestovatelských zážitcích. Pusťte si Slepou mapu třeba na Podcasty.cz, Spotify nebo na Apple Podcasts.
Poslechněte si i naše další podcasty:
