Článek
„Projel jsem padesát zemí na šesti kontinentech,“ připomněl Ivan Monev svoji téměř jedenáct let trvající výpravu, která se oproti původnímu plánu výrazně natáhla. Zkomplikovaly ji proticovidové zákazy a další potíže.
„V Peru se mi rozbil motor, čekal jsem, až mi přijdou díly, kvůli tomu jsem promeškal termín tranzitu přes tuhle zemi,“ vysvětlil, proč na rok a půl o svůj rapid přišel. Nakonec auto získal, ale cestu musel znovu přerušit kvůli problémům s dokumenty v Mexiku.
Movitý sběratel mu vyšel vstříc
Jenže než stihl vše doložit, měsíce plynuly a úřady dokonce stačily prodat škodovku v aukci. „Moje auto získal nějaký sběratel, asi narkobaron, který měl snad 500 historických aut. Podařilo se mi ho na dálku najít. Řekl mi, že to chápe a vrátí mi ho, ale musím mu zaplatit tu částku, co za ni dal v aukci,“ líčí Monev. S pomocí svého amerického kamaráda z Floridy nakonec vše vyřešil.
Jak Novinkám prozradil, za rapida, kterého kdysi pořídil v Moravských Budějovicích za částku přes 30 tisíc korun a pak ho nákladně půl roku dával dohromady, zaplatil v Mexiku asi čtyři tisíce amerických dolarů (přes 86 tisíc korun). „Teď už je neprodejný, vystavíme ho v Avia muzeu, které s kamarádem provozujeme, a občas s ním někam vyrazím,“ dodává s úsměvem cestovatel, který se živí jako prodejce dopravní a užitkové techniky.
Ivan Monev smůlu na americkém kontinentu vyloženě přitahoval. Při cestě po legendární argentinské silnici RN 40, což je obdoba slavné Route 66, chtěl vystoupat až na její nejvyšší bod, tedy horský průsmyk Abra del Acay do nadmořské výšky 4895 m.
„Tam mě lidé z projíždějícího džípu upozornili, že mi uchází zadní kolo. Kvůli silnému větru jsem sjel trošku do závětří do výšky zhruba 4800 metrů. Jenže když jsem při výměně kola povolil jednu matku, musel jsem se deset minut vydýchávat,“ popisuje, jak se na něm podepisovala nadmořská výška.
Mongolské „rolety“ se na autu podepsaly
Nejvíc ovšem dostal rapid zabrat už předtím v Mongolsku. „Na tamních cestách, které v zimě zmrznou a jízda po nich připomíná stahování starodávných rolet, jedete třeba osm set kilometrů. Vibrovalo to tak, že mi ze střechy spadl stan, jak se neustálým klepáním uvolnila zahrádka,“ líčí.
„Zničil jsem tam ložiska a další součástky, celou cestu jsem pak řešil následky jízdy po Mongolsku,“ říká o prapříčině většiny potíží. Jinak si rapid nemůže vynachválit.
I přes roky strávené na cestách se Ivan Monev nepovažuje za čistokrevného cestovatele. „Jsem pořád spíš Pražák, který nesnáší jít spát nevykoupaný,“ překvapuje.
Člověku stačí na cestách málo
Nejčastěji nocoval ve střešním stanu umístěném přímo na rapidu. „Nejhorší byl nocleh na hranicích Argentiny a Chile, kdy bylo v horách asi minus 12 a já tam musel několik dní opravovat auto. V noci jsem měl na sobě oblečené úplně všechno, co šlo. To už nechci zažít.“
Na cestách ale zjistil jednu zásadní věc. „Člověk toho s sebou zase tolik nepotřebuje, pokud se trošku uskromní,“ přesvědčuje.
Škodovce je Ivan Monev věrný i doma, při běžných cestách řídí octavii. Jeho dobrodružná nátura se ale projevila i v tom, že v mezidobí při čekání na zabavené auto podnikl také dvě další velké cesty v avii, a to do Turecka a do Ruska, respektive Gruzie.
Festival Pelhřimov - město rekordů
Pětatřicátý ročník festivalu bude součástí oslav 800 let města Pelhřimov. Samotný festival zahájí ve středu 11. června akce Tančící osmistovka, do níž se zapojí více než 1500 dětí z pelhřimovských škol. Následující den Pavel Svoboda představí motocykl ČZ 250 Sport (1938) ze dřeva, v pátek 13. června předvede Hana Kertisová šaty z půl milionu korálků. Hlavní programový den je v sobotu 14. června, kdy se na pelhřimovském náměstí budou prolínat desítky rekordních pokusů s koncerty a dalšími akcemi připravenými rekordmanskou Agenturou Dobrý den.
