Článek
Zelené střechy se stávají nezbytnou součástí moderních měst a přináší s sebou řadu výhod. Zlepšují mikroklima tím, že zvyšují vlhkost vzduchu a snižují teplotní výkyvy, pohlcují hluk a prach a poskytují útočiště pro užitečný hmyz i ptactvo. Také pomáhají šetřit energii, hospodařit s dešťovou vodou a ochlazovat rozpálené ulice. Podle nároků na péči dělíme zelené střechy na extenzivní (kde rostou například nenáročné rozchodníky) a intenzivní, kde mohou růst i byliny, keře či stromy.
Jednotná pravidla chyběla, což vedlo k nejistotě
České normy dosud nedávaly pro zelené střechy z hlediska požární bezpečnosti jednotný rámec, a tak se výklad mohl lišit místo od místa. To vedlo k nejistotě při navrhování a schvalování bez ohledu na to, zda konkrétní skladba skutečně představuje vyšší riziko šíření požáru.
Problémem je především fakt, že vlastnosti vegetace nejsou v čase stejné. Petr Hejtmánek, vedoucí týmu Požární bezpečnosti z UCEEB ČVUT, k tomu říká: „Vegetační souvrství je nutné chápat jako součást střešního pláště. Jeho vlastnosti však nejsou, na rozdíl od běžných střešních krytin, konstantní – mění se podle vlhkosti, údržby a složení vegetace. Právě tato proměnlivost byla důvodem, proč bylo posuzování z hlediska požární bezpečnosti problematické.“
Aby byla střešní zeleň nejen přínosná, ale i naprosto bezpečná, vytvořili odborníci z UCEEB ČVUT novou metodiku, která vnáší jasná pravidla pro požární bezpečnost zelených střech. V nové metodice najdete nejen obecné principy, ale i typické situace, které praxe řeší – napojení u atik, světlíků a dalších prostupů, kontakt s vyššími svislými konstrukcemi nebo pravidla pro střechy s technologiemi (například fotovoltaikou).
Metodika přináší požární brzdy a logické členění střechy
Metodika, na které UCEEB spolupracoval s Asociací zelených střech a fasád, Generálním ředitelstvím Hasičského záchranného sboru ČR a Požárním ústavem (PAVUS), zavádí jasná pravidla pro návrh i údržbu. Stanovuje například:
- Vegetační vrstva (substrát či jiný materiál pro kořenění rostlin) by měla mít tloušťku alespoň 50 mm a omezený podíl organických látek, aby se minimalizovalo riziko hoření,
- Systém střešních požárních pásů (například z kačírku či dlaždic) – jedná se o neozeleněné bariéry u atik, prostupů, oken, světlíků nebo mezi velkými plochami zeleně, které brání přeskakování ohně a zpomalují jeho šíření.
Rozchodníky hrají při požární bezpečnosti prim
Vědci podrobili zelené střechy náročným testům v požárních laboratořích. Výzkum ukázal, že zejména rozchodníkové koberce se chovají při požáru velmi příznivě. I při vystavení sálavému teplu a plamenům se oheň po takové střeše téměř nešířil a rostliny byly často jen sežehnuté nebo zčernaly, aniž by došlo k prohoření do hloubky.
Nová pravidla pro zelenější budoucnost
Díky této práci českých vědců se tak otevírá cesta k bezpečnějšímu a většímu využívání vegetace na našich budovách. Pavel Dostal, předseda Rady Asociace zelených střech a fasád, shrnuje: „Výsledky metodiky staví na moderních přístupech z Evropy a jsou v souladu s českými standardy. Na doporučeních panuje odborná shoda a jsou pro trh jednoduše použitelná. Za krátký čas se nám povedl obrovský posun.“ Metodika UCEEB ČVUT tak přináší české praxi konečně jednotný a odborně srozumitelný návod, jak u vegetačních střech posuzovat a řešit požární bezpečnost, dokud se požadavky jasně nepromítnou do závazných norem a legislativy.
Co si z toho vzít, pokud o zelené střeše uvažujete
Pro běžné investory a majitele domu či bytového domu je poselství jednoduché: aby zelená střecha dlouhodobě fungovala a zároveň byla bezpečná, počítá se s údržbou a s tím, že okolo rizikových míst zůstane část střechy bez vegetace. Pokud tedy plánujete střešní zahradu, ptejte se projektanta nejen na hydroizolaci a odvodnění, ale i na požárně-bezpečnostní detaily a řešení. A zejména na to, jak bude vypadat údržba v suchých obdobích.
