Životnost prostokořenných ovocných stromků ovlivní způsob výsadby

Dřeviny s holými kořeny, tedy ty bez zemního balu a květináče, jsou ze všech sazenic nejlacinější. Na rozdíl od rostlin v květináči však mají jen omezenou dobu pro výsadbu. Ta je v příznivých podmínkách možná od října do začátku dubna.

Běžně se ovocné dřeviny vysazují do trávníku. Dokud je strom mladý, udržujeme zelený pažit kolem něj krátký a bez plevele, protože představuje konkurenci v boji o vláhu a živiny.

Méně obvyklá, ale stejně dobře možná je výsadba do vydlážděné plochy. Ovšem jen za předpokladu, že je pod kameny či cihlami dostatečně hluboká vrstva dobré zeminy a ne stavební suti.

Objevíme-li suť, vykopeme velkou jámu, vyplníme ji kvalitním substrátem a zvolíme menší tvar stromku, který se v ní bude vyvíjet podobně jako v nádobě na terase.

Ovocné dřeviny potřebují slunce. To dá plodům barvu a senzační chuť.

Dbáme také na dostatek prostoru. Velikost dospělého stromu určuje typ podnože.

Doporučená vzdálenost pro nízké zákrsky je 2 až 3 m, pro polokmeny okolo 5 až 7 m a u vysokokmenů počítáme s korunou širokou až 10 m. S minimem místa si vystačí štíhlounká vřetena.

Pokud nahrazujeme starý strom za nový, vyměníme všechnu zeminu z jámy. Předejdeme tak jednostrannému vyčerpání půdy a chřadnutí rostlin.

Holé kořeny velice rychle ztrácejí potřebnou vláhu, proto je zahradníci zakládají do zvlhlého substrátu smíchaného s mulčovací kůrou. A než nám na přání zastřihnou korunku, hbitě je obalí plastovou fólií.

Nemůžeme-li stromek tentýž den zasadit, vložíme ho do nádoby s vlhkým pískem, substrátem nebo aspoň do mokrého hadru. Před samotnou výsadbou necháme kořeny v kbelíku s čistou vodou důkladně napít.

S kořeny zacházíme opatrně, zvlášť s těmi jemnými, vlasovými, které rostlinu zásobují vodou a živinami. Ty masivnější zkrátíme asi o třetinu, čímž podpoříme jejich růst. Odstraníme také všechny poškozené části. Samozřejmostí je dokonale nabroušené, čisté nářadí.

Rýčem vyryjeme jámu asi dvakrát širší a hlubší, než je kořenový systém. Kořeny do ní netlačíme násilím! Dno a boční stěny zkypříme vidlemi.

Na dno nasypeme kvalitní zahradní substrát – vykopanou zeminu obohacenou vyzrálým kompostem nebo pomalu působícím hnojivem.

Do půdy s vyšším obsahem jílovitých částic přimícháme listovku, která zlepší prodyšnost a propustnost.

Místo štěpování, které poznáme podle mírného vyboulení, musí zůstat asi na šířku dlaně (nejméně 8 cm) nad povrchem země! K určení optimální výšky nám pomůže bambusová tyčka položená přes výsadbovou jámu.

Při nedodržení tohoto pravidla hrozí poškození roubu i to, že odrůda na podnoži zapustí vlastní kořeny a tím nepříznivě ovlivní kvalitu či růst rostliny.

Podpěra je vhodná u nově vysazovaných stromků dosahujících výšky přes dva metry. Těm poskytuje ochranu před vyvrácením a zlomením do doby, než v zemi pevně zakoření, což trvá zpravidla dva tři roky. Nízké tvary zákrsků či štíhlá vřetena, která šlechtitelé roubují na slabě rostoucí podnože, se obejdou bez opěrného kůlu.

Každopádně platí, že kůl zatlučeme před zasypáním jámy, aby nedošlo k poškození kořenů.

Na kořeny nasypeme vrstvu dobré zeminy a prsty ji opatrně upěchujeme. Pak jámu vyplníme celou. Ujistíme se, že stromek stojí rovně, a půdu okolo něj důkladně přitlačíme patou. Je to nutné pro stabilitu a dobrý kontakt substrátu s kořeny.

Povrch půdy by měl zůstat v místě výsadby mělčí, aby snáze zadržoval vodu. Pokud do zahrady v zimě občas zavítají hladoví zajíci, ochráníme mladé kmínky před okusem plastovými manžetami.

Pohled na květiny tančící u paty ovocného stromku je příjemnější než na temnou zem. Tzv. stromovou mísu, nejčastěji ve tvaru kruhu, osejeme barevnými letničkami, např. černuchami (Nigella damascena), tařicovkou (Lobularia maritima) nebo mokřadkou (Limnanthes douglasii), která připomíná volské oko.

Vhodné jsou rovněž nenáročné trvalky jako šanta (Nepeta), mavuň (Centranthus) či jarmanka (Astrantia). Škodu nenapáchají ani drobné jarní cibuloviny, které plošku rozsvítí dřív, než se v korunách zazelenají první listy.

Vysazený stromek vydatně zalijeme. Zaléváme tak dlouho, až se vytvoří kaluž. Zemina se splaví a vyplní nežádoucí vzduchové kapsy. Mladé rostliny zaléváme pravidelně.

Živiny jim dodá jarní dávka kompostu nebo organického hnojiva ze zahradnictví, kde nám podle druhu a odrůdy doporučí přesné dávkování.

Dobrý tip: Vláskovité kořínky, vstřebávající půdní živiny, kopírují vnější obvod koruny. To proto, aby co nejlépe zachytily vláhu stékající z okrajových listů a nestrádaly v suchu pod korunou. Hnojivo tedy rozptylujeme sem spíš než ke kmeni.