Zahrada pod Petřínem není jako jiné. Pomáhá léčit pacienty v péči sester boromejek

Nedávný Víkend otevřených zahrad v Praze (7. a 8. června) byl jednou z mála vzácných příležitostí, kdy se do boromejské léčebné zahrady sv. Josefa umístěné za nemocnicí na Malé Straně mohla podívat široká veřejnost. I když v sobotu odpoledne upršené počasí návštěvě příliš nepřálo, přesto sem mířila řada zájemců.

„Zahradě říkáme léčebná, protože je součástí léčebného procesu. Je určena primárně pro pacienty nemocnice a jejich blízké,“ vysvětluje sestra Amidea Blanka Rybecká z vedení Kongregace Milosrdných sester.

Pacienti v „oáze pod Petřínem“, jak samy sestry zahradu popisují, najdou kus přírody se šumícími listy a zpěvem ptáků, místo pro odpočinek na čerstvém vzduchu, klid tak potřebný pro proces léčby a tichý prostor pro rozjímání a meditaci. A to vše s výhledem na Petřínskou rozhlednu či Pražský hrad.

„Prostředí léčí. Když mají pacienti prostor dostat se ven, zvlášť ti vážně nemocní z paliativního oddělení, je to pro ně velmi dobré. Od jara do podzimu tu chodí nemocní s návštěvami a je to opravdu hodně využívané,“ potvrzuje Rybecká, která má na starosti administrativní záležitosti spojené se správou svatojosefské zahrady.

Od začátku byla zahrada koncipována jako plně bezbariérová, aby se sem dostali i pacienti upoutaní na invalidní vozík či nemocniční lůžko.

„Jsou tu záměrně široké cesty, aby bylo možné se vyhnout s vozíky. Mezi záhony jsou udělané takové ‚zálivy‘ s lavičkami, kde je možné zajet s postelí nebo s vozíkem a mít trochu soukromí. A lavičky jsou mírně vyvýšené, aby se z nich starším lidem lépe vstávalo,“ popisuje sestra, na co všechno se myslelo.

Mobiliář doplňují vodní prvky v podobě mís na vodu vyrobených z cortenu, oceli odolné proti povětrnostním vlivům a korozi. Bublání vody má zklidňovat smysly a voda občerstvovat zdejší ptáky či včely.

Původní vzrostlé ovocné stromy doplňují ty nově vysázené – jabloně a třešně. Lavičky obklopují záhony se dvěma tisíci rostlin. Jsou to všechno záměrně o trvalky, od jara do podzimu tu tak pořád něco kvete.

„Jsou tu i takzvané mariánské záhony, tedy květiny, které mají podle legend symboliku spojenou s Pannou Marií,“ dodává sestra Amidea. Chodníky lemují růže, pomněnky, zvonky, kosatce, levandule či hvozdíky (drobné karafiáty).

V léčivé zahradě nesmějí chybět bylinky, vysadili tu třeba šalvěj, řebříček, mateřídoušku, rozrazil či kontryhel. Jejich zpracování sestry ale zatím neplánují. „A je tu i jahodník, už plodí, klidně si dejte,“ nabízí sestra. Květiny využívají i na výzdobu zdejšího kostela.

Do zeleně je umístěno hned několik skulptur, třeba původní socha sv. Josefa, podle kterého dostalo místo název. A z někdejšího zahradního domku jsou teď kanceláře psychoterapeutů.

Důležitá byla pro sestry, kterých je v nemocnici kolem dvaceti, bezúdržbovost místa. „Nemocnice přece jen nemá na prvním místě starost o zahradu. Zahradnická firma, která vyhrála vypsanou soutěž, nás přesvědčila, že o trvalky, až se rozrostou, je mnohem menší starost než o anglické trávníčky. Což se nám potvrdilo,“ směje se sestra Amidea.

Zahrada je zavlažována automaticky, teče sem jeden z petřínských pramenů. V trvalkových záhonech je zabudována kapková závlaha, a i trávníky mají svůj postřikovací systém. V budoucnu se má využívat také zachycená dešťová voda.

Původní zahrada za budovou nemocnice, která je mnohem více do kopce, nabízela jen úzké asfaltové cestičky s prorůstajícími kořeny a trávníky s málo záhony. Vyvézt sem pacienty bývalo podle sester „umění“, a s lůžkem to nešlo už vůbec.

S nápadem předělat zahradu tak, aby byla nemocným pohodlně přístupná a nemuseli by tak být jen zavření na pokoji, přišla sestra Nikol, původní profesí rehabilitační pracovnice. Výsledné podoby svého díla se však nedožila, po vážné nemoci zemřela na podzim 2021.

Studie a přípravu podkladů si vzala na starost drážďanská Technická univerzita a jedna z německých nadací zabývajících se životním prostředím, v historických archivech mimo jiné hledali původní podobu zahrady.

Projektovou dokumentaci připravil ateliér Krejčiříkovi z Valtic a zapracoval připomínky univerzity, kongregace, nemocnice samotné i památkářů, protože se objekt nachází v památkové zóně UNESCO.

Náklady na obnovu léčebného parčíku vyšly na zhruba osm milionů korun. Dalších 20 milionů z evropských fondů využije kongregace na úpravy dalších úseků zeleně, které se kolem nemocnice nacházejí. Hotové jsou už toalety vedle altánu, jenž se má časem proměnit v kavárnu pojmenovanou na počest sestry Nikol.

Sousedící pobytová louka sv. Michaela, v současnosti oddělená od zahrady sv. Josefa živým plotem, získá mimo jiné zpevněné cesty, lavičky, nové stromy a keře. Sestry ji už teď využívají jako multifunkční plochu k setkávání, sportovním aktivitám či akcím pro děti.

V minulém roce neušel léčebný projekt boromejek ani zájmu odborníků, v soutěži Grand Prix Architektů – Národní cena za architekturu získala zahrada čestné uznání v kategorii Krajinářská architektura a zahradní tvorba.

Projekt vyzdvihoval možnost jednoduše vyvézt pacienta na lůžku přímo z nemocničního pokoje na čerstvý vzduch. Zahrada se podle architektů „může stát každodenní drobnou radostí se zásadními terapeutickými účinky na mysl člověka“.

A místo se líbilo i příchozím, kteří se ho vydali prozkoumat v rámci akce Víkendu otevřených zahrad.

„Vždycky mi do toho něco vlezlo, teď už to konečně vyšlo,“ svěřuje se paní Jana, která sem přišla mezi prvními. „Líbí se mi celková kompozice zahrady, její architektonické řešení a zdejší výhledy – ty jsou tady mimořádné, už kvůli nim stálo za to přijít,“ zmiňuje, co ji nejvíc zaujalo.

To paní Věra se na zahradu přijela podívat až z Pardubic a ani déšť ji neodradil. „Jsem tady poprvé a nejvíc se mi tu líbí květiny, hlavně růže,“ vyzdvihla na závěr.