Sličné sasanky

Zahradní odrůdy známe většinou pod jejich botanickým názvem anemonky, pocházejícím z latinského Anemone. Domácí druhy – běžné sasanka hajní s bílým kvítkem a sasanka pryskyřníková s podobným, ale žlutým květem a vyšší sasanka narcisokvětá, která se vyskytuje pouze na stráních Krkonoš, Králického Sněžníku a Hrubého Jeseníku – jsou jarní byliny. Balkánské druhy kvetou později – počátkem léta, a sasanky původem z Číny a Japonska až od konce srpna.

Koupíme hlízky

Šlechtitelé využili proměnlivosti více než 120 přírodních druhů a vyšlechtili celou řadu překrásných variet s malými i velkými květy, jednoduchými, poloplnými i plnými, v mnoha barvách od bílé, růžové, modré až po temně fialovou a červenou. Vyznat se v nich dá trochu práce, protože některé sasanky najdeme pod více názvy. Nenechme se však odradit zmatkem v názvosloví rodu Anemone, sasanky si naši pozornost zaslouží. Všechny dokážou vytvořit hustý koberec květů a přitom se obejdou téměř bez péče.

Sasanky jsou trvalky. Mají většinou hlízky, nebo tenké oddenky – rizomy, jen sasanka narcisokvětá má svazečky kořínků. V sáčku, který koupíme v obchodech nebo zahradnictvích, nenajdeme semínka, ale právě drobné tvrdé hlízy. Z nich se sasanky rozmnožují rychlejším způsobem než ze semen, která v zemi vyklíčí až po dvou letech. Hlízy je nutné před vysazením nejprve na několik hodin namočit do vody a teprve pak je sázíme do záhonu, asi 5 až 8 cm hluboko.

Nejlepší je polostín

Kde se jim bude nejvíce dařit? Původním stanovištěm balkánských sasanek, které se v našich okrasných zahradách pěstují nejčastěji, jsou humózní listnaté lesy. Vysazujeme je proto do polostínu, na skalky a nejlépe do rašeliny. Jde například o sasanku apeninskou (Anemone apennina), která rozkvétá brzy na jaře, v březnu až květnu. Je vysoká 15 až 30 cm a mívá bílé nebo modré květy.

Další jarní sasankou, s modrofialovými kvítky (které mohou být i bílé či růžové), je jen 10 cm vysoká sasanka vábná neboli sličná či rozkošná (Anemone blanda). Ta do zahrad přichází z Balkánu a Malé Asie. Miluje polostín a vlhko. Na zimu je vhodné ji přikrývat, aby nevymrzla.

Zatímco předchozí dva druhy připomínají kvítkem se žlutým terčem sedmikrásku či kopretinu, při pohledu na sasanku věnčitou respektive proměnlivou (Anemone coronaria), pocházející ze Středomoří, si vybavíme docela jinou květinu. Nápadný miskovitý květ s tmavým terčem i prašníky, který se objevuje v květnu až červnu, připomíná mák. Sasanka věnčitá je 15 až 35 cm vysoká, hluboce dělené listy vytvářejí růžici u báze silně chlupatého stvolu. Rostlina vyžaduje slunce nebo polostín a dobře chráněné stanoviště. Vysazujeme ji v březnu až dubnu nebo od září do půlky října. Přes zimu hlízy ze země vybereme – podobně jako hlízy gladiol, nebo je alespoň důkladně přikryjeme. Tuto „anemonku“ můžeme na jaře zahlédnout i v nabídkách květinářství jako řezanou květinu.

Exotické sasanky

Z druhů Dálného východu jmenujme v zahradách nejčastěji pěstovanou sasanku japonskou (Anemone japonica) a sasanku hupejskou (Anemone hupehensis). Obě začínají kvést koncem srpna a vydrží až do října. Jsou mnohem vyšší než evropské druhy – v době květu jsou vysoké kolem jednoho metru. Zdobí je půvabné miskovité květy, většinou bílé, růžové až nafialovělé. Tyto japonské sasanky, jak se jim obecně říká, vyžadují stinné kouty a propustnou vlhkou, spíš mírně kyselou půdu, bohatou na živiny, ve které se bujně rozrůstají. Na zimu uvítají vydatnou přikrývku z listí a chvojí. Množí se na podzim a na jaře dělením trsů.

NEZAPOMEŇTE

- Sasanky jsou ideální do přírodně pojatých zahrad ve venkovském stylu, tedy i do těch u chalup a chat.

- Balkánské sasanky se hodí do skalek na přistíněná místa.

- Japonské sasanky musíme na zimu chránit vrstvou listí nebo chvojí.

- Sasanky se množí oddělováním hlíz nebo trsů.

- Druhy kvetoucí na jaře můžeme pěstovat v polostínu a stínu i jako půdopokryvné rostliny.

- V přírodě rostoucí druhy jsou chráněné.

- Pozor, sasanky jsou jedovaté.