Na návštěvě v zahradě s hrnečkovým stromem

O tom, že jednou bude vyrábět hrnečky, talíře, džbánky a spoustu dalších předmětů z keramiky, věděla Denisa už od první třídy.

A o tom, že jednou bude pěstovat stromy a chovat kozy, za ni v roce 1997 rozhodla povodeň. Velká voda ji vyhnala z domku u řeky do pohádkově krásných chřibských vrchů, jež se staly ideální kulisou pro zahradu, kde fantazie a radost z jara zírá odevšad.

Čas tu plyne neuchvátaným krokem, občas se dokonce zdá, že se úplně zastavil, abyste si mohli dosyta vychutnat pohled do rozkvetlých korun zlatic a ovocných stromů. Záplava třešňových kvítků člověku zvedne náladu i v bláznivém aprílovém počasí. Nelení hrušně, švestky ani stařičké, důkladně prořezané jabloně.

Co strom, to nevěsta ve svatebním. Z výšky patnácti metrů je sleduje bříza, odnepaměti považovaná za symbol bezpečí, a tiše závidí. Co vyvolává závist u zahrádkářů, to je kaštanovník, který začal plodit v patnácti letech, a vzácný morušovník z Íránu, obsypaný v létě voňavým šťavnatým ovocem, které vás prý po ochutnání zavede do říše fantazie.

Odtamtud pochází i nevšední hrnečkový strom stojící v závětří jen pár kroků od keramické dílny. Tělo má z tlustého špalku a korunu z kostrbatých větví, ověnčených hrnečky v barvách odkoukaných od tulipánů kvetoucích všude okolo.

Dobře si rozumí s komulí, růží, žlutou plnokvětou zákulou a šeříkem zastřešeným višní. V zimě ho navštěvují sýkorky, hýlové a brhlíci, jimž z malovaných bucláků servíruje výživná semena.

I když o sobě Denisa prohlašuje, že není velká zahrádkářka, a kytičky najdete spíš než v záhonech na jejích ručně malovaných výrobcích, působí velkorysá zahrada úpravně a spořádaně. Golfový pažit ani geometricky střižené živé ploty tady ale nenajdete.

Místo sekačky uslyšíte pomlaskávat kozí slečny Blaženu s Julčou a kozla Kubu. Svobodně se tu pasou a trávník prokvetlý sedmikráskami udržují v přijatelné výšce. „Lehká divokost mu sekne víc,“ myslí si Denisa, která zahradu vycvičila tak, aby na ní nemusela otročit.

„Neroste tu nic, co je zhýčkané, vyžaduje neustálou péči a neporadí si se suchem. S tím se potýkáme každý rok, protože jsme na skále. Je tu jen metr hlíny. Ke všemu písčité, takže voda z deště rychle odtéká.“

Největším oříškem byly gurmánské záhony. Při zakládání spolykaly asi tunu chlévského hnoje. Za vynaložené úsilí se rodině odměňují štědrou úrodou jahodníky, fazole, ředkvičky, rybízy.

A ta rebarbora! Nad mohutným trsem sladkokyselých řapíků se podivuje nejen jelen, kterého šikovná majitelka stloukla z kusů dřeva, ale i rodinní mazlíci Majda a Pajda. Ti se za drátěným plotem mají jako v ráji a každému, kdo je přijde podrbat po rypáčku, názorně předvádějí dokonale zrytou zem, jak se na divoké čuníky sluší a patří.

Červeně natřený plaňkový plot, oddělující vesnické stavení od obecní cesty, výtvarnice pasovala do role výkladní skříně. V ní kolemjdoucím prezentuje všelijaké tvary, velikosti a motivy autorských hrnečků.

Od vrátek k zápraží u domu, kde se před plůtkem s vistárií rozkošnicky protahují kocouři, vede kamenná cestička z placáků. Roubí ji vysloužilé kastroly, ve kterých modře kvetou pomněnky a voní bylinky. A nebyla by to Denisa, kdyby kreativně nevyužila i vykotlané pařezy z lesa. Pomocí netřesků a keramických figurek z nich vykouzlila pohádkové krajinky.

V ovocném sadu vás zase pobaví sošné duo Anděl s Andělou, symbolizující všecky nadpozemské slasti. Těch je v této romantické zahradě nepočítaně.