Článek
Legendy praví, že konvalinky vzešly z Eviných slz po jejím vyhnání z rajské zahrady nebo ze slz Panny Marie. Ve viktoriánské době symbolizovaly pokoru a čistotu. Mnohokrát se staly součástí svatebních kytic královských nevěst. Ve svůj slavný den je držela v rukou například britská královna Viktorie, švédská princezna Astrid nebo Kate Middletonová. V květomluvě, tzv. floriografii, totiž říkají „přinášíš mi štěstí“. Samozřejmě že v lásce.
Májová květina
Konvalinka vonná, kráska, která nebývá vyšší než cca 25 cm, se řadí k překvapivě silným a odolným rostlinám. Odborníci ji zařadili do čeledi chřestovitých. Její latinský název Convallaria majalis znamená „z května nebo patřící k máji“, takže pokud jste se narodili v tomto měsíci, konvalinka je vaší květinou.

Konvalinky patří mezi oblíbené svatební květiny.
Francouzi dokonce 1. května slaví La Fête du Muguet (Den konvalinek). Děje se tak na počest jednoho historického okamžiku. Francouzský král Karel XI. dostal 1. května 1561 jako dar právě tuto květinu. Zavedl poté krásnou tradici - konvalinky dával rok co rok pro potěšení svým dvorním dámám.
Skryté nebezpečí
Působí křehce a poeticky, voní sladce, ale skrývá se v ní nebezpečí. Konvalinka vonná totiž patří k nejjedovatějším rostlinám našich zahrad a lesů. Obsahuje glykosidy, které mohou vážně poškodit srdce. Přesto se ve středověku používala právě k jeho léčbě.
Zrada ovšem spočívá v tom, že dávkování bylo a je velmi rizikové. Jedovaté jsou všechny části rostliny – květy, listy i bobule. Požití kterékoliv její části způsobuje bolesti břicha, rozmazané vidění, ospalost a sníženou srdeční frekvenci.
Stačí malá dávka a může dojít k otravě. Proto se v lékařství využívala jenom ve velmi malých množstvích, ale vy to doma nezkoušejte.

Drobné kvítky působí neobyčejně křehce, skoro jako porcelánové, ale jsou také zrádné.
Touží po vlhku a polostínu
Konvalinka přirozeně roste v lesích mírného podnebí několika kontinentů včetně Asie, Evropy a Severní Ameriky. Vytváří působivé bílé koberce, na které můžete narazit při romantických májových procházkách lesem.
Nezvládne ovšem horko. Ačkoliv dokáže přežít klidně i desítky let v chladnějším podnebí, v horkém počasí nemá šanci. Miluje především polostín v listnatých lesích s vlhkou půdou.
Pokud byste ji chtěli pěstovat na svém pozemku, musíte jí vytvořit takové podmínky. Mnoho dalšího od vás chtít už nebude, v poklidu se bude množit a rok co rok vám dělat radost. Jak je to možné? Přestože působí křehce, jde o velmi odolnou rostlinu, jakmile se jednou uchytí, vytvoří silné kolonie.
Máte poslední šanci
Jak přesně postupovat, chcete-li si konvalinky zasadit? Konvalinky se vyplatí vysadit do květináčů s kompostem během března, poté je pěstovat v interiéru, než je vysadíte ven. Jsou-li kořeny suché, před vložením do květináče je namočte na půl hodiny do vody.
Předpěstování už letos samozřejmě nestihnete, ale pokud narazíte na sazenice, máte přímo ideální čas na jejich výsadbu. Po polovině května bývají totiž předpěstované sazenice dostatečně vyvinuté k tomu, abyste je vysadili na zvolené místo.
Je dobré ovšem vědět o těchto křehkých kráskách jednu důležitou věc. Nečekejte, že její krása dojme užitečný hmyz a přitáhne na zahradu jen kvůli ní. Ačkoliv je krásná, její zvonečky nejsou příliš atraktivní pro opylovače. Květy totiž obsahují poměrně málo nektaru. Přesto se jejich pravidelnými návštěvníky stávají včely lesní a čmeláci.

Konvalinkovou vůni si oblíbili parfuméři, extrahovat přímo z rostliny ji však nelze.
Podstatu nelze dokonale vystihnout
Opojná konvalinková vůně je mimořádně oblíbená v kosmetice. Parfuméři ji dodnes velice rádi napodobují v luxusních přípravcích. Má to ale jeden háček. Dokonalou přírodní esenci nelze z květin získat, vůni musí vždy vytvořit chemici.
V parfumářském průmyslu se jemné tóny konvalinek nikdy nezískávají ze skutečné květiny, vyrobený olej ale nevoní úplně stejně jako okvětní lístky živé rostliny. Dokonce pro výrobu konvalinkové vůně neexistuje jeden univerzální recept. Každý tvůrce parfémů má svůj vlastní postup.
Zajímavým faktem také je, že listy konvalinky sloužily v historii k výrobě zeleného pigmentu.