Hlavní obsah

Jarní pozdravy z Japonska

3:47
3:47

Poslechněte si tento článek

Když Japonci věnují nějaké rostlině pozornost, není to jen tak. A když to dělají nějakých dva tisíce let, tak to už bychom měli být ve střehu. Takovou rostlinou jsou vedle známých sakur či javorů i japonské azalky. Ty by neměly chybět na žádné zahradě. V květnu a červnu se postarají o takové barevné efekty, které snad žádná jiná rostlina nedokáže.

Foto: Jiří Pecl, Novinky

Starorůžová barva odrůdy ‚Willy‘

Článek

Výraz „japonská azalka“ sice není vědecky v pořádku (správně se dnes nazývá rododendron), ale na celém světě je natolik vžitý mezi odborníky, laiky, obchodníky i šlechtiteli, že se dále s úspěchem používá a není důvod ho měnit.

Původně vznikl logicky proto, že se jednalo o výpěstky japonských šlechtitelů, kteří křížili divoké pěnišníky z japonských hor. Pro tyto rostliny je charakteristické stálezelené drobné olistění, které může v tuhých zimách částečně opadat nebo se barví do červena. Růst je ještě pomalejší a kompaktnější nežli u klasických rododendronů - dosahují výšky od 0,5 do 1 metru. Proto jsou ideální i do malých a zastíněných zahrad.

Dešťovka jim svědčí

Azalky jsou typickými rostlinami japonských zahrad. Často jsou zde zastřihovány a tvarovány do pravidelných koulí, kopců a nízkých polštářů. Tvarování snášejí všechny pěnišníky poměrně dobře. Jediná vhodná doba je ihned po odkvětu, kdy je mimochodem vhodné odstranit i odkvetlé květy, aby se rostliny nevysilovaly. Nestříháme příliš hluboko a vždy až k rozvětvení, aby na konci výhonů nezůstávaly suché pahýly.

Japonské azalky jsou skromné a nenáročné rostliny, potřebují ale stálou vlhkost v půdě. Koření mělce v lehkém substrátu, a proto rychle vysychají. V časech sucha proto nezapomínejte na zálivku. Zalévejte vodou bez vápna, u nás nejlépe dešťovkou, a to nejen v létě, ale i na podzim a v zimě, když je sucho a zrovna nemrzne.

Dalším opatřením je zamulčování kůrou a výsadba do stinných míst, kde netrpí tolik přímým úpalem. Přirozeným stanovištěm azalek jsou vlhké a mlžnaté lesy japonských hor, kde tvoří podrost pod většími keři a stromy.

Příhodné stanoviště

Pokud chcete mít trvalou radost z krásy azalek, uděláte nejlépe, když si vyčleníte nějaký koutek na zahradě, kde přizpůsobíte půdní podmínky.

Cílem je lehká, propustná a silně kyselá zemina. Půdu můžete vyměnit do hloubky cca 30 cm za čistou rašelinu nebo vřesovištní substrát, někdy stačí do původní zeminy přimíchat 50 % neupravované rašeliny. Minimálně však při sázení udělejte větší díru a vyplňte kyselým substrátem.

Pro hnojení používejte také jen kyselá hnojiva pro rododendrony a vřesovištní rostliny.

Když alespoň částečně splníte základní požadavky těchto sympatických rostlin, odmění se vám neuvěřitelným množstvím květů v úžasných barvách, z nichž především různé odstíny růžovo-fialových, lososových a lila tónů nemají konkurenci. Existují však i čistě bílé a červené odrůdy.

Vhodný doprovod

Azalky jsou nejpůsobivější ve skupinách a ve větším množství. Snažte se sesadit vedle sebe několik podobných, ale barevně se doplňujících rostlin.

Jako doprovodné rostliny jsou nejvhodnější přirození sousedé z původní přírody, zejména japonské javory a zakrslé tvary borovic. Dále jsou jejich spojenci různé nízké podrostové rostliny - barvínek, tlustonitník, zběhovec, kapradiny (osladič), lesní okrasné traviny (ostřice), vřesy a vřesovce.

Rovněž kvetoucí keře jsou výborným doplňkem. Konkrétně asijské kaliny (Viburnum plicatum), ale i běžnější druhy vyšších keřů. Díky prakticky stejným nárokům se nebojte kombinací i s hortenziemi. Skvělou vlastností takových záhonů je zejména to, že po jarním kvetení azalek v létě nastoupí hortenzie, které kvetou až do podzimu.

Mezi další vhodné doplňkové rostliny patří funkie, kontryhel, čechrava, dlužicha, udatna a mnoho dalších stínomilných rostlin.

Výběr článků

Načítám