Článek
Osobní zkušenosti z terénu potvrzují Janě Pyškové i naměřená data klimatologů: oteplování se u nás zrychluje a jeho dopady jsou čím dál dramatičtější. „Projevy jsou viditelné už i pro laiky. Podél silnic a v alejích hynou stromy, a to ve městech i ve volné krajině,“ upozorňuje renomovaná krajinářská architektka.
Předsedá České asociaci pro krajinářskou architekturu a projektováním soukromých zahrad i veřejné zeleně se zabývá už od devadesátých let. Za své projekty získala i řadu ocenění. Aktuálně se podílí na revitalizaci parku Židovské pece v Praze o rozloze sedmi hektarů.
Nedostatek vody v krajině navíc provází paradox, kvůli kterému máme sklon vliv globálního oteplování bohužel podceňovat. Celkový úhrn srážek se na našem území víceméně nemění, a přesto rostlinám zůstává k dispozici mnohem méně vody než dřív.
„Už málokdy prší mírně a dlouho jako dřív. Místo toho se období sucha střídají s přívalovými dešti, které vyprahlá půda nezvládne přijmout, a voda tak rychle odteče. A kvůli vysokým teplotám vzduchu se jí z krajiny odpařuje stále více,“ vysvětluje. Vyschlou půdu pak snadněji odnáší vítr.
Silná větrná eroze už nenávratně proměňuje nejúrodnější oblasti na jižní Moravě nebo v Polabí. Přispívá k tomu i nevhodné hospodaření. „Chemickým hnojením farmáři bohužel ‚krmí‘ jenom plodiny, ale už ne užitečné půdní organismy, bez kterých půda ztrácí úrodnost i schopnost zadržovat vodu. Musíme proto nejen dostat k rostlinám vodu, ale taky se postarat o půdu, ve které rostou. A totéž platí pro zahrady i městskou zeleň. Pečovat musíme o celou krajinu,“ dodává.
Novým stromům na „Jiřáku“ by se mělo dařit lépe díky úpravám pod povrchem.
Když starý strom chrání mladý
Postupná proměna podnebí ovlivnila i její přístup k vlastní profesi. Každý zásah do vegetace dnes zvažuje pečlivěji než dřív.
„Kdysi jsem byla razantní, stejně jako moji kolegové. Stromořadí nebo velkou skupinu stromů, které ztrácely vitalitu, jsme raději vykáceli a nahradili novou výsadbou,“ popisuje někdejší praxi. Teď se naopak zamýšlí nad každým kusem. Projevuje se to i při současné obnově pražského parku Židovské pece, kde s kolegy postupuje velmi opatrně.
„Vyhledáváme všechny stromy, které je možné zachovat, i když to bude třeba jen dočasně. Neperspektivní strom může několik let poskytovat stín novému, který v jeho blízkosti vysadíme. A až se ten nový trochu rozjede, teprve potom tomu starému poděkujeme a pokácíme ho,“ líčí.
Ne vždy je však postupná obměna možná. Při rekonstrukci velkého veřejného prostranství situaci obvykle komplikují inženýrské sítě. Jana Pyšková proto připouští, že někdy je nezbytné vykácet celou skupinu stromů nebo městské stromořadí a vysadit ho znovu, i když jde o těžké rozhodnutí.
K takovým velkým a náročným projektům se podle ní řadí i nedávná rekonstrukce náměstí Jiřího z Poděbrad v Praze. Otevřeno bylo v červnu, zrovna když přišla vlna veder. Lidé začali okamžitě postrádat stín ze vzrostlých korun původních stromů, které byly při rekonstrukci vykáceny a nahrazeny mladými.
„I mně připadal vítězný návrh nejdřív moc tvrdý. Praha 3 ale přizvala naše nejlepší odborníky na dendrologii a arboristiku, kteří společně s architekty upravovali stanoviště stromů i celý systém hospodaření s vodou. Důležitější než okamžitý dojem je to, jestli pod povrchem dostaly všechny stromy podmínky, ve kterých mohou časem vytvořit velké koruny a náměstí jednou skutečně zastínit,“ argumentuje.
Nově vysazované stromy mají ve městech větší šanci přežít: pro jejich úspěšný růst v náročném prostředí architekti využívají speciální prokořeňovací buňky nebo strukturní substráty s kamenivem. Mezi stromy se s jejich pomocí dokonce i budují koridory, které vedou vodu a vzduch mimo výsadbové jámy. Všechna tato opatření zabraňují tomu, aby se kořeny stromů pod zpevněným povrchem udusily.
V diskusích na sociálních sítích se kolem pražského „Jiřáku“ opakovaně objevoval i laický požadavek vysazovat mnohem větší, už dospělé stromy, jak se to údajně dělá v západoevropských městech. Dosáhlo by se tím rychlé obnovy i okamžitého stínu. Na moji otázku, jestli jde o běžnou zahraniční praxi, však Jana Pyšková odpovídá jednoznačně:
Jana Pyšková se zabývá projektováním zahrad a veřejné zeleně od 90. let.
„Určitě ne. Samozřejmě umíme vysadit opravdu velké stromy, ale je to náročné, drahé a rizikové. Je možné pokusit se tím zachránit některé specifické situace – například na významném a hodně navštěvovaném místě, kde víme, že se o strom investor se zahradníky dokáže nadstandardně postarat. Neřeší to ale běžný problém, jak dostat do měst více zeleně na ochlazení ulic.“ Čím větší strom totiž je, tím hůře se po přesazení ujímá.