Kalanchoe - ideální pokojová rostlina

Přibližně od sedmdesátých let minulého století nabídku květinových síní začala obohacovat nevelká, ale velmi zajímavá pokojová rostlinka kolopejka, známá spíše pod vědeckým jménem Kalanchoe. Ne že by to byla absolutní novinka, ale právě v sedmdesátých letech došlo k prvním významným průlomům ve šlechtění této rostliny a tím i jejímu masivnímu vstupu na zahradnický trh.

Historie této květiny zasahuje až do 19. století, kdy byla poprvé popsána. V období mezi světovými válkami francouzský botanik Perrier de la Bathie objevil na Madagaskaru v nadmořské výšce kolem 2 km rostlinu, která se poté stala základem jejího velkolepého komerčního pěstování. Později byla pojmenována podle zahradnického obchodníka Roberta Blossfelda, který se prakticky zasloužil o její zavedení do kultury. Od té doby se tržně nejvýznamnější rostlina této skupiny jmenuje Kalanchoe blossfeldiana.

O vznik krásných a pestrých odrůd a tedy i o její rozšíření se zasloužili zejména zahradníci a šlechtitelé z Dánska, Holandska a USA. Odhaduje se, že se celosvětová produkce těchto krásných rostlin pohybuje v hodnotách kolem sta milionů kusů. Kromě Kalanchoe blossfeldiana se můžeme potkávat v prodejnách občas s velmi

zajímavým druhem Kalanchoe beharensis.

Tento druh pochází rovněž z Madagaskaru, kde dorůstá až do výšky kolem tří metrů a tvoří nepřehlédnutelné rostliny. Kromě těchto dvou druhů si ještě můžeme pro výzdobu pokojů či kanceláří pořídit i další odrůdy, které vznikly především komplikovaným křížením a označují se jenom ‘Lucky Bells’ jménem odrůdy.

Pěstování a péče

Kalanchoe je výbornou rostlinou pro suché a slunečné interiéry. Patří do čeledě tlusticovitých (Crassulaceae), kam náleží třeba i naše rozchodníky a celá řada sukulentních rostlin. Tyto rostliny výborně zvládají i déle trvající sucho, neznamená to však, že by se neměly zalévat. Zálivka však závisí na ročním období. Během vegetačního růstu a v období dostatku světla rostliny zaléváme tak, aby mezi jednotlivými intervaly zálivky stačila půda lehce proschnout.

Vášnivé zalévání znamená pro kalanchoe značné riziko rozšíření zejména nemocí houbového původu, i celkové snížení odolnosti. V tomto období musíme také rostliny lehce přihnojovat, třeba slabým hnojivým roztokem asi po dvou až třech týdnech. S nástupem zimy a výrazným snižováním intenzity dostupného světla a zkracováním dnů se zálivkové intervaly výrazně prodlužují, případně se snižuje dávka vody, kterou rostlině poskytneme. V tomto čase se také zcela zastavuje hnojení, naopak se snažíme rostlinám nabídnout co nejvíce světla.

Kalanchoe mohou občas trpět na napadení mšicemi i červci. V takovém případě musíme rychle konat a pokud možno škůdce zasáhnout co nejdříve. Pro zásah můžeme použít běžně dostupné přípravky proti mšicím a jinému savému hmyzu. V létě se kalanchoe dají pěstovat venku, takže případné zásahy insekticidy můžeme také v tomto období provádět venku. U silně napadených rostlin je skoro lepší se jich vzdát, aby se škůdci nerozšířili na jiné, zatím zdravé rostliny. Občas kalanchoe napadne některé z virových onemocnění.

Ty nejvíce šíří savý hmyz, proto je důležité v případě napadení zasáhnout rychle a bez váhání. Virové nemoci se projevují tak, že se na listech tvoří buď kruhové skvrny, nebo tzv. mozaiky, kde se ve skvrnách střídají žluté a zelené odstíny. Virovým onemocněním napadené rostliny přestávají růst a zakrňují. Nejlepším řešením je se takto napadených kalanchoí zbavit a koupit novou rostlinu. Vybírat je z čeho, protože sortiment krásných a zajímavých odrůd je opravdu hodně bohatý.