Elegantní čemeřice. Jedna z mála rostlin, které kvetou i během zimy

Ani nudná, ani smutná, ale rozkvetlá může být zahrada v chladné fázi roku, když si tam svým krásným zevnějškem vynucují pozornost čemeřice (Helleborus). Jak praví jedno rčení, nejmilejší dítko má vždy mnoho jmen, a tak není divu, že i čemeřicím se lidově říká všelijak: čemerka, čemelice, čermenka nebo třeba helebor. Angličané je zase znají pod poetickou přezdívkou zimní růže. Kam tyhle kurážné trvalky přijdou, tam okouzlují.

Zvolíte-li správně druhy a odrůdy, provedou vás čemeřice ze zimy do jara, aniž by sešly z očí. Koho si jednou podmaní, ten záhy zjistí, že zahrádku nemá tak velkou, jak by si přál, protože touží mít čemeřic nejmíň pět kusů od každé sorty a chce je úplně všude: v květinovém záhonu i mimo něj, podél zahradní pěšiny, na břehu jezírka, v květináči, ale hlavně pod každým keřem a kolem každého stromu.

Čemeřice jsou znamenitými společnicemi dřevin, vytvářejí s nimi malebný a přirozený obrázek. Nevadí jim konkurence kořenů ani stín košatých korun. Můžete je považovat za nezpochybnitelné vládkyně míst skoupých na světlo. Šup s nimi pod listnáče i pod smrk! Ideálně pobízeni heslem: čím víc, tím líp. V sirotčím postavení neoslní tak jako ve stylu en masse, v neutuchajícím hemžení nápadných květů a prakticky celoročně zelených listů.

Ani šetřílci nemusejí smutnit. Čemeřice se čile vysemeňují. Semínka opatřená „masíčkem“ chutnají cestovatelům mravencům, což vysvětluje, proč se semenáčky objevují i daleko od rodičů. Navíc jsou to trvalky promiskuitní, kultivary se snadno kříží, takže nikdy předem nevíte, čím vás omladina po pár letech překvapí. Komu by to nestačilo, chopí se rýče a husté trsy po odkvětu rozdělí na několik částí ne menších než dlaň, a zasadí je, kam je potřeba. Ujmou se bez problémů.

Čeho si všimnete, jsou trvanlivé kališní lístky v barvách od bílé a máslově žluté přes zelenou a pastelově růžovou k odstínům ostružin a půlnoční oblohy, buď jednolité, pihovaté, nebo picotee, což je po francouzsku květ s barevně odlišnou obrubou.

Že jste si pořídili pestrou odrůdu a ona při odkvétání zezelenala? To už tak čemeřice dělají, neví se proč. Jisté je, že se k původní barvě zase vrátí.

To, co vyrůstá kolem četných tyčinek, jsou květní plátky přeměněné v medníky, u nichž se mohou obsloužit včelky a čmeláci.

Čemeřice smrdutá (H. foetidus) ohromuje listy ne nepodobnými palmovým. V prvních týdnech nového roku bimbají na stoncích bambulky poupat a od konce ledna do dubna zelené zvonečky s ostružinově červenou linkou. Vůní připomínají rozkrojenou hlávku ledového salátu.