Vodárenská věž v Jičíně nabízí netradiční nocleh s perličkou pro odvážlivce

Jednoduchá bílá věž s korouhví a slunečními hodinami dominuje severozápadní části jičínského historického centra. Jde o druhou nejstarší zachovalou budovu ve městě, první písemné zmínky o její dřevěné podobě pocházejí už z počátku 16. století.

„Je to stará vodárenská věž, která byla postavená roku 1543 Vilémem Trčkou z Lípy a na Veliši. Sloužila k tomu, aby tahala vodu z řeky Cidliny a rozváděla ji dál do kašen na náměstí,“ přibližuje její historii současný majitel Marcel Babczynski, který se o ni stará od roku 2013.

Má prý slabost pro historické budovy, věž ho zaujala a na rozdíl od rozsáhlých komplexů hradů a zámků se dá menší objekt jednodušeji zrekonstruovat a udržovat. I tak mu opravy zchátralé stavby, jež předtím sloužila coby galerie a výtvarná dílna Petra Hebera, zabraly čtyři roky, řadu konzultací s památkáři a několik investovaných milionů korun.

Dvacet metrů vysokou stavbu čtvercového půdorysu 5×5 metrů, která svůj původní význam ztratila po vybudování vodovodu na počátku 20. století, je dnes cílem lidí, kteří vyhledávají historizující, romantické lokace a netradiční prostory k ubytování.

Stačí vyjít pár kamenných schůdků za brankou, otevřít těžké dveře a hned u vstupu na návštěvníky dýchne historie. A možná si i na chvíli připadají, že spíše než do věže vodárenské vstoupili do té hradní.

„Ve vstupní hale jsou sbírky předmětů, které se vztahují k městu, například střelecké terče z 19. století,“ ukazuje Babczynski na historickou výzdobu zdejších zdí.

„V Jičíně, stejně jako ve všech větších městech, bývaly ostrostřelecké spolky, které se bavily střílením do terčů a úkolem vítěze soutěže bylo přinést na další sezonu malovaný terč,“ vysvětluje.

Zdobených dřevěných terčů tu je pět, v regionálním muzeu na náměstí pak lidé najdou dalších skoro šest desítek. Ve výklenku v přízemí věže, kde kdysi býval původní vstup od silnice, je teď malá výstava historických zbraní.

Typicky rozvrzané dřevěné schodiště vede návštěvníky dál do pater, každé slouží jako samostatná místnost – kuchyňka, koupelna a přímo pod špičatou střechou ložnice. Celkem 125 m2 obytné plochy.

„V ložnici je zajímavostí podesta, odvážlivec, kterému se na ni podaří vylézt po žebříku, se může skrz okno kouknout na hodiny na hlavním jičínském náměstí,“ popisuje majitel a dodává, že ještě před rekonstrukcí žádná okna v nejvyšším patře nebyla.

„Při rekonstrukci se ukázalo, že je potřeba předělat úplně všechno, věž byla v horším stavu, než jsme čekali. Předělávali jsme nejenom střechu, ale i stropy a podlahy,“ vysvětluje náš průvodce.

„Třeba v prvním patře byla podlaha ze starých železničních trámů, které dost smrděly, protože byly impregnované karbolkou (karbolineum, nátěr k ochraně dřeva - pozn. red.), i to byl jeden z důvodů, proč jsme je všechny vyměnili,“ přidává další ze zajímavostí.

Schodů tu vede až nahoru přesně 56 a už se prý našli tací, kteří si při pobytu stěžovali, že jich je moc. „Samozřejmě nemůžete se zavděčit všem, ale je to věž, ty bohužel nebývají naležato,“ směje se majitel.

Nový je ve věži i nábytek pocházející povětšinou z dob minulých, třeba masivní postel s nebesy má prý dvě stě let a empírové hodiny v kuchyni pocházejí z konce 19. století. Připomínají si tu i Albrechta z Valdštejna, který věž nechal kdysi zrekonstruovat a v Jičíně také přestavěl zámek nebo založil mincovnu.

Přístupný je rovněž malý sklep přeměněný na soukromou vinotéku. „Celá věž, stejně jako tento sklep, je postavěná z kamenných bloků z pískovce. A tady dole můžeme vidět pískovce v neopracovaném stavu,“ ukazuje nám poslední místnost, která bývala dříve barem zvaným Poslední štace.

„Toto místo je zajímavé i tím, že se k němu váže legenda o smilném Janovi, jehož duch tady údajně straší,“ říká Babczynski. Zda ho štamgasti z baru či hosté apartmánu už někdy zahlédli, však nedodal.

A co pověst praví? Katovský pacholek Jan se tu měl za Valdštejnových časů tajně scházet s rychtářovou dcerou Andělou. To se ale rychtáři nelíbilo, jednou v noci tak srazil ve sklepení Jana k zemi a shodil ho do zdejší studny, dnes zakryté transparentním poklopem.

Dceru odvezl na nápravu do kláštera a pak provdal za dobře situovaného obchodníka. Traduje se, že duch Jana ve studni stále přebývá a za zvuků klokotání a sténání zaplavuje sklep vodou ve snaze smýt svou vinu.

Podobným únikům vody má předejít nově nainstalované čerpadlo, návštěvníci vinotéky se tak vyplavení nemusejí bát. Jen Janově snaze dojít věčného klidu moderní technologie asi moc nepomůže.

Obydlená jičínská věž však není v Česku jediná. Netypické přespání nabízí například i bývalá strážní věž v Českém Krumlově. Víc než 500 let stará stavba stojí jen kousek od brány krumlovského zámku a vešly se do ní tři samostatné pokoje.

Podobně je k přenocování uzpůsobena také bývalá zvonice cisterciáckého kláštera ve Žďáru nad Sázavou. Z oken v pokojích s barokními klenbami je vidět areál zámku jako na dlani.

Vodárenskou věž - ale již o poznání modernějšího střihu - přebudovali na penzion i v Bohumíně a ubytování hotelového typu nabízí taktéž televizní věž na pražském Žižkově dokončená v roce 1992, případně vysílač na Ještědu, jenž v roce 2021 oslavil 50. výročí.