Článek
Kdy jste poprvé zažil ten úžasný pocit, že jste uspěl?
Když jsem viděl svůj návrh odpadkového koše Garbo v MoMa (Muzeum moderního umění v New Yorku, pozn. redakce). Najednou jsem si uvědomil, že moje práce vstoupila do kolektivního vědomí. Ale nebyl to pocit úlevy, byla to odpovědnost. Úspěch totiž znamená pokračovat, vyvíjet se a neustále se ptát, jak mít každodenní život inspirativní. Design nevnímám jako výkon, je to pokračování kreativity.
Už dlouho jste světová hvězda, ale přece… Jak se vyrovnáváte s omezením, třeba nízkým rozpočtem?
Omezení pro mě nejsou překážky, ale katalyzátory kreativity. Design je o krásném řešení problémů. Když mám omezený rozpočet, nutí mě to k jasnosti, vyžaduje to čistotu. Minimální rozpočty mi naopak přijdou osvobozující, protože mě tlačí více k podstatě než k nadbytku.
Navrhujete drobné každodenní předměty, ale pracujete i na velkých projektech. Je těžké „přeskakovat“ mezi tak odlišnými měřítky?
Přecházím plynule, protože design je ucelená disciplína. Ať už jde o židli, hotel, flakon parfému nebo urbanistický plán, vždy jde o totéž: o lidský zážitek. Rozsah nemění filozofii. Stejná DNA, jazyk formy, světla a barvy se prolínají vším. Myslím v systémech, ne velikostech.
Prozraďte, odkud čerpáte energii? Držet si stále top kreativitu musí být náročné.
Moje energie pochází z vášně. Opravdu miluji to, co dělám a design vidím všude: v přírodě, v lidech, technologii a materiálech. Každý den kreslím, píšu, poslouchám hudbu a obklopuji se pozitivitou. Práci a design nevnímám jako oddělené věci. Design je můj životní styl. Navrhuji si svůj život. Také medituji, zůstávám aktivní, jím lehká jídla a žiji optimismem. Energie je pro mě stav mysli.
Ví se o vás, že máte rád nové technologie a materiály. Které vás oslovují nejvíce?
Fascinují mě chytré materiály, bioplasty a 3D tisky. Budoucnost designu spočívá ve spojení digitální výroby s organickými materiály. Sním o předmětech, které rostou, přizpůsobují se a jsou recyklovatelné. Zajímám se také o povrchové technologie, jako jsou fotochromatické, světlo-reaktivní a samočisticí povrchové úpravy.
Současný design si už nevystačí s tím, že je „funkční a krásný“. Tlačí se na udržitelnost, je to tak?
Rozhodně ano. Přecházíme z éry spotřeby do éry odpovědnosti. Design se musí zabývat dlouhou životností, recyklovatelností a energetickou účinností. Udržitelnost by měla být vnitřní, neviditelná, přirozená. Znamená to navrhovat méně a lépe. Vytvářet emocionální trvanlivost, aby si lidé nechávali věci déle, protože je milují.
Připadá mi, že mladší generace je tomu nakloněna. Raději sdílejí než nakupují. Souhlasíte?
Ano, a je to krásné. Cení si více zážitků než vlastnictví. Je to zásadní kulturní posun, který směřuje k dematerializaci, k minimalismu a denacionalizaci, kde cílem je zachránit planetu, méně spotřebovávat, myslet více esteticky, méně plýtvat a žít vědoměji. Moje práce tuto filozofii ztělesňuje. Jde o emocionální spojení, ne o hromadění.
Teď osobní otázka: Jak reagují na vaši práci děti?
Moje dcera Kiva, když byla malá, byla mou nejlepší kritičkou. Na každý předmět reagovala okamžitě: fascinací nebo naprostým nezájmem, ale vždy s upřímností, kterou dospělí často ztrácejí. Děti reagují na barvy, pohodlí a hravost. Proto navrhuji s pocitem naivity. Dobrý design by měl vždy oslovovat dítě, které je uvnitř každého z nás.
A závěrečná otázka: Může design ovlivnit i chování lidí?
Design rozhodně formuje. Předměty a prostory, ve kterých žijeme, pak ovlivňují naše emoce, naše zvyky a sociální reakce. Proto chci, aby moje práce v lidech vyvolávala optimismus, obohacovala každodenní život a probouzela smysly. Pokud design dokáže dělat lidi vědomějšími, radostnými a lidštějšími, plní správně svou funkci.
