Designér David Bodino nevěří na úspěch měřený čísly: Historie ukazuje, že nabízí druhé šance

V Itálii se dodnes poměrně široce vyskytují dvě mimořádné vlastnosti, které jsou často považovány za naše největší limity. První je neschopnost přizpůsobit se stanoveným pravidlům, druhou pak silná predispozice k řešení problémů. Tyto rysy vedou k neustálému hledání alternativních cest, a právě z tohoto procesu se někdy rodí opravdu dobré nápady.

Zkušenost se Stradivari Design byla mimořádná. S panem Lucou Stradivarim (na facebookovém snímku níže vpravo - pozn. red.) jsme mnoho let úzce a dobře spolupracovali. Vždy jsme usilovali o propojení průmyslové výroby s personalizací co nejblíže řemeslnému zpracování a často hledali synergii mezi těmito dvěma světy.

Navrhli jsme předměty, které bychom dnes mohli definovat jako quiet luxury: jemnou, rafinovanou eleganci, která není příliš okázalá, ani vyzývavá.

Jmenuje se Autoklika a je silně inspirována designem streamline moderne z konce 30. a 40. let 20. století v Americe. Zaoblené tvary té doby vznikly z jakéhosi estetického funkcionalismu, v němž byla aerodynamika spíše symbolická než užitečná, protože aerodynamická lednička také nejede rychleji.

Koncept fluidity podporují dvě myšlenky: první je vzít do ruky předmět, který není příliš tvrdý, je o něco jemnější, s měkkými, zaoblenými tvary; druhou je vnímat kliku jako jakýsi šperk, který zdobí dveře.

V konečném důsledku je zde také snaha o eleganci, což je pojetí, o kterém by šlo mluvit velmi dlouho.

Kliky představují klíčový kontakt mezi člověkem a okolním světem. Nicméně digitální rozhraní, jako bezdotykové ovládání, inteligentní systémy, biometrické rozpoznávání či hlasoví asistenti, by teoreticky mohlo časem to fyzické bez větší námahy nahradit.

Ano, podle mého názoru existuje jasné rozcestí: na jedné straně budou kliky postupně ustupovat ve prospěch automatizace, na druhé straně budeme nuceni přehodnotit samotný koncept kliky.

Designéři budou navrhovat hybridní, inteligentní, integrované kliky, které si ale zachovají své symbolické, estetické, dekorativní a zážitkové schopnosti.

Odpověď mnoha podnikatelů, které znám, a také těch, kteří slepě věří v auto referenci trhu, je: „Pokud se dveře prodávají, tak mají dobrý design, pokud ne, design je nepovedený!“

Historie však ukazuje, že nabízí druhé šance. I neúspěšné produkty mohou získat status ikonických pro následující generace. Osobně si od začátku rád určím cíl produktu, který mám navrhnout. Díky tomu lze lépe posoudit, zda byl naplněn, aniž by primárním měřítkem byla vždy prodejní čísla.

Odpovím na vaši otázku svou otázkou: Co vlastně znamená luxus? Prestiž, výjimečnost, exkluzivitu, symbolickou hodnotu, řemeslnou dokonalost? Od zlata a koření ve starověku přes buržoazní přepych vil a sběratelských předmětů z osmnáctého a devatenáctého století až po dnešní automobily, módu či cestování.

Věřím, že se přeorientovává směrem k udržitelnosti, pohodě, osobní zkušenosti a znovuzískání vlastního času a prostoru.

Jsem rád, že nyní zažíváme „soft luxus“ založený na individualizaci, kráse a volném čase, bez potřeby okázalosti. Pro mě jako designéra to znamená pracovat na udržitelných výrobních procesech, které umožňují úplnou personalizaci.