Tradice i moderní architektura: Venkovský dům stojí na odlehlém kopci v národním parku

Snad každý, kdo absolvoval cestu do Velké Británie z kontinentální Evropy po vodě, byl fascinován bílými křídovými útesy, které lemují jihovýchodní pobřeží země. Tento přírodní úkaz, který každoročně láká miliony turistů, je součástí Národního parku South Downs. A uprostřed tohoto chráněného území o rozloze 1627 km² stojí i nově vybudované sídlo, které má sloužit jeho obyvatelům už do konce života.

Když noví majitelé získali pozemek na odlehlém kopci, ihned věděli, že se jedná o místo, kde bude jednou krásné zestárnout. Výhledy na typickou anglickou krajinu s okolními historickými venkovskými staveními přímo vybízely k tomu, přizpůsobit se místní atmosféře.

Nový domov majitelů sice už nejspíš nikdy nebude sloužit k zemědělským účelům, na původní účel místa však odkazuje alespoň vizuálně. Architekti totiž přišli s vizionářským návrhem, který propojuje moderní prvky bydlení s estetikou původního zemědělského statku. Tato kombinace se tak hladce snoubí s klidným venkovským prostředím.

Na první pohled se může zdát, že na kopci stojí stavby čtyři. Tento komplex různě vysokých budov se sedlovou střechou je ale vzájemně propojen. Jedná se o záměr architektů – tento soubor má totiž evokovat ony zmíněné zemědělské stavby, zasazené do kulis vzrostlých tisů.

Západní a východní jednopodlažní stavby mají připomínat kravíny. V jedné se nachází garáž a hospodářské prostory, v té druhé jsou dvě ložnice, tělocvična a pracovna. Jádrem celého komplexu je pak centrální dvoupodlažní obytný prostor, ve kterém se mimo jiné nachází i hlavní ložnice.

Ve vysoké jednopodlažní „stodole“ je pak otevřená kuchyně s jídelnou a obývacím prostorem. Jelikož si majitelé pozemku přejí v tomto místě i dožít, jsou všechny klíčové obytné prostory umístěny v přízemí. Domov s užitnou plochou 406 m2 tak neslouží jen na omezenou životní etapu, bude sloužit po celý život.

Architekti tvar a formu budov přizpůsobili dalšímu důležitému přání majitelů, a to aby do interiéru přicházel dostatek denního světla a z domu bylo rovněž hezky vidět do okolí.

I proto architekti roztáhli stavbu do šířky po celé šíři pozemku, aby si jednotlivé objemy vzájemně nebránily ve výhledu a majitelé se tak ve všech místnostech mohli kochat panoramatickým výhledem na krásy anglické krajiny. Ta se vlivem ročních období razantně mění, což může důstojně suplovat sledování televize nebo displejů mobilních telefonů.

Zároveň, díky velkorysému prosklení stěn, se v jednotlivých místnostech takřka stírá rozdíle mezi tím, co je vně a tím, co uvnitř. Okolní příroda je tak neustále přítomnou kulisou veškerého dění v domě.

Toto prolínání interiéru s exteriérem je obzvláště umocněno v hlavním vchodu, který je situovaný v malém proskleném propojovacím článku. Nejeden host tak nepochybně zůstane uchvácen výhledy do národního parku, zatímco bude vítán v hřejivém a přívětivém domově.

Dům na první pohled působí moderně. Jednotlivé materiály architekti zvolili tak, aby ctily a příliš nenarušovaly okolní přírodu. Hlavních rolí se v případě fasády ujalo dřevo v antracitové barvě a kámen, který je užit především na soklech budov.

Tmavé dřevo má zajistit, aby budovy lépe splynuly s tmavými siluetami okolních tisů, kamenná základna zase dodává objektu venkovský ráz.

Kombinace dřeva a kamene zároveň odkazuje na zemědělskou minulost regionu. Přesahy fasád, které jsou nejvíce patrné v centrální části stavby, přirozeně zajišťují stínění před sluncem a zároveň vytváří úkryt před nepřízní počasí. Takto členitý povrch pak navíc podporuje dynamický vzhled celé fasády, jež působí zajímavě a člověk na ní má stále co nového objevovat.