Článek
Ernst Wiesner byl jednou z nejvýraznějších postav české moderní architektury. Narodil se v roce 1890 ve slovenských Malackách, ale je celou svou činností spojen s Brnem a také s Vídní. Po maturitě v moravské metropoli studoval architekturu na vídeňské technice a pak v mistrovské škole Friedricha Ohmanna na Akademii výtvarných umění. Ohmannovo důkladné školení v oblasti historických slohů zanechalo nesmazatelnou stopu ve Wiesnerově pozdější architektonické praxi. Nikdy nebyl čistým modernistou, i když se během studií seznámil i s tvorbou architektů Otto Wagnera a Adolfa Loose, který jeho pozdější tvorbu výrazně ovlivnil.
Chloubou stavby je velkorysý balkon po celé jedné straně vily.
Po návratu do Brna se Wiesner stal prominentním brněnským architektem s řadou vynikajících prací různých měřítek. Jeho nejvýznamnější stavbou je nadčasové nové brněnské krematorium. Wiesner tvořil s respektem k historickému dědictví. Používal přitom maximálně zjednodušené architektonické tvary.
Vilu krášlí drobné detaily.
Pražská rodinná vila z let 1930 až 1931, kterou Wiesner navrhoval pro manžele Emila a Martu Pickovy, zaujme velkolepou bazilikální střechou, neobvyklou pro stavby tohoto druhu.
Je výrazným a v pražských podmínkách neobvyklým motivem, který ale Wiesner použil už dřív u jiných staveb. Břidlicová střecha chrání jednoduchý obdélníkový hranol s klasickým prostorovým rozvržením. Obytné místnosti se nacházely v přízemí a ložnice v patře. Zvnějšku strohý dům s hladkou omítkou bez jakýchkoliv ornamentů je uvnitř překvapivě útulný a pohodlný.
Jedním z dominantních architektonických prvků se stal vysoký komín.
Přízemí vévodí velkoryse řešená obytná hala se schodištěm, původní návrh obsahuje kuchyň s jídelnou, obývací pokoj a knihovnu, přičemž místnosti byly velkými okny opticky propojeny se svažitou zahradou.
Pohled vzhůru do schodiště patří mezi jedny z nejfotogeničtějších momentů architektury. Tato vila není výjimkou.
Později byly provedeny dílčí úpravy domu podle návrhu architekta Evžena Rosenberga. Dům měl v následujících letech, stejně jako jeho obyvatelé i autor, pohnuté osudy. Wiesner sám emigroval na poslední chvíli před druhou světovou válkou do Velké Británie, kde působil po zbytek svého života především jako pedagog. Vila byla za války zabrána jako židovský majetek okupanty a po válce přidělena rodině, jejíž vlastní dům byl vybombardován a která ji velmi kultivovaným způsobem zachovala. Kvality stavby byly oceněny v roce 1994 jejím zapsáním do seznamu nemovitých kulturních památek.
Zdroj: Publikace Slavné pražské vily, Petr Koudelka
