Článek
Vzhledem k tomu, že se jedná o vlastní rodinný dům Petra a Markéty Hrůšových, tak se majitelé nebáli experimentovat. A to jak na úrovni materiálové, tak z hlediska vybavení.
Interiéru dominují světlé barvy.
Autoři projektu se museli vyrovnat s obtížným úkolem spočívajícím ve vymezení k těsnému sousedství přilehlých budov a jejich architektonické podobě, která odpovídala tehdejší době.
Jedná se o nově zbudovaný, do sebe uzavřený soubor rodinných domů v jednotném stylu „podnikatelského baroka“, jejichž přehnané měřítko příliš nekoresponduje s menší rozlohou okrsku a jejich výhradně rezidenční funkcí.
Nechybí prostorný jídelní stůl v jídelně.
Stávající stavba vznikla mezi lety 2002 a 2007 a byla umístěna na extrémně malém pozemku. Původně přízemní objekt byl nově koncepčně přestavěn, v druhém nadzemním podlaží získal velkou terasu otevřenou do ulice.
Výrazným exteriérovým prvkem se staly dřevěné laťované okenice s bílou lazurou a obklady z temně červeného skotského pískovce, podtrhující světlou barvu vápenné omítky na fasádě.
Nákres prozrazuje uspořádání místností v prvním patře.
Okna otevřená do zahrady nabízejí výhled přes sousední pozemky až k Wilsonovu lesu a Žlutému kopci. Architekti byli při řešení projektu postaveni před dvojí výzvu. Jednak se museli vyrovnat s povahou okolní zástavby, jednak byli omezeni stávající hrubou stavbou, ze které zachovali půdorys a vnitřní středovou nosnou zeď, do níž jsou umístěny krby ve vstupní hale a v obývacím prostoru v prvním patře.
Dispoziční řešení se od toho odvíjí, což ale nijak neubírá na funkčnosti a harmonickém vyznění interiéru. Přízemí zahrnuje menší zádveří a navazující obytnou halu, za kterou je napojena řada tří průchozích ložnic a pokoj pro hosty s příslušenstvím. Zádveří a přilehlá garáž hmotově vystupují do ulice a tvoří tak sokl terasy v prvním patře.
V druhém nadzemním podlaží jsou umístěny dispozičně propojené obytné prostory – jídelna s kuchyňským koutem orientovaná do ulice a obývací pokoj s pracovnou nabízející výhled do zahrad přiléhajících k rodinným domům starousedlíků a dále do krajiny.
Obývací prostor je trochu netypicky umístěný ve druhém nadzemním podlaží.
Trámové stropy použité v celém druhém podlaží zpestřují vnitřní prostor, jehož jednotlivé součásti je možné pro navození soukromí uzavřít posuvnými dřevěnými stěnami.
Součástí rodinného domu jsou i tři venkovní prostory
Všechny obytné místnosti mají francouzská okna, případně přístup do zahrady nebo do některého ze tří vymezených venkovních prostorů. Dva z nich se nacházejí na úrovni terénu, třetí pak v patře.
Lodžie v druhém nadzemním podlaží, určená výhradně pro zeleň, částečně kryje výhled do ulice. Na její vnitřní straně je umístěno do omítky proškrabávané sgrafito. Promyšlené začlenění výtvarného umění do architektury domu podtrhuje koncept založený na klasické tradici.
Vile dodaly charakter vápenné omítky vně i uvnitř budovy probarvené v jádře, dřevěné podlahy s bílou lazurou, světlé mramorové obklady v koupelně, kamenná dlažba z božanovského pískovce ve vstupní hale na schodišti, železné dveřní zárubně i kokosové koberce.
Zdroj: Slavné brněnské vily, Jana Kořínková, Markéta Žáčková
