Moderní dřevostavba na Ostravsku okouzlí svým půvabem

Příběh této dřevostavby začal před šesti lety daleko za hranicemi České republiky. Proto manželé řídili výstavbu částečně na dálku. Na uspořádání domu měli jasné požadavky a dodělávky si řešili sami. Jak to všechno zvládli?

Na naše otázky ochotně odpovídala paní Irena, která má perfektní cit pro design, a díky tomu je dům zařízený velice krásně, přirozeně a vzdušně.

Od malička jsem žila přímo v této vesnici a je to tu pro mě srdeční záležitost. Bydlela jsem tu až do dospělosti, pak jsem se na pět let odstěhovala do zahraničí, ale táhlo mě to zpět.

Proto jsme se s manželem rozhodli postavit si nový dům tady v Česku. Jsem vesnický typ, ne městský.

A taky vůbec nejsem bytový typ, vždy jsem chtěla bydlet v rodinném domku a mít vlastní zahradu. Původně jsme měli koupený pozemek v jiné vesnici, protože tou dobou se v té naší nic neprodávalo. Když se pak ale možnost naskytla, šli jsme do toho.

Ano, ale pak se naštěstí objevil pozemek přímo tady ve vesnici, tak jsme ho koupili a ten původní prodali. Mě to opravdu silně táhlo zpátky, jsem tu hodně zakořeněná.

Mám ve vesnici i sestru, která se sem po několika letech vrátila a postavila si se švagrem dům nedaleko.

Maminka se také asi po deseti letech vrátila zpátky a postavila si s manželem mini domek s velikou zahradou. Takže jsme to tu všechny tři vlastně opustily, abychom se sem po letech zase vrátily.

Nejdůležitějším kritériem hlavně pro mě byla právě lokalita. Druhý požadavek byl pozemek v původní zástavbě, ne v satelitu. V jiné části vesnice se totiž rozparcelovalo pole a stavěl se tam jeden dům vedle druhého.

My jsme preferovali spíše vzrostlé stromy v okolí a nedívat se sousedům přímo do okna. Náš pozemek splňoval obojí.

Nejdříve to vypadalo, že ne, ale těsně před podpisem smlouvy se ukázala komplikace. Původně jsme totiž chtěli dlouhý přízemní dům stodolovitého tvaru a vesnického charakteru.

Pak se ale na poslední chvíli ukázalo, že přímo prostředkem pozemku vede vodovodní řad, tím pádem jsou kolem něj ochranná pásma, která se nesmí zastavět.

To nás zarazilo, protože už jsme měli v hlavě ten svůj vysněný domeček. Chvíli jsme pak přemýšleli, jestli pozemek tedy opravdu koupíme. Nakonec ale zvítězil již zmiňovaný silný vztah k tomuto místu a pozemek jsme koupili. Jen jsme museli změnit celý koncept a začít přemýšlet o domku na patro místo bungalovu.

Jsme přímo u zdroje vody. To byla alespoň taková kompenzace. Plyn jsme nechtěli a přípojku elektřiny jsme vedli jen pár metrů. Odpady máme vyřešené domácí čistírnou odpadních vod.

Tou dobou, když jsme se rozhodli stavět, jsme byli ještě oba s manželem v zahraničí. Bylo to trochu komplikované, ale měli jsme zmocněnou osobu, moji sestru, přes kterou jsme povolení vyřizovali. Řešili jsme tedy vše na dálku, což bylo náročnější. Ale všechno jde, když se chce.

Od podání projektu na stavební úřad po vydání stavebního povolení uběhlo něco málo přes tři měsíce, což bylo opravdu rychlé. Varovali nás, že to může trvat klidně šest nebo i dvanáct měsíců, což byla zkušenost našich sousedů. My jsme ale narazili jen na jeden problém s vyřízením výjimky pro příjezdovou cestu.

Došlo k prodloužení čekacích lhůt, protože stavební úřad byl tou dobou přehlcený. Ale to byla opravdu jediná překážka. Měli jsme štěstí na velice ochotnou paní na úřadě, se kterou byla bezproblémová komunikace.

Proč dřevostavba? Spíš bych to otočila – proč ne? Bylo nám to sympatické. Zvolili jsme si ji hlavně z důvodu rychlosti výstavby a také kvůli nižší ceně oproti stavbě z cihel.

Manžel začal dělat průzkum trhu. Původně jsme chtěli stavět s jinou firmou, dokonce jsme byli zase těsně před podpisem smlouvy. Nicméně tou dobou ještě neměli typ domku, který by měl plnohodnotné druhé patro. Měli jen dům s podkrovím, což je pro mě osobně klaustrofobická záležitost.

Byli jsme se tehdy podívat ve vzorovém domě a po prohlídce jsem si řekla, že takový dům nechci.

Bydlet celý život v šikminách by mi opravdu nedělalo radost. Takže první firmu jsme zrušili a museli jsme začít zase úplně od začátku. Chtěli jsme někoho, kdo má zkušenosti. Manžel hledal, až si vybral pár firem, kterým poslal poptávku s parametry, které jsme požadovali.

Naše zadání bylo, že se stavba samozřejmě musí vejít na náš pozemek za dodržení ochranných pásem vodovodu a za respektování světových stran.

Druhou podmínkou byla plnohodnotné patro – přes to nejel vlak. A chtěli jsme také co nejjednodušší dispozici domu a rovné schodiště.

Selektivní metodou jsme si vybrali firmu Domy Dnes, která stavbu realizovala, a jejíž tehdejší dceřiná firma DNK system ji projektovala. Byli jsme se podívat také do jejich výroby, kde jsme měli možnost nahlédnout „do útrob“ domečku, jak se to všechno poskládá. To nám taky pomohlo v rozhodování.

Vybrali jsme si dům z katalogu firmy a v projektu udělali pár změn. Například kuchyni jsem si navrhla úplně jinak. Původní tvar do L jsem změnila na jednoduchou linku, aby se sem vešly i balkonové dveře s výstupem přímo ven na terasu. Nad linkou jsem chtěla široké podélné okno namísto dvou malých okének.

Zrušila jsem spížku a navrhla si pokračování kuchyně volbou skříněk až do stropu, kde mám lednici, troubu, jídelní skříň a další úložné prostory.

Jídelní stůl se oproti původnímu projektu přemístil k opačné stěně. Dále jsme zvětšovali okno v obýváku a prostor pod schody využili jako sklad.

Základovou desku nám dělal známý. Stavební firma nám dodávala jen hrubou stavbu a fasádu a interiéry už jsme si dodělávali sami nebo s pomocí místních řemeslníků.

Ne, musím říct, že moje zkušenost s firmou je ryze pozitivní. Lidé byli opravdu ochotní a vstřícní. Nevybavuji si žádný problém. Dokonce i teď po letech jsem se s nimi spojila, když jsem řešila navrtání markýzy na terasu do nosné stěny, a opět byli velmi nápomocní.

Ano, připravila jsem se na vás, takže to vím přesně. Jedná se o montovanou prefabrikovanou dřevostavbu s konstrukcí z celostěnových panelů s dřevěnou kostrou, kterou tvoří dřevěné sloupky.

Z interiérové strany jsou opatřené OSB deskou a z exteriérové strany je panel zaklopený dřevovláknitou deskou. Mezi sloupky je foukaná celulózová izolace. Zastřešení domu je řešeno sedlovou vazníkovou střechou bez přesahu se sklonem 23°.

Hrubá stavba byla hotová během pár dní. Firma dovezla celé stěnové panely, které na místě seskládala jako lego. A celkově, od vyřizování stavebního povolení až do nastěhování, trvala stavba přesně rok: základy se udělaly v září, hrubá stavba v říjnu, na jaře dokončovací práce a stěhování proběhlo v létě.

Byli jsme tou dobou ještě částečně v zahraničí, takže jsme na nové bydlení příliš nespěchali.

Když se vylévala základová deska, byli jsme v zahraničí ještě oba. Organizovali jsme stavbu na dálku a viděli pokroky jen na fotkách. Když se pak začalo s hrubou stavbou, vrátil se manžel do Česka a na všechno už dohlížel.

Já jsem se potom vrátila o pár měsíců později vlastně už do téměř hotového domu.

Interiéry jsme si vymýšleli a zařizovali sami. Jsem velkou fanynkou interiérového designu, takže to pro mě byla a je radost. V případě koupelny jsem oslovila odborníka, aby mé nápady promítl do vizualizace, a já si tak byla jistá, že to je správná volba.

Lenoška v obýváku u okna. Tam si vždycky po obědě, když syn spí, sednu s kávou a knihou nebo se kochám výhledem. To je čas jen pro mě, je to takový můj rituál.

Hodně jsme si pohráli s výběrem podlahy. Nechtěli jsme klasický vinyl, dřevěný dekor ani dřevo jako takové. Líbil se nám beton v surové podobě, takže jsme ho chtěli do interiéru nějak zakomponovat.

Konzultovali jsme to s hodně lidmi, protože tou dobou to nebylo úplně standardní řešení. Nakonec jsme díky manželovu pátrání po internetu narazili na velice šikovného pána, který byl na tyto betonové podlahy expert.

Oslovili jsme ho a k našemu velkému nadšení měl dokonce i čas v době, kdy jsme potřebovali podlahy realizovat. Udělal nám přímo na naší podlaze tři vzorky různých nátěrů, ze kterých jsme si vybrali.

Během jednoho víkendu měl pak hotovo. V patře máme polyuretanový nátěr a v přízemí epoxidový, který je zpočátku více šedý a po pár letech se díky působení slunce zabarví spíše do hněda.

V přízemí a v koupelně máme podlahové topení, v horních pokojích jsou přímotopy. To je jediná věc, kterou bych udělala jinak, kdybych měla znovu stavět – dala bych podlahové topení do celého domu.

Je to pohodlné a betonové podlahy jsou bez podlahového vytápění poměrně chladné. Taky je v zimě cítit teplotní rozdíl v přízemí a v patře. Nahoře totiž moc netopíme, protože tam přes den netrávíme tolik času, a tudíž mi to přijde zbytečné.

Máme také krbová kamna. Chvíli nám trvalo, než jsme vybrali nějaká s nízkým výkonem do tohoto menšího prostoru. Nakonec jsme vsadili na severský design. Zatápíme jen občas, když jsou mrazy nebo sychravo. Za minulou sezonu to bylo asi dvacetkrát.

Ročně se vším všudy zaplatíme asi 24 000 korun (elektřina 21 000 + voda 2000 + brikety 1000).

Moje maminka by vám řekla, že tu máme zimu. Ale my si zkrátka topíme na svoji komfortní teplotu a jsme spokojení. Můžu ovšem potvrdit, že se dřevostavba velice rychle vytopí, ale teplo se neakumuluje. Sestra má cihlový dům, takže mám porovnání.

Celý dům je orientovaný na jih, což je v zimě skvělé, ale v létě je tu občas hodně teplo. Ani terasu jsme nemohli moc využívat, dokud jsme neměli markýzu. Stromy jsou ještě poměrně nízké, takže ani na zahradě nemáme moc stínu.

Proti letnímu přehřívání nám ale velmi pomohly venkovní okenice. Máme je tu dva roky a nahoře v pokojích ještě nejsou, takže i tady mám porovnání. A je to opravdu rozdíl.

Okenice v původním projektu nebyly, viděli jsme je na jiném domě a líbily se nám. Museli jsme s nimi počítat už při projektování kvůli zateplování a fasádě, abychom věděli, kam můžeme upevnit úchyty.

Samotné okenice už jsem potom řešila s místním zámečníkem. Jsou obyčejné, ručně posuvné. Hodně pomáhají proti přehřívání, ale zároveň je vevnitř stále dostatek světla. A i z exteriéru tvoří hezký prvek na fasádě.

Natřela jsem je jedním nátěrem, ale víc se mi líbí, když dřevo přirozeně šedne, takže už nátěr obnovovat nebudu.

Zvenku žádný extra hluk neslyším (máme trojskla), takže to je bez problému. A uvnitř si většího hluku všímám, jen když přijde více dětí na návštěvu a začnou nahoře skákat a dovádět. Ale to by bylo stejné i v cihlovém domě.

Ano, jsem moc spokojená. Chtěla jsem vlastní domeček, protože jsem se vlivem cestování necítila nikde jako doma. Tady pocit domova mám a měla jsem ho hned od začátku.

Jsem ráda, že jsme v této vesničce a že je to blízko do Ostravy, kam jezdím do práce. Mám tady kamarády i rodinu, syn je tu spokojený. Jsem tu zkrátka doma a určitě bych neměnila.

Kolik věcí a maličkostí bylo potřeba řešit a co všechno se muselo zkoordinovat. Klobouk dolů před manželem, že to tak skvěle zvládl.

Spíše drobnosti. Už jsem zmínila podlahové topení, které bych dala do celého domu. A kdybych si měla opravdu hodně vymýšlet, tak bych si nechala udělat dvakrát vyšší okno v kuchyni. Ideálně pár centimetrů pod strop, abych byla u vaření více spojená s okolím.

Kdybychom stavěli úplně znovu, možná bych opět zvažovala bungalov, pokud by to pozemek umožňoval. Schody mi nevadí, ale přízemní domy mají podle mě větší kouzlo. Jsou jednoduché, hezké i praktičtější a pohodlnější, když máte malé dítě.

Ano, jistě. Ani po těch pěti letech nevidím sebemenší problém. Kdo chce postavit rychle a za dobré peníze, dřevostavba je správná volba.

Také si myslím, že kvalitních firem přibývá. A i ve světě mají dřevostavby dobrou reputaci, takže bych se toho určitě nebála.

Určitě doporučuji, ať si prolustrují pozemek odshora dolů – věcná břemena, ochranná pásma atd. Přestože manžel opravdu důsledně dohledával všechny informace a souvislosti, toto nám uteklo.

Prodejce to nezmínil a nás vůbec nenapadlo, že se o takovouto informaci nepodělí. Na to se doporučuji zaměřit, ať člověk není překvapený. My jsme kvůli tomu museli zvolit úplně jiný typ domu.

A pak je taky samozřejmě třeba firmu i řemeslníky hlídat, protože hlavní zodpovědnost má pořád sám zadavatel. Přestože si lidi platíte za tyto služby, je potřeba mít vše pod kontrolou.

No a pak taky pevné nervy. Co jiného.

Petra Pacáková, www.drevostavitel.cz

Může se vám hodit na Seznamu: