Článek
Zastánci zmíněného romantického proudu reagovali na vyčerpanost ultramodernismu a takzvaného bílého funkcionalismu a hledali k němu alternativu. Tou byla například i vila Leo Strasse, která vznikla v roce 1938.
Na fasádách jednopatrového Strassova letního domu se střídají nepravidelné plochy lomového zdiva s bílou vápennou omítkou a ozdobně utvářenými kovovými mřížemi.
Interiér působí skromně a útulně.
Z levé části hlavní strany objektu vybíhá přízemní, nechybějí oblouky, které vynášejí terasu. Levý bok domu dekoruje arkýř proříznutý úzkým okenním pásem, podepřený pilíři z bílých cihel.
V obytném podlaží je dům řešený jako prostor se dvěma částmi se střední komunikační chodbou. Plány domu vytvořil v červnu 1938 Karel Kačírek, neprávem opomíjený tvůrce. Ve své tvorbě se soustředil na návrhy rodinných a víkendových domů, interiérové návrhy, drobné práce s náhrobky a reklamní práce.
Dobový snímek zachycuje původní podobu stavby.
Architekt v letech 1934–1949 pracoval předně na Náchodsku, kde se jeho klienty stala mimo jiné i spřízněná rodina Strassů. Architektova sestra Marie se ostatně stala ženou stavebníkova syna Karla Strasse.
Nákres vily ilustruje její malebný ráz.
Do harmonického života Strassovy rodiny se tragicky promítlo pronásledování kvůli původu za druhé světové války. Leo byl společně s manželkou Zdeňkou v pevnosti v Terezíně. V ní se stal jedním z hlavních aktérů tzv. aféry terezínských umělců. Tajnými cestami posílal ven z ghetta kresby, které směnou za jídlo nebo cigarety získával od malířů.
Fasádě dominuje zdivo a bílá vápenná omítka.
Po nečekaném prozrazení byli umělci většinou posláni na smrt, v říjnu 1944 byli do Osvětimi odvezeni i manželé Strassovi, kde krátce poté zemřeli. Holocaust přežil jen syn Karel, který v náchodském rodinném podniku pracoval i po jeho znárodnění jako řadový zaměstnanec.
